Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Anorská plavba

Přidal Aurelius dne 25.12.2012 23:52
#1

Tak, jsem se rozhodl napsat příběh. A vyzkoušet jak mi půjde, i když psaní mi moc nejde. Tak jsem si řekl že za zkoušku nic nedám a začal jsem psát tento příběh.

Pokud se vám bude líbit, budu přispívat podle času. Jinak, ten Prolog je trochu delší ale všechny nejasnosti z něho budou vysvětleny v průběhu příběhu.

______________________________________


Prolog, část první

Starý chrám zřel prázdnotou, už dlouhých deset let zde nebyla žádná bohoslužba ani chrám nenavštívil nikdo živí. Obrovské dřevené dveře byly schnilé, a bylo zázrakem že se ještě nerozpadly. Po stěnách a stropech vyseli pavučiny s odpornými pavouky. A oltář který byl uprostřed podlouhlého kameného stolu byl zničený. Kus stropu byl probořený, a silně do chrámu zatékalo. Kapky deště dopadaly na zem.
Náhle se otevřeli dveře, s hlasitým zaskřípáním a zapraskáním se otevřeli a do temného chrámu vniklo mírné světlo. Ozvalo se zakašlání, starší muž vešel do vnitř. Měl krátké šedé vlasy a krátký plnovous. Na sobě měl černý hábit, v pravé ruce svíral meč. Vedle něj stála mladá altmerka, měl dlouhé hnědé vlasy a ten samí černý hábit. Akorát měla kápě přetažené přes obličej.

"Tak to je ten slavný chrám?" prohlásil muž, a sáhl do vaku co ležel na zemi a vyndal louč. Altmerka ji pomocí kouzla zapálila a vešla sní do temného chrámu. A pak řekla "Ano, je to on... jsme tu správně." muž si oddechl, a sebral vak a pomalu zamířil za ní. "Podívej se, po celích deseti letech jsme první kdo tu teď stojí." řekla altmerka a zapálila louč na stěně. "A ještě víc, jsme tu dříve něž Arterius." uchechtl se muž, a hodil vak na stůl. Altmerka mezitím prošla celou místnost a zapálila louče. Chrám byl konečně plný světla.

Muž, si prohlížel kamenný stůl. Byl podlouhlý a kolem něj byly těžké kamenné židle na kterých kdysi seděli jeho přátelé. Pak se podíval na strop, kterým do chrámu zatékalo, a řekl "Budeto chtít všechno opravit." altmerka, která zrovna očistila starý oltář mu pohotovně odpověděla "Jen co se zbavíme, Arteriuse.." muž si povzdech a řekl "Máš pravdu, už je příliš starý na to aby vedl naše bratrstvo. Jenže on se své hodnosti jen tak nevzdá." altmerka se usmála a řekla "Kdo říká že se jen tak vzdá své pozice... prostě mu k odstoupení z pozice trochu pomůžeme!"

Doufám že se vám tato část aspoň trochu líbila, za případné chyby se omlouvám. Ale i kritiku uslyším rád protože jinak se nebudu mít v čem zdokonalovat :)

Upravil/a Aurelius dne 22.12.2014 20:17

Přidal scorpioncz dne 25.12.2012 23:59
#2

zajímavé :D mě se to určitě líbí :D a je to ... no tenhle začátek je opravdu dost nejasný :D určitě pokračuj ;D

Přidal Norbi dne 26.12.2012 00:06
#3

rozhodne pokračuj, vyzerá to zaujímavo :)

Přidal Game-Killer dne 26.12.2012 00:21
#4

prečo také krátke chcem ďalšiu časť !!! :)

Přidal Sh4dowRider dne 26.12.2012 11:23
#5

Fakt super, hoď sem další část ;)

Přidal EldeR dne 26.12.2012 11:32
#6

vypadá to slibně, akorát některý hrubky fakt bijou do očí :D

Přidal Aurelius dne 26.12.2012 20:47
#7

Přidávám další část Prologu, doufám že se vám bude líbit :)
___________________________


Prolog - Část druhá

Altmerka se posadila ke stolu, a muž jí podal vak. Ze kterého pohotově vyndala z něj několik flašek medoviny a pak nějaké svitky. "Ještě že mám u sebe, ampulku s jedem. Bude to vypadat jako nehoda." prohlásila a vzala do ruky jednu z lahví, prohlédla si ji, otevřela a nalila do ní jed z malé ampulky. A pak zvolala "A je to Dario, teď stačí když náš drahý, Decimus Arterius pronese přípitek.."

Dario si přisedl na protější židli, a řekl "Pokud by jed selhal, tak mám ještě jeden trumf." altmerka se usmála a řekl "Ten jed zabere, věř mi. Decimus pronese přípitek, stačí ho jen nasměrovat k té správné medovině." Dario schoval ostatní lahve, a pak spolu vyčkávali na příchod Arteria.

