Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: 2072

Přidal Mahoney dne 12.09.2012 21:17
#1

http://img706.imageshack.us/img706/208/e257aa8aa873918901o2.jpg

Kapitola 1.

Mé jméno zní Matt a tohle je můj příběh. Roku 2071 byla rozpoutána třetí světová válka. Nebojovalo se však pistolemi, tanky nebo samopaly. Bojovalo se bombami, atomovými bombami. Radiace byla na mnoha místech, především ve vodě. Byli zničeny lesy, parky a všechno ostatní, co svět dělalo hezčím. Všude teď bylo pusto. Válku započalo Japonsko. A vyhrávalo. Z měst se staly trosky. Lidé přebývali ve skromných příbytcích, boudách a zničených domech. Kriminalita vzrůstala, protože ji neměl kdo zamezit. Nikdo se nestaral o druhé. Tohle byla válka, ve které každý bojoval sám za sebe. Až na některé výjimky.

Existovaly skupiny lidí, takzvané stáje. A do jedné z nich jsem patřil i já a můj kamarád Kevin. Stáje byly vojenské skupiny, kteřé bojovali proti ostatním, nepřátelským stájím. Rozlišovali jsme se podle barev, my byli modří. Bojovali jsme proti Japoncům a jejich spojencům. Moc stájí které bojovali na naší straně nebylo, vlastně byla jen jedna - zelení. Nepředstavujte si nás jako nějaké superhrdiny nebo podobné hlouposti, nic takového. Zkrátka jsme zabíjeli abychom nebyli zabiti. Naše stáj se nazývala "Bratrstvo" a naše území byla označena velkým, modrým písmenem B.

Úkoly byly jednoduché, dělali jsme prostě to, co se ozývalo z vysílačky. Většinou to bylo něco ve smyslu "zabij toho a toho", "vystopuj támhlety" a podobné maličkosti. Plat za naši práci byl mizerný, ale člověk se v kůži žoldáka ohřeje a po pár výstřelech už nedokáže dělat jakoby nic. "Dýchám abych bojoval, bojuji abych dýchal." tak znělo heslo Bratrstva. Sami jsme pořádně nevěděli za co vůbec bojujeme, ale nejspíš za to, aby se nám, nebo našim potomkům žilo jednou na tomto světě lépe než nám.


-- Pokračování příště

Upravil/a Mahoney dne 13.09.2012 14:44

Přidal Leneren dne 12.09.2012 21:36
#2

Hezkej začátek a s nádechem drama to se mí líb už se teším na další díl řekl bych že s tímto Ohrozíš Amonia a i hRDLU

Přidal Mahoney dne 12.09.2012 21:39
#3

Díky ale myslím že ne :). Každopádně nečekejte nové příspěvky často. Musím na to mít čas a náladu a času teď není na tyhle věci moc. Ale sem tam určitě něco přibude. Stejně tak to bude s Šedým podsvětím. Zachariášův meč jsem dočasně uzavřel :).

Upravil/a Mahoney dne 12.09.2012 21:40

Přidal Vitek222 dne 12.09.2012 21:43
#4

velmi pěkné...myslím že to bude jeden z mála příběhů co budu číst;)

Přidal Mahoney dne 13.09.2012 17:39
#5

Kapitola 2.

Osm hodin chůze, několik výstřelů, a šest hodin chůze sem. To vše jsme měli za sebou, bez odpočinku, avšak bez jediné známky únavy. Tedy alespoň u mě, Kevin byl na tyhle věci jiná liga. Ležel na betonovém okraji stoky a přikrýval se plátěným ručníkem. Vedle něj ležel potrhaný, černý batoh. Na něm byla položena plynová maska s dlouhým, širokým chobotem. Děsil mě v ní. Vlastně jako každý, kdo si nasadil plynovou masku. Měl jsem z nich strach, neuvěřitelný. Ale doba byla taková, že kdo žil bez masky, nežil dlouho. A tak jsem i já měl ve svém báglu dvou filtrovou plynovku se zatemněnými sklíčky. Protože Bratrstvo nepatřilo mezi nejbohatší spolky, nemohli jsme si dovolit žádný luxus. Ale takhle to nebude na vždycky, bohatneme a bude to ještě lepší. Bohužel, peníze se odráželi i na našem vybavení, o čemž hovořili dva rezavé Glocky 18, ležící naproti nám. Opravdovou zbroj měli jen ti nejlepší a nejzkušenější členové Bratrstva a to jsme já ani Kevin nebyli. Naše oblečení se většinou skládalo z toho nejlepšího, co jsme kde našli nebo ukradli.

