Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: VIKINGOVÉ

Přidal Lord Rade dne 06.08.2013 23:22
#15

STRANA V.

„Já Sven, při jméně všemohoucího Ódina a svého otce Edgara zahajuji Thing, abych pomohl vynést rozsudek nad Magnusem Hákonarsonem zvaným Illi," promluvil hlasitě mluvčí a při gestikulaci pozvedl obě ruce, aby dodal na dynamičnosti. „Obvinění jsou následující: Nerespektování trestu určeného předešlé léto a to vykázání z Dánska. Od té doby se měl dopustit tří vražd a to smrti kováře Thorsteina a jeho pomocníka Ostmana, kteří se Magnuse pokusili vystopovat a Kariho, mladého farmáře z Ottarova statku. V poslední řadě jest pošpinění cti rodu vrchního farmáře Herlugha, jemuž se před týdnem pokusil zneuctít dceru." Sotva mluvčí utichl, strhla se pozornost na Magnuse obklopeného strážnými. Všechny ozbrojené muže převyšoval skoro o hlavu a kromě Svena hovořícího z kopce, byl nejvíce vyčnívajícím mužem. Obávaný čas nastal. Pozorovali ho stovky párů nenávistných očí, a přesto ze sebe až na občasné zabručení nevydali ani hlásku. V nenadání ucítil bolest v oblasti ledvin. Ohlédl se, aby zjistil, kdo mu ji způsobil a všiml si Knuta. Pozoroval ho napůl pobaveným a výhružným pohledem a v ruce třímal meč, jehož jílcem ho nejspíš udeřil. „Jsi tu snad poprvé?" zasyčel a naklonil při tom hlavu trochu do strany jako by z něj chtěl udělat blbce. „Máš slovo. Nejspíš je to tvá poslední příležitost na rozloučení. Tak tady !@#%§ nestůj a mazej nahoru, ať tu na tebe každej líp vidí!"

Aniž by čekal na další postrčení, odevzdaně se na vršek vydal, přičemž ignoroval pohrdavé šeptání lidí, okolo nichž procházel. Ti v předních řadách, kteří mu seděli v cestě, přitom neochotně uhýbali jeho dlouhým krokům. I přestože neměl cíl vysoko, výšlap nahoru s uvězněnýma rukama mu působil značné potíže a málem se mu smekla noha. Když konečně stál po boku mluvčího, ocitl se v rozpacích. Jako by na něj dopadla všechna ta nenávist a pohrdání, ale přesto zájem a zvědavost vycházející z mlčících tváří davu. „Můžeš se hájit," vyzval ho mluvčí.
„Všechno je pravda,“ přiznal.

Nyní se shromáždění teprve rozhýbalo a slabé povahy začali mručet do lidí vedle nich. Než stačil rozruch vyústit do větších mezí, tak na výpověď navázal. „Nemám potřebu se zde obhajovat. Vše, co jsem udělal, mělo své opodstatnění. Mrzí mě pouze jediná věc a to smrt toho kluka. Chtěl jsem ho okrást, jenže na mě vytáhl nůž."
„Doufám, že bohové, toho chlapce přivítají ve Valhalle," utrousil jeden z porotců.
„Byl to křesťan!" zařval někdo, kdo napětí nevydržel. Uprostřed shluku se napřímila velká nejasná postava. I přes šero někteří poznali, že kráčí o bratra zabitého Koriho, Vidara, toho samého svalnatého muže, kterého si Magnus všiml předtím. „Nikomu nikdy nic neudělal a tys ho zavraždil!" Veškerá pozornost se teď kvůli vytvořenému napětí zaměřovala na něj. „Brzy ti vezmou život a já potom zneuctím tvou mrtvolu!" Místy se ozval souhlasný povyk a mluvčí musel zakročit dřív než se situace stačila zvrhnout ještě víc. „Klid!" Všichni zaskočeně umlkli a znovu věnovali pozornost Svenovi. „Vaše obvinění je již vzato na vědomí, takže vás žádám, abyste se uklidnil a počkal na konečný výrok poroty."
Dle nehybné pózy a dlaní seťatými v pěsti dával najevo, že se nehodlá jen tak vzdát. V tu se k němu odspoda vztáhla hubená ruka a zatahala ho za šaty. Zahanbený muž se raději opět posadil.

„Děkuji," navázal mluvčí na ticho a hnal případ dál, „přeje si k obvinění něco doplnit porota?"
Na pobídnutí se jako první ozval mladý a lehce podplatitelný porotce, jenž na tuto otázku čekal už od začátku. Odkašlal si a ujal se slova. „Takže, pokud si v tom udělám jasno…“ začal spíš jen pro sebe a hleděl u toho do země, „jedná se o zvláště neobyčejný případ." Pozvedl svou hlavu a zpoza hustých vlasů přejížděl zrakem od Svena k Magnusovi. „Jde totiž buďto o nepoučitelného jedince, anebo jsme na minulé radě vynesli nesprávný rozsudek." Při tomto výroku proti sobě viditelně pobouřil většinu porotců. Uraženě se vrtěli na místech, tiše se pohrdavě smáli a jiní na něj vrhali nechápavé pohledy očekávajíce, že svá slova brzy vysvětlí. „Myslím to vážně a omlouvám se, jestli jsem někoho urazil. Jak se ukázalo, vyhnanství nebylo to správné řešení."
„Ivare, opovažuješ se zpochybnit rozhodnutí rady, nýbrž pozdě," přerušil ho klidným hlasem starý vážený porotce Sightrygg. „Chápu, že jsi tu minulý rok nebyl a proto bych si na tvé první kroky dával velký pozor. Být členem poroty je čest a byla by škoda, kdyby se tvá první rada stala i tou poslední."
Lidé, kteří tichý projev slyšeli, souhlasně pokyvovali hlavou, ostatní napínali krky a zvědavě vyčkávali na další slova.
„Ano," řekl teď už hlasitě jiný porotce. „Ovšem Ivar má možná pravdu. Náš trest byl nejspíš moc nízký. O život měl být připraven již minulé léto."
„Ne," chytl se slova opět Ivar. „Smrt také není řešení. Životy to mrtvým nevrátí a pro obžalovaného by to bylo spíše vysvobození." Po nasazeném názoru se podíval na výraz mluvčího. Ten zůstal stále chladný, jelikož ještě nebylo vyhráno.
„Co tedy navrhuješ?" zeptal se Sven.
„Navrhl bych odškodné, a protože vím, že dotyčný žádné nemůže poskytnout, měl bych jiné řešení. Svůj dluh si bude muset odpracovat jako… otrok. Ne jen, že veškeré peníze půjdou rodinám obětí, ale také se jedná o značně ponižující postavení, jež si Magnus Illi zaslouží."
„Děkuji za tvůj přínosný návrh," usmál se Sven podle. „Času na jeho projednání se naskytne dost. Tímto do zítřejšího poledne dnešní Thing ukončuji."

Upravil/a Lord Rade dne 10.11.2013 00:34