Po několika hodinách, zahlédl nervózní Darius dvě osoby. Vstoupili do chrámu, první osoba byl starý muž, měl krátké šedé vlasy a šedou bradku. Na sobě měl černé roucho. Vedle něj stál mladší muž, měl delší černé vlasy a na sobě měl šlechtické šaty. "Arteriusi, konečně." prohlásil nervózně Darious a pak se podíval na mladšího muže "Aurelie, synu. Doufám že jsi připraven?" Aurelius se podíval na Arteriuse a pak zpět na Dariuse "Na co mám být připraven?"

"Na přijetí do bratrstva." řekl Dario,
"Opravdu, otče neděláš si ze mě srandu?!" řekl Aurelius
"Neboj, je to jenom přísaha. Kterou budeš muset odříkat. A pak se staneš čestným členem našeho bratrstva." řekl Arterius aby trochu uklidnil Aureliuse.

Všichni tři přistoupili ke stolu, Darius si sedl opět na proti Sybile. A sledoval jak Aurelius odříkával přísahu.
"Já Aurelius Vici, tímto přísahám věrnost bratrstvů. A velmistrovi Decimovi Arteriovi..." odříkal Aurelius a poklonil se. Arterius sáhl do kapsy a vyndal prsten, na kterým byl vyrytý kříž. Dal ho Aureliovi do dlaně a řekl "Vítej v bratrstvu, Aurelie Vici." Aurelius vstal, a nasadil si prsten. Dario vstal, zatleskal a řekl "Na tento okamžik se musíme napít." a ihned podával Arteriovi otrávenou medovinu, Sybila se upřeně dívala na láhev a v duchu doufala že Arterius bude souhlasit. Ten si prohlédl medovinu, "Konečně jsi koupil nějakou kvalitní Dario, tahle není jako ty patoky co chlastáš doma." řekl a usmál se. Aurelius mu podal několik hrnků a Arterius do nich rozlil medovinu. Dario se podíval na Sybilu, ta mu naznačila ať to nepije.

"Tak, na bratrstvo a na našeho nového člena!" řekl Arterius a napil se. Dario i hned po tom křikl "Aurelie! Nepito!" Aurelius položil hrnek na stůl a nechápavě se podíval na ostatní. Arterius který teprve teď pochopil co se stalo se chytl za krk. Dario upustil hrnek na zem, a stejně tak Sybila. Oba se dívali na Arteriuse který už jen sípal "Proč?!" Darius k němu přistoupil, vytáhl z boty malí nůž a přiložil ho Arteriovi ke krku. A řekl "Ukončím tvé trápení Decime Arterie!" a podřízl ho. Arteriovo tělo dopadlo na kamennou podlahu. Aurelius se nechápavě zeptal "Proč jsi ho zabil otče?!" Dario mu s úsměvem řekl "Jeho rod, vedl toto bratrsvo už moc dlouho... je čas aby to převzal náš rod!"

Tohle byla poslední část Prologu, teď už se můžete těšit na hlavní děj příběhu...

Přidal scorpioncz dne 26.12.2012 20:56
#8

zajímavé ;D ... zajímalo by mě co to je za bratrstvo .. ale to se asi později dozvím že ? :D .. no už se těším na další díl ;D

Přidal hRDLA dne 01.01.2013 23:22
#9

Je to opravdu povedené.
Ale

Upravil/a hRDLA dne 01.01.2013 23:22

Přidal Aurelius dne 22.12.2014 20:31
#10

Vzhledem k tomu, že to tu delší dobu leželo bez povšimnutí a jakékoliv aktualizace a jsou opět prázdniny a tak trošku nemám co dělat rozhodl jsem se doplnit alespoň jednu kapitolu - kterou mám již dopsanou, je rozdělena do několika stran a ty budu vkládat jednotlivě. Pokud budete mít nějaké připomínky budu mít alespoň šanci to ještě upravit :)

Také jsem si dovolil přejmenovat zdejší téma na nový název, dříve se tato povídka tedy jmenovala o trošku jinak nicméně děj je stále stejný. Akorát se první kapitola dočkala mírného editu oproti té verzi co jste mohli naleznout na TK.
Jednotlivé strany jsou různě dlouhé a budou vycházet s různým časovým odstupem. Je dost možný, že zas toto téma po vydání první kapitoly na nějakou dobu zmizí do neznáma :D



Kapitola I.

(strana 1.)
Ulice Imperial City zřeli prázdnotou, také aby ne když bylo teprve několik málo hodin po sedmé hodině ranní. Většina zdejšího obytatelstva ještě v tuto hodinu spala a nebo snídala a připravovala se na cestu do svého zaměstnání. Akorát členové stráže a legionáři měli napilno, někteří měli již padla a znavení se vraceli do svých domovů, aby posnídali dobré jídlo, políbili své ženy a následně ulehli do své zahřáté postele a odpočinuli si.

