#1305
Omlouvám se za to, že jsem nenapsal tak ukruťánsky dlouhou dobu, ale když jsem psal nějakej sloh, tak to byla ročníková práce. Doufám že jste ještě nezanevřeli na věk vzestupu a můžeme pokračovat ;)
Adrian_S:
Vykouzlil jsi dvě krystalové šipky a jednu po druhé je mrštil po vlčích Ledokazech. Obě zasáhly hlavy, menšímu vlkovi pouze odloupla kus ledové skořápky, jinak ho ani nezpomalila, zatímco většímu pouze se zaskřípěním sklouzla. Ledokaz měl zrovna ve chvíli dopadu hlavu otočenou na rytíře v chitinu. Jejich reakce byla očekávatelná, oba dva okamžitě zaměřili pozornost na tebe. Rytíř nevypadal, jako by se hned hodlal zvednout, takže jsi raději požádal o pomoc Veskima. Ten k tobě přistoupil a zvedl pravou ruku, kterou záhy začal pomalu přitahovat zpět ke své hrudi. Mezitím se okolo jeho ruky začaly vytvářet narůžovělé levitující krystalky, kterých bylo čím dál tím více. Vlci se mezitím dostali blíže k vám, přičemž se malý Ledokaz rozeběhl a s chrčením přikrčil v přípravě k vražednému skoku. V tu chvíli Veskim znovu zvedl ruku, kterou namířil nad menšího Ledokaze. Všechny levitující kousíčky krystalů bleskově vylétly nad Ledokaze, a když vlk vzdálený okolo čtyř metrů vyskočil s úmyslem vám vrazit drápy do krku, kouzlo bylo kompletní. Ještě ve skoku se nad ním utvořila obrovská, nepravidelná krystalová krychle, která ho doslova rozmačkala o zem. Krychle se hned na to změnila v prach, který se rozplynul do širého okolí. Větší Ledokaz se k vám pomalu blížil, jako by si vychutnával pocit vašeho strachu. Veskim zavrávoral, ale naštěstí se udržel na nohou.
"S ním si musíš poradit sám ... už ... mi nezbylo moc sil ..." řekl zadýchaně a trochu zavrávoral vzad.
Rytíř v chitinu se mezitím konečně odhodlal něco udělat. Nejprve jsi zahlédl, jak se pro něco natáhl. Zajíc na něj v tu chvíli začal syčet a krvežíznivě na něj skočil. Pouze se však odrazil a uskočil. Ještě jsi stihl uvidět, jak zajíc mizí pod sníh a rytířovi pohyby se zdají zničeho nic plynulejší. Taktéž tasil svůj meč, avšak po tomto okamžiku ti výhled zcela zaclonil pomalu se kolébající obrovský vlk s poraněnou hlavou. Vlk se nepřirozeně zašklebil, až mu odpadl kus ledového ostnu, který mu trčel z úst a několikrát zcvakl zuby.
Aurelius:
"Upřímně, jsem ženatý ... a v elfkách si nelibuju ... byla to spíš řečnická otázka." zabručel, ještě než jsi stihl vyklouznout ven. Zabouchl jsi za sebou chatrná dvířka a zarazil se. Před kůlničkou jsi spatřil několikery stopy i přes to, že před vaším projitím byl sníh čerstvý a neporušený. Celkem vidíš na cestě čtyři otisky párů bot, z nichž jedny jsou tvoje a druhé zcela jistě kovářovy. Další dvě cesty stop otisků vedou ke dvířkům a ode dvířek zpátky na náves, kde se ztrácejí. Jsou stejné, takže nejspíš patří jedné osobě. Rychle jsi zvedl hlavu a rozhlédl se, jestli neuvidíš někoho podezřelého, ale nikoho jsi nespatřil. V tu chvíli ti také foukl do obličeje ledový vítr. Je pro tebe krajně nepříjemné se zdržovat na štiplavém větru, a protože jsi nikoho nezahlédl, rozhodl ses pokračovat do obchodu. Během chvilky cesty přes náves, jsi se dostal k obchůdku, který jsi předtím ještě nenavštívil. Na vývěsní tabuli stojí nadějně napsáno "Alchymistický obchod" a když jsi vstupoval, stále ti vrtali hlavou nadbytečné stopy ve sněhu.