"Hlaste se, dvanáctko." ozval se z vysílačky známý hlas. "Dvanáctka se hlásí, úkol dopadl úspěšně, vracíme se na základnu." odpovídal jsem šeptem. Dobrá práce. Budeme vás čekat. Rozloučili jsme se. "Vstávej Kevine." šťouchl jsem do svého nejlepšího kamaráda. Pomalu otevíral oči. "Už musíme jít?" ptal se. Jednou jsem zamyšleně kývl. Sedl si do tureckého sedu a svazoval své tmavé, dlouhé vlasy pod ramena do culíku. Občas jsem mu jeho husté vlasy docela záviděl, mně samotnému se na hlavě blýskala pleška. Né že by mi vlasy padaly, byl jsem ještě poměrně mladý, táhlo mi na třicítku. Ale zkrátka mi překážely, takže jsem je shodil. Kevin vytáhl termosku s pitnou vodou a dvakrát si lokl. Byl čas vyrazit. Natáhl jsem se pro obě pistole, jednu si strčil za opasek, tu druhou mu podal.

Zabalili jsme si poslední věci a hledali východ z vlhkého podsvětí kanalizace, do které jsme se při útěku schovali. Konečně jsme našli žebřík, nad nímž dírkami v poklopu proudilo denní světlo. Stoupali jsme vzhůru, příčku po příčce. Rezavý žebřík se nám téměř rozpadal pod rukama a vrzáním dával signál, že třetího by už asi neunesl. Šupinky rzi se mi zasekávaly pod nehty. Konečně jsme byli nahoře. Pravou rukou jsem silou vytlačil poklop, vylezl na povrch a klekl na písčitou zem. Převázal jsem tkaničky mých těžkých bot a čekal až na horu vyleze i Kevin. Ze zdola se ozvalo prasknutí, něco kovového spadlo na zem. "V pohodě?" zeptal jsem se. "Jo. Utrhla se mi jedna příčka přímo pod nohama..." řekl nejistě a zachytil se posledního kusu žebříku.

Postupovali jsme dál podle zničené mapy. Ve světě, jako byl tenhle musí být člověk pořád ve střehu. Mohou vás tu potkat různá nebezpečí, ať už od zmutovaných krys až třeba po nájezdníky, ba i mnohem horší hrůzy, o kterých se během mého vyprávění ještě dozvíme. Ještě stále nás čekala dvouhodinová procházka, při které nebylo od věci, mít prst stále připravený na spoušti. Bylo mi hrozně, při pomyšlení na to, jak tenhle svět vypadal, když jsem byl dítě a jak vypadá teď. Na travnatých územích mohli bydlet jen ti nejzámožnější boháči. Tito lidé měli často motorky, někteří i automobily. Americký prezident, který dělal jako že o situaci ve světě vůbec nic neví měl dokonce vlastní vrtulník. Japonský císař, který všechno tohle započal měl všechno. Opravdu všechno. Žil jakoby obyčejný život. Neměl nouzi o luxus, peníze, jídlo, ženy a ani o další věci, kterých se nám, obyčejným lidem nedostávalo.

