Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Věk Vzestupu

Přidal scorpioncz dne 26.07.2016 13:53
#1333

Adrian_S:
Veskim ti pomohl se zvednout a vyčkal jsi, než se Matthew rozhodne vyrazit. Ten nejprve vytáhl nějaké dva pytlíčky a otevřel je, nejspíš zkoumal obsah, ale ty jsi ze své pozice nic nezahlédl. Nakonec jste všichni tři vyrazili směrem k jeskyni, o které Matthew mluvil. Při cestě ses ho ještě několikrát optal, ale začínal jsi zjišťovat kromě odpovědí i další nepříjemná fakta. Při boji s ledovými nestvůrami jsi zimu nevnímal, tvoje tělo zaplavil adrenalin, který brzy vyprchal ... S každým dalším krokem se ti sníh dostává do tvých starých bot a studený mráz tě mrazí přes slabé roucho. Veskim stále jen tiše pozoruje vše v okolí a ozbrojence v chitinu, je vidět že už také začíná mrznout.

Zdejší krajina má něco do sebe. Pokud by nebyla pokrytá sněhem, tak by jste šli po louce, táhnoucí se mezi dvěma jehličnatými lesy a z pravé strany celkem daleko za silným lesnatým pásem na vás dohlíží horské vrcholy. Přiblížili jste se k vysokému pahýlu stromu, kde se Matthew zastavil. Zpočátku jsi nevěděl proč, pahýl je vyšší než ty a je slušně pokrytý ledem a rampouchy. Jen tak si stojí uprostřed pláně a nekončícího sněhu. Při bližším prozkoumání jsi však zjistil, že tam jsou lehce zasněžené obrysy padacích dveří. Nejspíš cesta do jeskyně, o které Matthew mluvil.


Matthew:
Důležitě sis prohlédl mladého xarasiana. Vypadá docela komicky ve zdejším prostředí, jelikož má na sobě pouze šedivé roucho, které ho jistě neochrání před zimou stejně dobře, jako tvoje vlněná prošívka zbroje. Má špatné boty nevhodné do zimy, na zádech připevněný toulec se třemi šípy, ale bez luku. Jeho šedivé roucho celkem ladí k jeho našedlým vlasům a jeho nafialovělé kůži, přičemž se mu na tváři značí úžas, když zjistil, že taktéž přicházíš z Esury. Vytáhl jsi oba rozmražené pytlíčky a jeden po druhém je otevřel. V prvním se nacházejí jakési listiny, které jsou bohužel většinou nečitelné rozmočením. Nejspíš se jedná o majetek Ledokaza ještě za jeho života. Ve druhém pytlíčku se nachází podivný stříbřitý prášek a ty nemáš absolutně žádné tušení k čemu by mohl být. Uschoval jsi je a po krátkém rozhovoru s mladým xarasianem plným otázek a starým, který je až divně tichý, jsi dorazil až k rozpadlému starému stromu, který skrývá tajné padací dveře.

Pahýl stromu vypadá stále stejně. Jediná změna, která se objevila, činí velikost vrstvy napadaného sněhu v okolí. Tvoje stopy po tvojí předchozí návštěvě jsou taktéž již nenávratně dávno skryty sněhovou pokrývkou. Starší xarasian ke kmenu přistoupil a pronesl, "To spíš vypadá jako nějaká pašerácká díra, než vstup do jeskyně ..." Po jeho slovech jsi ucítil slabé brnění v místě, kde máš uschovaný rudě žilkovaný kámen od neklidné duše té malé holky. Samotný vchod vypadá stejně jako předtím, jen lehce zasněžený a nehlídaný, asi nebylo předpokládáno, že ho někdo objeví.


Aurelius:
"Sylvarast? Tak to nejste vůbec odsud ... přišel jste až z Esury! Občas odtamtud obchodník přiveze portálem byliny pro magický cech do zahrady ... mám dovoleno je tam občas trhat. To je skoro neuvěřitelné ... ráda bych věděla, jak se tam žije a jaké to tam je, ale nebudu vás více zdržovat. Mimochodem, ta lahvička s jedem, sice je to rychlý jed, ale zase v malém množství postrádá svojí sílu. Ať to budete používat na cokoliv, dejte tomu co nejvíce ..." řekla ohromeně a jen co sis vše překontroloval, jsi vyrazil dveřmi ven. Jen co jsi dveře otevřel, ovanul ti tváře zase ten otravný mrazivý větřík. Jakožto elfovi z tropických částí Esury, ti je zima ještě více nepříjemná, protože jsi žádnou obdobnou neměl možnost zažít. Uvědomuješ si ale, že už ti studený vzduch nepřijde tak otravný, jako předtím ... nejspíš si začínáš zvykat. Na ulici stále není kvůli silnému větru mnoho lidí, většinou se přítomní skládají ze stráží, které hlídkují městem. Rychle jsi přeběhl k magické kamenné pobočce a otevřel těžké dveře.

Stejně jako předtím tě ovanulo slabé teplo, mnohem příjemnější než štiplavý ledový vítr. Taktéž si vstoupil do stejné velké síně, kde se prakticky kromě většího ruchu nic nezměnilo. Nyní jsou zde tři osoby, které spolu mluví. Dva z nich jsou určitě podle rób mágové, třetí je oblečen v prostém koženém oblečení vhodném do zimy. Mluví spolu a jejich slova se rozléhají jako ozvěna chodbou. Jejich řeč se stáčí okolo témata kolik potřebují nakoupit krystalů a magického ledu z magické věže. Ze strany se náhle ozvalo, "Vítej zpět! Hledáš znovu mistra Sartiniho od teleportu? Stále je tam, nestává se moc často, že by vycházel." Řekl stejný stařík, jakého jsi zde potkal při první návštěvě.

Upravil/a scorpioncz dne 26.07.2016 13:54