Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Příběhy Dávnozemě

Přidal Ligos dne 22.04.2013 18:29
#6

Čarod


Snadno se povedlo Poslednímu rozdmýchat nepokoje mezi bohy. O to snadněji se mu vedlo mezi Dávnými, kteří byli pouhým matným a vzdáleným odrazem Tisícera. Lehce se nechali zviklat.
Vyslal ze svých Temných Síní do Dávnozemě mocnosti, které tam pod jeho dohledem činili zlo. Nic naplat, že některé z věcí, které ničili, bylo zpočátku jejich vlastní dílo. Díky vlivu Posledního se z nich stali záštiplná božstva, bažící po kousku své vlastní moci. Již nevěděli, co je dobro. Seli neklid, nesváry a trápení do srdcí lidí, jejichž mysl pak byla pokřivena a začali vidět Svět jinýma očima.
Nejlépe se temným mocnostem dařilo na severních ledových pláních, kde lidské kmeny byly drsné a bavil je lov. Dávní ze severu pod vlivem temných sil začali zbraně používat nejen k lovu, ale i k zabíjení sebe samých. Slovní nesváry a drobné roztržky mezi nimi snadno vyústily v boje a krvavé války, díky nimž opět začal Svět uvadat.
Ne všichni lidé ale chtěli války. Nepokoje jim byli cizí a dobro bylo jejich prioritou. Takoví byli i Dávní z velikého města Arumy, které leželo na nejjižnějším cípu Dávnozemě, na Bouřlivém pobřeží.
Lidé z toho města měli rádi umění všeho druhu. Vyráběli hudební nástroje, jejichž zvuk byl líbezný všem, budovali nádherné honosné stavby z kamene a kovu a jejich zahrady byly plné barevných květin a mohutných stromů. Nade vše si vážili moudrosti a rozuměli mnohým úradkům Tisícera, ačkoliv si toho sami nebyli vědomi. Aniž o to usilovali, bránili se vlivu temných mocností. A to díky síle své mysli a znalostem Světa.
A právě Arumu si pro její obyvatele velice oblíbil bůh Čarod, mocnost moudrosti a skrytého vědění.
Promluvil k Prvnímu: „Bratře, síly zla jsou silné a jejich vliv veliký. Na severu zpívají meče píseň smrti a krev Dávných barví sníh do ruda. Torad má mnoho starostí s dušemi předčasně zemřelých. Jeho síně nebyly určeny k tomu, aby uchovávaly násilně vyhaslé jiskry života.“
„Lidé mají dar rozhodnosti,“ odvětil První. „Dokáží rozeznat dobro od zla. Pokud jim je milejší ryk boje a válečných trub, nežli tóny louten a harf, budiž tomu tak. Je to jejich volba, sami zvolili svůj osud.“
Čarod se zachmuřil. Nechtěl se smířit se slovy Prvního. Chtěl Dávným pomoci, aby se snadněji ubránili zlu ze Síní Temnoty. Řekl proto: „Dovol mi odejít do Dávnozemě, abych vyjevil Dávným pravdu o Tisíceru a podělil se s nimi o svůj dar. Dovol mi zjevit se lidem na Jihu. Dávní z města Arumy mají dobré srdce a čistou mysl. Jejich vůle je silná a rozumu si ctí nade vše. Vyjevím jim pravdu o tobě, Prvoprobuzeném, a poodhalím jim skrytá tajemství Světa.“
„Již nyní někteří z Dávných sotva umí využít všech darů, které jsme jim poskytli,“ oponoval První. „ Proč jim dávat ještě větší moc, když už teď mnozí z nich to co znají, využívají jen k ničení? Bojím se, že by tvé dary zneužili a Svět by uvadal o to víc.“
I Čarod se obával, že by někteří mohli jeho darů zneužít k páchání zla, ale zatajil to a vyřkl: „Dávní jsou Tisíceru podobní, jako žádné jiné naše dílo. Mohou ničit i tvořit. Má-li ale Svět zůstat v rovnováze, musíme jim poskytnout možnost čelit zlu zpříma a beze strachu. Díky mým darům bude mít dobro v Dávnozemi stále své místo a zlo nikdy zcela nezvítězí.“
První byl však zatvrzelý. „Mýlíš se, bratře,“ řekl se zármutkem. „Dávní si mohou zvolit mezi dobrem a zlem kdykoliv. Ti s dobrým srdcem takoví nemusí zůstat. Mohou dobrotu vyměnit za zlo. Srdce Dávných snadno zčerná a jejich mysl se zakalí. To, co nyní považuješ za zbraň proti zlu, se může obrátit proti dobru. Proto slyš – zakazuji ti Dávným předat svůj dar a i jinak se vměšovat do jejich záležitostí.“
Tak pravil první mezi bohy a Čarod se s ním již nepřel, nýbrž bloumal Prázdnotou a meditoval nad slovy Prvního.
Vody plynuly a války na Severu neustávaly. Krev Dávných již nebarvila pouze ledové pláně na Severu. Čím dál častěji se dunivý zvuk válečných bubnů ozýval i na Středu a zelené louky a lesy vadly pod tíhou zla, blížícího se k Jihu.
A když Dávní z Arumy obehnaly své krásné město hradbami, aby nebylo zničeno, bůh Čarod se rozhodl.
Vzepřel se slovům Prvního, i když ho to velice rmoutilo. Věděl, že neuposlechne-li slova svého bratra, bude zničen. Rozhodl se však obětovat, neboť věřil, že zachrání dobro, které ještě v Dávnozemi na Jihu zbylo.
Potají opustil Prázdnotu, aby Dávným předal svůj dar. Proti vůli Prvního se zjevil ve městě Arumě v podobě jednoho z Dávných.
O tom však pojednává další příběh…

Upravil/a Ligos dne 10.01.2014 16:47