#1345
Adrian_S:
Jen co Veskim uzavřel poklop, zavládla v tunelu tma. Jediný světelný zdroj byly slabé paprsky, které se protáhly skrze škvíry v poklopu. Vydal jsi se poslepu za Matthewem do chodby, jejíchž umístění sis pamatoval a také ses zorientoval podle jeho tichých nášlapů. Veskima jsi dost dobře zkontrolovat nemohl. Jediné co jsi viděl, byl jeho obrys, když se octl mezi tebou a prosvítajícím světlem. Podle toho jsi viděl, vás prostě následuje. Věděl jsi, že se na zemi nachází kostra, a tak ses jí zkusil vyhnout. Naneštěstí se kus dál musela nacházet nějaká odpadlá část kosti, které sis ani předtím nevšiml a pod tvojí botou něco hlasitě křuplo. Všichni jste strnuli v očekávání dupotu nohou ve tmě, nebo zazáření světla. V tunelu však vládla černočerná tma a ticho, takže jste posléze pokračovali dál. Netrvalo však dlouho a stala se další nečekaná událost. Z předu jsi uslyšel zvuk přetrhávajícího se provázku. Po zvuku okamžitě následoval prudký náraz, při kterém jsi slabě a překvapeně vykřikl. Matthew uskočil dozadu, protože nejspíš spustil nějakou past. Za ním jsi byl samozřejmě ty, takže spadl přímo na tebe. Oba jste se povalili, přičemž Matthew prakticky ležel na tobě, což pro tebe bylo nepříjemně bolestivé hlavně z důvodu, že má zbroj a opírá se, nebo přímo leží na tvé poraněné noze.
Vzduch prořízl zvuk roztříštěné skleněné lahvičky, která dopadla někam před vás. Hned vzápětí krátce svitlo matné bílé světlo. Neviděl jsi přímo zdroj, protože na tobě leží Matthew, ale světlo krátce osvítilo celý tunel. Hned jsi ucítil vlnu mrazu, která se prohnala tunelem, ale výraznější pocity jsi nepoznal. Nejhorší vlnu nejspíš schytal Matthew, který ti vlastně posloužil i jako štít.
"Co se stalo?" Ozvalo se šeptem zezadu.
Matthew:
Po tvém svolení starší z xarasianů zavřel poklop. Okamžitě jste se propadli do tmy, kterou jen mírně osvětlovaly paprsky prosvítající skrze škvíry poklopu. Rozhodl ses postupovat tiše a to také ostatním sdělil. Přikrčil ses a vydal se v naprosté tmě tunelem. Opatrně jsi prošel okolo kostry, jejíž umístění sis pamatoval již z tvého předchozího pobytu. To ale neplatilo o tvých společnících. Ušel jsi jen několik kroků, když jsi zezadu uslyšel hlasitý křupavý zvuk, jak některý z xarasianů rozšlápl některou z kostí. Ztuhl jsi a zděsil ses, že je vše prozrazeno. Po chvíli ticha se však nic neozývalo, takže jste nejspíše na sebe neupozornili. Jako trochu děsivější skutečnost ti přišlo, že neslyšíš žádné ťukání železa o horninu, kterou vydával pracující vězeň. V tunelu vládla naprostá tma a ticho, rušené jen vaším tichým našlapováním. Šel jsi tedy potichu dál, když jsi po chvilce ucítil na holeni slabý tlak. Ucítil jsi to až moc pozdě, ale přes zbroj jsi to ani dříve cítit nemohl. Zaslechl jsi už jen trhavý zvuk, jako když se přetrhne hodně natažený provázek. Instinktivně jsi uskočil vzad a spadl přímo na jednoho z xarasianů, který slabě překvapeně vykřikl. Povalili jste se oba na zem zrovna ve chvíli, kdy se o zem roztříštila podle zvuku plná skleněná lahvička.
Svitlo matné bílé světlo, jako předzvěst k něčemu horšímu. Zvedl sis před obličej ruku a po celém těle, které bylo odhaleno směrem k pasti tě okamžitě mrazivým poryvem pokryl led a jinovatka. I přes zbroj jsi pocítil pálivý mráz, ale naštěstí cítíš a můžeš hýbat všemi končetinami. Kvalitní chitinová zbroj vhodná i do zimy tě znovu zachránila, kdyby ti lahvička spadla za krk, umrazila by ti mozek. Xarasianovi, na kterém ležíš, jsi posloužil jako štít a tak nejspíš vyvázl bez újmy. O druhém nemáš kvůli tmě ani ponětí. Na druhou stranu pokud tě paměť neklame, tak již musíte být blízko místnosti s kopáčem, což nejspíš není nejvhodnější, protože jste udělali docela hluk.
"Co se stalo?" Ozvalo se šeptem zezadu.
Aurelius:
Strážce teleportu se pousmál, ale hned vzápětí zcela vážně dodal.
"Vzhledem k tomu, že vás teleportuji do magické věže, tak je ostražitost nutná. Nemůžeme si pouštět do hnízda plného vajec hladového hada ... Vaše odpověď bude stačit to ano. Jen co tam vejdete, tak na vás budou neustále namířena nepříjemná smrtící kouzla. Také budete muset co nejrychleji opustit věž, protože budete pokládán za možnou hrozbu. Pokud vás tohle jako mága netrápí, stoupněte si na podstavec a lžete mi dál. Předejte mi minci, je jen na jedno použití." Dopověděl s použitím vykání a přešel k tobě. Nastavil dlaň, aby si mu do ní mohl položit onu kovovou vstupenku. Muž v kožené zbroji se znuděně protáhl, ale nic neřekl a nad konverzací se jen pousmál.