#1285
Adrian_S:
Vydal jsi se k hradbě a začal lézt po studeném žebříku nahoru na palisádu za Veskimem. Při lezení sis všiml velké a rychlé změny počasí. Z krásného slunečného rána se obloha začala měnit v zamračenou, dokonce kolem tebe prolétlo několik padajících vloček. Vyšvihl ses na ochoz a rozhlédl se po dalekém okolí, kde jsi spatřil tu hrozbu, která se k vám blíží. Je to velká neuspořádaná armáda podivně se vláčejících lidí. Z blízké části palisády jsi uslyšel člověka ve zbroji, který předtím na nepřátele ukazoval a který vedl proslov.
"Znovu povstáváme na těchto hradbách, abychom pozvedli zbraně proti Ledokazům! Tyto ledové bestie zase ohrožují naše domovy a rodiny! Nesmíme dopustit, aby se jim podařilo dokonat jejich již tak dlouho neúspěšného cíle! Nebude to jednoduché, přivedli si i jejich vyššího postaveného, ale o to větší bude radost z vítězství! Kdo do toho jde dnes se mnou? Kdo si jde useknout kus toho bohy zapomenutého prohnilého ledu?! dokončil svůj proslov za hlasitého bojového ryku ostatních válečníků. Ty sis mezitím stihl prohlédnout ony nepřátelské vojáky a všiml sis, že mezi nimi jsou i zvířata jako jsou psi a vlci. Jsou přesně takoví, jak je popsali ti rytíři z krčmy. Postavy vojáků, ale i zvířat, které se mezi nimi poslušně potácí, jsou obaleni na některých částech svých těl oním ledem. Nepříjemně ti zafoukalo do obličeje a do oka vlétla jedna vločka. Zamrkal jsi, když se k tobě postavil Veskim,
"Tohle nevypadá vůbec dobře, spíš hodně špatně ..." pronesl, když se díval na již docela blízkou armádu. Všiml sis, že někteří lidé z vesnice si již připravují luky a šípy.
Aurelius:
"Jistě, ale tady takový klobouk jinde neseženete. Tady totiž papoušci, nebo jiné druhy ptactva s takovým peřím nežijí. Nemluvě o té dračí šupině z bílého draka z východu. Jeden dobrodruh ho nedokázal zabít, ale podařilo se mu odseknout jednu z jeho šupin. Ta šupina je teď jako okrasa tohohle klobouku." Odpověděl ti podrážděně na to, když jsi zmínil vysokou cenu klobouku. Když mluvil o šupině, tak ti to přišlo dost divné. Je asi samozřejmost, že bílý drak nemá zelené šupiny, ale bílé ... navíc kdyby se někomu podařilo drakovi šupinu odseknout, nejspíš by nevyšel ven živý. Dračí šupiny mají taktéž velmi vysokou cenu, možná ještě vyšší než těch sedmdesát zlatých za klobouk, je to totiž velice kvalitní komodita na výrobu zbrojí, nikoliv šperků.
"Takže velký batoh ... dobře, vypadá takhle ... máme je v látkovém i koženém podání." řekl a vytáhl docela velký plátěný batoh (přestav si to jako klasický reálný školní batoh). Chvilku se odmlčel a zadíval se na pult a po chvilce dodal,
"Když nebudeme počítat klobouk, tak za tohle chci celkem 87 zlatých a 5 stříbrných. Počítám do toho tedy velký batoh, sněžnice, sekyru a bochník chleba." Vydechl po seznamu věcí a položil plátěný batoh na pult k ostatním věcem, přičemž klobouk odstrčil kus stranou.
Matthew:
Zahleděl ses do řad Ledokazů a zkoušel odhadnout jejich rychlost. Přitom sis všiml, že jsou mezi nimi i nějací vlci nebo psi, kteří jsou stejně jako Ledokazové na některých místech obaleni ledovým krunýřem. Potácí se dost podobně jako oni, ale jistě budou kvůli zubům ještě nebezpečnějšími protivníky. Odhadl jsi vzdálenost přibližně na něco okolo patnácti minut. Na to, že jsou obaleni ledem se pohybují zatraceně rychle. Odebral jsi se blíže k palisádám, kde tamní voják v plátovém brnění chvíli vydával rozkazy, které doplnil několika povzbuzujícími slovy.
"Znovu povstáváme na těchto hradbách, abychom pozvedli zbraně proti Ledokazům! Tyto ledové bestie zase ohrožují naše domovy a rodiny! Nesmíme dopustit, aby se jim podařilo dokonat jejich již tak dlouho neúspěšného cíle! Nebude to jednoduché, přivedli si i jejich vyššího postaveného, ale o to větší bude radost z vítězství! Kdo do toho jde se mnou? Kdo si jde useknout kus toho bohy zapomenutého prohnilého ledu?! dokončil svůj proslov za hlasitého bojového ryku ostatních válečníků. Rozhodl ses jednat a porozhlédl se po rytířích, ty však nejsou nikde k nalezení. Můžou být kdekoliv, na hradbách, pod nimi nebo klidně už i v poli. Na druhou stranu víš, kde mají ustájené koně, jelikož jsou tu jen jedny stáje.
Popoběhl jsi na druhou stranu vesnice, kde jsi nepotkal prakticky žádného z obránců. Všichni již vyčkávají na hradbách a připravují se na obranu. Všiml sis ustájené šestice koní. Čtyři z nich poznáváš, patří rytířům a na jednom jsi dokonce předtím jel. Koně rytířů jsou šediví, zatímco ti co jsou tu navíc a patří někomu jinému, jsou zabarvení spíše do hněda, přičemž jeden je bílohnědě strakatý. U koní rytířů sis všiml vaků, ale pokud chceš vypadnout, měl by jsi tak učinit rychle. Když sis prohlížel koně, najednou tě něco popadlo za rameno a otočilo.
"Co tu děláš?! Popadni zbraň a pojď pomoc bojovat!" řekl statný válečník a vrazil ti do ruky jednoruční meč. Není to nikdo tobě známý, nejspíš patří podle zbroje ke zdejším strážím. Zpod jeho uzavřené přilby sis nedokázal všimnout žádného výrazu, jen z jeho hlasu znělo něco jako slabá naštvanost, že někoho chytil schovávajícího se zbaběle u koní místo na hradbách.