Starší generál – odhadem mu mohlo býti něco málo po čtyřicítce, vlasy měl upravené do legionářského stylu (krátké, aby na hlavě dobře držela přilba) na tváři neměl ani náznak vousů nebo nějaké strniště stejně tak nebyla jeho tvář hyzděna jizvou. Generála doprovázel jeho nejoddanější legát Scipio. Scipio byl stejně jako jeho generál imperiálem, neboť oba měli náznak typického nosu pro imperiály. Rychlím krokem kráčeli k jedné z největších lodí Tamrielského císařství, lodi jménem Anora. Anora byla bitevní loď se skvělím ponorem, který ji umožňoval velmi dobrý pohyb po moři a tak se mohla řadit k také k jedné z nejrychlejších lodí v Tamrielu. „Doufám, že je loď připravená.“ poznamenal generál směrem k legátovi, „Ano generále, loď je připravená. Legátka Aqiua už svolala i posádku, čeká se jen a pouze na váš příchod a rozkaz k odplutí.“ odpověděl legát generálovi. „Výtečně.“ řekl s úsměvem generál. Prošli ulicemi přístavních čtvrtí a následně se zastavili až u mola lodě.

Scipio si prohlédl loď, „Anora! Chlouba Císařského loďstva!“ zvolal s hrdostí generál když společně se Scipiem vstupoval na palubu Anory. Legionáři v lehkých zbrojích byli již dávno nastoupení, legátka jim nařídila nástup v tu chvíli kdy viděla v dálce přicházejícího generála. V popředí postávala legátka Aqia o které se generál před Scipiem během cesty k lodi zmiňoval. Byla poměrně mladá, delší černé vlasy a hnědé oči. „Generále!“ zvolala ihned co položil generál nohu na palubu a zasalutovala. „Legátko, výtečně.“ usmál se generál a předstoupil před své legionáře, „Posádko!“ křikl s důrazem a poté pokračoval, „Čeká nás dlouhá a náročná plavba! Naším cílem je prozkoumat oblast kdysi ztraceného ostrova jménem Yokuda. Moji nadřízení považují tuto misi za prioritní a proto mi dovolili vám navýšit žold po dobu plavby o dvojnásobek!“ legionáři po jeho slovech zajásali a následně se opět uklidnili a nechali svého generála mluvit, „Proto doufám, že nebude žádný problém s kázní!“ dodal s důrazem, „Posádko, rozchod!“ zvolal ještě a každý člen se vrátil na své stanoviště a pokračoval ve své povinnosti.

„Legátko? Vydejte rozkaz k vyplutí.“ oznámil generál legátce, ta kývla a oznámila generálův rozkaz posádce. Generál se poté vydal na vyšší palubu s kormidlem, Scipio jej mlčky následoval a vyčkával zdali nebude generál něco říkat, přitom si však prohlížel loď – nemohl doposud uvěřit, že je na lodi, neboť nikdy na žádné před tím neplul, ale své nadšení z plavby na sobě nenechal znát. U kormidla postával zarostlí muž s různými namalovanými symboly na těle. „Víte co hledáme, legáte?“ zeptal se náhle generál a otočil se na Scipia, „Netuším, generále.“ odvětil mu pohotově Scipio, generál se mírně pousmál a začal „Cyrodiilský arcimág přemluvil mé nadřízené, že se údajně z místa kde se kdysi nacházela Yokuda začal zničeho nic šířit podivný zdroj energie.. vedení mi přetlumočilo vše co jim řekl arcimág, ale bohužel nejsem mág a tak mi toho v paměti moc neutkvělo a značnou část toho co řekli jsem nepochopil.“ při posledních slovech se generál pousmál.

Loď během jejich diskuze vyplula z přístavu a pokračovala směrem k moři a následně do oceánu. Generál Publius se otočil směrem k zádi a již teď mu bylo jasné, že jeho a posádku čeká velmi náročný úkol. Byl si však jist, že je v jejich silách tuto misi zvládnout a splnit úkol, který mu jeho nadřízení dali.

Druhá strana by měla vyjít v průběhu zítřka.

Přidal Adrian_S dne 22.12.2014 21:24
#11

No, tak jsem si přečetl tvou povídku... upřímně.. chvílemi jsem se musel chytat za hlavu. Děj vypadá zajímavě, i když je trochu mysteriózní.. ale ten pravopis.. :|

1) V textu pleteš i/y, špatně dáváš interpunkce a občas zopakuješ slova, která jsou už dávno předtím napsaná..

Nebudu teď celkově hodnotit text nebo příběh, zatím je ho málo (obzvlášť prolog, ten je sice starý ale plný chyb ). Viz. PM ti pošlu s postřehy...

Zatím se nevzdávej, přečti si to po sobě (pokud máš MS Office - Word, piš to v něm, automaticky se ti objeví chyby, které pak můžeš jednoduše opravit).

EDIT: 2. bod byl vymazán, až teď jsem si uvědomil, že jsem se jen špatně díval.. Přímá řeč je OK (to řádkování)

Upravil/a Adrian_S dne 22.12.2014 23:06