---

"Pojď. Dáme si ještě partičku." rozhodl Piero. "Salut amico" řekl. "Salut!" řekl na to Marco a oba mírně pozvedli sklenky. Marco vytáhl krabičku camelek a zapálil si. "Tak hraj.."



"Vypni ten gramec Piero.." půjdu teď na chvíli k sobě a pak zajdem za tim šmejdem. "Zatim.. " "Jo, zatim. Stav se pro mě před sedmou.."



"Kur*a, nemusíš tak bušit, nespal jsem.." říkal Marco. "Sorry, vole." odpovídal na to Piero a odcházeli po schodech před dům. "Ty vole, za chvíli zas podzim.. holky začnou nosit čepice, svetry a.. a prostě podobný blbosti.." nadával. "Jo brácho, to máš recht." procházeli prosluněnými ulicemi italské čtvrti. Sem tam na ně někdo mávl, nebo je pozdravil, občas se otočili za hezkou italkou. "Dal bych si říct.." prohodil sem tam, tuhle nebo podobnou poznámku jeden z nich. "Dobrá bunda.." pochválil Marco Pierovu koženku.

Už stáli před rastaurací Cancro alla piastra. Na ceduli byl nakreslen rak na talíři a vedle něho sklenka červeného. Otevřeli prosklené dveře a vstoupili do podniku. "Pánové, sem bez obleku nemůžete!" vykřkl malý, knírkatý muž stojící za pultem. "Sklapni, prďolo!" křiknul po něm Marco. "To je v pořádku Luchenzzo." řekl Donaldo, který právě přišel z horního patra. "Pojďte zamnou pánové" řekl a mířili do patra. "Luchenzzo, přines nám tam ten ročník 36, ale pospěš si." říkal ještě malému muži.

Společně vešli do Donaldova soukromého pokoje. Otočil knoflíkem a na rádiu začala potichu hrát moderní, italská hudba. "Takže abychom si rozuměli.." začal hovořit. "Vaše rodina je zadlužená až po uši. A pokud nejste úplní sciocchi, budete se snažit, vyjít mi vstříc. "Moje nabídka zní takhle. Jak víte, mám plno kontaktů a jak se říká v naší branži, čím víc lidí znáš, tím víc toho máš, že... takže, nechtěli by jste pro mě pracovat? Nebude to nic těžkého, prostě když vám něco řeknu, vy to uděláte. Rozumíme si?"

"A co by to jako mělo bejt?" ptal se Piero. "To by bylo různé. Každopádně nejčastěji to bude nebezpečné a především protizákoné." odpovídal Donaldo. "Pomůže nám to z dluhů?" "Rozhodně." říkal zase. Marco a Piero se na chvíli otočili k muži zády a cosi si šeptali. "Tak. My to teda berem." řekli nakonec. "Vážně? No to je skvělá zpráva. Takže, začal bych asi tím.. no.. pár ritardare mi dluží nějaké peníze. A vy mi je přinesete.. snažte se co nejdřív. Dostanete 30% ze zisku." zadával úkoly Donaldo.

"Jasně, šéfe.. a kde ti lenoši bydlí?" Donaldo bezeslov vytáhl ze zásuvky srolovanou mapu a perem zakroužkoval dané domy. "Tady máte pánové, zpět ty peníze, co jsem od vás dneska vzal. Když teď spolupracujem.." podával jim gumičkou stáhnuté peníze. "Díky Donalde. Dáme se hned do práce." podali si sním oba ruku a odcházeli.

"Kur*a, stejně by to bylo skvělý, mít vlastní bourák.." pronesl Piero. "Jo, to teda.. i když, co není může být.." usmál se šibalsky Marco. "Pojď, něco ti ukážu.." vedl Piera do jednoho z paneláků v jejich čtvrti. Zamířili do přízemního bytu. "Neblbni Marco, vždyť ani nemáme řidičák.." "Já ho mam. Musel jsem si ho dělat, když mě chtěli naverbovat.. strejda Pollo jim ale řekl že jsem mrtvej a dali mi pokoj." smál se Marco. "Neboj, vole. Je to jako jet na kole." Marco několikrát zaklepal na dveře.

"Kdo to je?" ozval se zevnitř starý hlas. "To jsem já, Marco.." dveře se otevřeli a v nich stál šedovlasý muž. "Co to bude? Mám tady dva nový Enfieldy a Valmeta L-35." "Herbie, nemáš prostě něco malýho, fakt jenom do kapsy?" ptal se Marco. Muž se odšoural za roh a podle zvuku otevřel jakousi skříň. Zachvíli na pult položil dvě, hnědočerné pistole. "Dvakrát tenhle YDEAL. Je to krásná, španělská příručňovka, navíc v perfektním stavu. Už je to starší matroš.. takže když koupíš jednu za 155 dolarů, dám ti k tomu tu druhou zadarmo.. pořebuju se toho zbavit. Takže, co? Berete to?" Piero vyndal z kapsy peníze a položil je na pult. "Berem k tomu ještě dva zásobníky, ke každé.." řekl Marco. Herbie otevřel šuple a vytáhl požadované kusy zboží. "A vezmem si ještě támhlety šperháky." ukázal na šperháky visící na stojánku v rohu pultu. "Tak, to celkem dělá 245 dolarů.. bude to všechno?" "Jo, jasně Herbie. Měj se.." řekl Marco a odcházeli.

"Odkud ho znáš?" ptal se Piero. "Prodává prvotřídní kubánskej tabák.. vidíš támhletoho Chryslera?" ukázal na roh ulice. "Pujč mi ty šperháky.." běželi k hnědému Chryslerovi z pětatřicátého. Marco si kleknul k jeho dveřím a párkrát tam zaštrachal sperhákem. "Umim to i nastartovat. Strejda Pollo mě tohle všechno naučil už jako menšího. Musí to tam cvaknout a je to." ozvalo se cvaknutí a Piero zkusil otevřít dvířka. Fungovalo to. "Sedni si ke spolujezdci.." řekl Marco a pokusil se nastartovat vůz. "Strejda to říkal tu rýmovačku nějak takhle.. modrej drátek šťáva, žlutej je zem, když je dáš k sobě tak pojedem. Dal oba drátky k sobě, zajiskřilo se a motor naskočil. Rozjeli se a mířili k prvnímu zadluženci.