Otevřel jsi dveře a vděčně zapadl dovnitř. Hned, co jsi se nadechl, tě ovanula vůně sušených bylin, štiplavý pach lektvarů a dalších alchymistických substancí. Stojíš ve velké čtvercové místnosti, kde na konci stojí podlouhlý pult s prodavačkou. Procházíš okolo polic, kde jsou různě seřazené barevné lahvičky s lektvary, misky s přísadami a alchymistické pomůcky zahrnující kahany, baňky a další. Nad všemi policemi a stolky se zbožím, visí usušené byliny a květiny. Nabídka je, jak se ti zdá, dost velká. Kdyby jsi byl alchymistou, jistě bys jsi byl skoro v ráji. Po zběžném prohlédnutí zboží, jsi přešel blíže k pultu a lépe si prohlédl prodávající ženu. Je to postarší paní, která ale vypadá velmi dobře. Je to určitě člověk a začínají jí šednout její blonďaté vlasy. Oči má pronikavě modré, což se docela hodí k oněm blonďatým vlasům. Je oblečena do zelené zástěry, oblečené na světle hnědých šatech. Je to skvělý oděv do práce, kdy je možnost se ušpinit prací s hlínou a rostlinami.
"Vítám vás ve svém obchodě, hledáte něco konkrétního?" řekla chraplavým hlasem, který nejspíš zapříčinilo nachlazení. Ještě sis všiml podlouhlého stolu za pultem, na kterém jsou vystaveny kameny. Vidíš tam všelijaké druhy barevných drahých kamenů, ale i některé, které ti připadají spíše magického původu.
Matthew:
Po chvilce se tvoje smysly opět zaostřily a tvůj sluch opět začal vnímat okolí. Xarasiané mezitím vystřelili na oba vlčí Ledokaze dvě krystalové šipky. Vlkům to nic moc neudělalo, ale odvedli tím jejich pozornost od tebe. Menší vlk se okamžitě rozeběhl vstříc útočníkům, aby jim oplatil laskavost. Mezitím jsi se rychle chopil příležitosti a natáhl se pro rudě žilkovaný kamínek, který následně strčil na dlaň do levé rukavice. Naštěstí není velký, takže to nebyl problém a ani se nezdá, že by tě nějak omezoval. Pouze nemůžeš nic pevně držet. Docela tě vyděsilo, když se před tebou objevila malá zamrzlá králičí bestie, jako by se zjevila odnikud, jelikož předtím byla notný kus od tebe.
Tvojí pozornost však upoutalo ještě něco jiného. Koutkem oka jsi spatřil, jak se nad menším vlkem, který běžel ke xarasianům, vytvořila ohromná krychle z nějakého fialovo-růžového krystalu a následně rozmáčkla vlka ještě ve skoku o zem. Krychle skoro hned zmizela, přičemž z vlka prakticky skoro nic nezbylo. Stále jsi koutkem oka sledoval zajíce, který se náhle rozeběhl a skočil ti po noze. Jeho zuby sjely po pružném chitinu, ale i přes látku jsi ucítil chlad, který se ti dostal až na kůži. Zamrazilo tě a hned jsi instinktivně cukl nohou. Souboj se zajícem možná bude mnohem tužší, než se může na první pohled zdát.
Zašeptal jsi kouzelná slova, přičemž se pohyby všech ostatních náhle zpomalily. Celý okolní svět potemněl, dokonce i blyštivý bílý sníh dostal barvu stínové šedi. Z lesů se začala šinout šedivá mlha, která se krátce na to rozplývala v tlumených slunečních paprscích. Tasil jsi rychle svůj krátký meč, ale zajíc v tuto chvíli již skákal do hlubokého sněhu. I přes notné zpomalení se zajíc dostal pod sníh dříve, než jsi stihl cokoliv udělat. Na druhou stranu to, že zajíc zmizel, neznamená že utekl. Dříve nebo později se zajíc určitě objeví, zatímco velký Ledokaz stále zpomaleně míří ke dvojici xarasianů. Meč tě docela překvapil, je lehčí než se zdálo, ale také nevypadá nijak zvláště ostrý. Díky kůži na rukojeti se docela slušně drží, aniž by jakkoliv vyklouzával.