Člověk toho v těch dobách moc nenamluvil, nebylo totiž o čem. O tom jestli k večeři budou zase kobylky nebo leguán, se nikomu mluvit nechtělo. Konečně jsme stáli před základnou Bratrstva. Ta se nacházela v polorozpadlém kostele. Možná si říkáte, kdo by měl základnu v kostele, ale bylo tu dost místa pro všechny a pro všechno. Navíc tu byl docela chládek. Stáli jsme před branou a já šel stisknout tlačítko interkomu.

Upravil/a Mahoney dne 13.09.2012 17:49

Přidal Norbi dne 13.09.2012 17:45
#6

ty to máš proste v hlave alebo ruke :D paráda :) ;)

Přidal Mahoney dne 13.09.2012 17:47
#7

Norbi napsal:
ty to máš proste v hlave alebo ruke :D paráda :) ;)


Díky moc :)

Přidal Lord Rade dne 13.09.2012 17:48
#8

Dobrý, ale nevím co je s hodnocením... dávám ti KP a ono se to nezobrazuje, vidím furt 0..

Přidal Mahoney dne 13.09.2012 17:49
#9

Lord Rade napsal:
Dobrý, ale nevím co je s hodnocením... dávám ti KP a ono se to nezobrazuje, vidím furt 0..


To nevadí, mě stačí když vidím nějaké shlédnutí tématu navíc. Díky :)

Přidal Leneren dne 13.09.2012 17:52
#10

nejsemš jedinej komu to blbne já už to dávám potřetí jinak zase hezký zakra to je nějáké chytlavé.........

Přidal oregure dne 13.09.2012 18:21
#11

je to párada ;) kdy nás zase nakrmíš dalším dílem? B)

Přidal Mahoney dne 13.09.2012 18:26
#12

Možná večer, možná zítra, možná až o víkendu... podle toho jak budu mít čas :).

Přidal nagasadowcz dne 13.09.2012 18:29
#13

Prakticky nic se tam zatím neděje, i přesto jsem přečetl obě části. Důkaz toho, že "se to čte samo", tedy dobrá práce na straně autora. Pokud bude dobrý děj, máš dalšího čtenáře. Ostatní věci jsem od tebe zatím nečetl, ale asi se podívám na Zachariášův meč. Keep up the good work!

Přidal Vitek222 dne 13.09.2012 19:01
#14

;);););)

Přidal Nerevar dne 13.09.2012 19:02
#15

Připomíná mi to Metro 2033, a vzhledem k tomu že Metro má alespoň z mýho pohledu jeden z nejlepších a nejsilnějších příběhů herního světa, kterej sem si totálně zamiloval, tak musim říct : Thumbs Up kámo, pokračuj v tom, strašně krásně se to čte ;)

Přidal Mahoney dne 13.09.2012 19:33
#16

Díky moc všem. Až bude čas, přidám další kapitolu :)

Přidal Mahoney dne 14.09.2012 16:12
#17

Kapitola 3.

Stiskl jsem vybledlé tlačítko interkomu. "Dobrý den, vaše jména prosím?" ozval se ženský hlas. "Matt Stanson a Kevin Kale. Skupina dvanáct, přístupový kód 1 9 2 7." " Ihned vám otevřu bránu." řekla a přístroj utichl. Šedivá vrata se pomalu otevírala. Vytáhl jsem si zpod trička odřenou psí známku, aby nikdo nemohl mít podezření, že nejsem z Bratrstva. Šli jsme po kamenité cestě směrem ke dveřím do hlavní místnosti. Dřevěné lavice byly poskládány do kruhu, kolem velkého ohniště, kde jsme často po nocích sedávali, bavili se a popíjeli.

"Hledal tě Starej.." pronesl ke mně hlubokým hlasem náš obtloustlý, vousatý kuchař Larry. "A nevíš co chtěl?" zeptal jsem se a Kevin mezitím odcházel do pokojů. "To neříkal. Mám ti jenom vzkázat že se u něj máš zastavit.." otočil se a sbíral ze stolků prázdné lahve od piva. Starej vlastně nebyl zas tak starej, byl to náš šéf a zakladatel. Většinu času spravoval chod celého Bratrstva ve svém pokoji, na mise chodil jen výjimečně. Rozhlídl jsem se ještě po hlavní místnosti, jestli nepřibylo něco nového. Na nástěnkách bylo vše při starém, všude jen visely zažloutlé papíry o tom, co dělat při další jaderné invazi, útržky z kroniky a inzeráty o tom kdo co vymění nebo kdo hledá parťáka. Nic co by mě mělo zajímat.

Zamířil jsem rovnou ke Starýmu, do jeho podkrovního pokoje. My ostatní byli rozděleni na tři různé bloky. Celé Bratrstvo čítalo zhruba 80 vojáků, byli jsme tedy rozmístěni na pokoje s dvakrát 25 postelemi a jednou s 30. Já s Kevinem jsme byli na bloku C, tedy třicet míst. Vlastní pokoj měl jen Starej a jeho zástupce Frank, což byl mimochodem pěknej parchant. Ani nevíte jak moc rád bych ho viděl nosem vzhůru. A ještě jednou si rejpne do mě nebo do Kevina, přísahám že mu čelem tu kulku vážně proženu.

"Dobrej šéfe." řekl jsem co nejuctivějším tónem. "Ahoj Matte. Takže mise byla úspěšná, že? Pověz mi, jak to dopadlo?" ptal se. "No, náš cíl je zneškodněn, japončíci dneska žádný zásoby nedostanou. Kulka šla přímo do nádrže, nikdo nepřežil." cítil jsem jak mi kapky potu stékají pomalu po zádech. "Jsi snad totální idiot Matte? Jsi jedním z mých nejlepších mužů a nenapadne tě, že se to vozidlo mohlo hodit, že?" rozohnil se a mě se trochu sevřelo hrdlo. "Promiňte pane, já..." "Žádné výmluvy Matte. Už mě to nebaví. I přesto že jsi mě dost naštval, něco tu pro tebe mám." řekl a několik vteřin mě probodával svýma modrýma očima. "Příště se podobným začátečnickým chybám vyvaruj. Občas pochybuji, že jsem dal hodnost poručíka tomu pravému..."

Zpod jeho mahagonového stolu vytáhl složenou koženou bundu, triko s dlouhými rukávy a gumový obušek. "Přeci nemůžeš chodit věčně v tomhle, ukázal na moje propocené, černé tričko. "Díky Šéfe." snažil jsem se ho alespoň trochu rozveselit. Podrbal se ve svém plnovousu. "Ještě nikam nechoď!" okřikl mě když viděl že jsem na odchodu. "Nedovolil jsem ti odejít." zamračil se. "Mám pro tebe a Kevina další úkol. Prozradím ti víc až zítra. Jdi se vyspat a pak se u mě zastav." povídal už klidněji. "A ještě něco..." řekl a já se otočil. "Odvedli jste dnes dobrou práci, Matte."

Vyšel jsem ze dveří a zezadu ke mně přišel Frank. Černoch v bílé košili a džínách. "U šéfa na koberečku Mattíčku?" škebil se na mě. "Jednou příjde náš čas Franku.." zamračil jsem se a udělal gesto ve smyslu, že ho sleduju.

-- Pokračování příště

Přidal Norbi dne 14.09.2012 16:15
#18

nemusím to ani čítať a viem že to bude dobré :D :)

Přidal Nerevar dne 14.09.2012 16:19
#19

Je tu úúžasný :) hezkej příběh, hezký zpracování a hlavně ten klííídeček :) že to nikam nepospíchá! 90% pisálků na tomhle fóru se dopouští chyby že na 3 řádky vylíčej 2 tejdny, ale tys na celou kapitolu dal tak půl hodinku..?? moc se mi to líbí, pokračuj ;)

Přidal oregure dne 14.09.2012 16:29
#20

moc dobrý,už se nemůžu dočkat dalšího dílu ;)