The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal hRDLA dne 17.07.2012 22:05

Tak abych to zkrátil (nebaví mě vymýšlet úvody): Toto je můj tajný projekt. Vzestup Thalmoru bude vycházet dále, nemusíte se bát. Snad mi to nepřesunou, ty příběhu už stejně nejsou jenom o Skyrimu

Píše se rok 2112 (s největší pravděpodobností) a dva nejlepší přátelé putují pustinou, ve které se před sto lety nacházela vzkvétající města a bujná vegetace. Vše ale změnila 3. Světová válka, která zničila veškerou technologii, komunikační sítě a vůbec celou společnost. Nyní je zde jen prach a poušť, města, která jsou vystavěna ze šrotu, ovládají krvežíznivé tlupy banditů, které terorizují své okolí, a společnost se uspořádala úplně jinak.

Radioaktivní sniper

„Hele, máme ještě nějakou konzervu?“ Zeptala se postava druhé postavy. První z postav měla na sobě koženou motorkářskou bundu s nášivkou lebky, staré roztrhané džíny, řidičské rukavice a tenisky značky Nike, které vypadali, že už toho hodně zažily. Druhá postava, na kterou směřovala otázka, byla oblečena v trochu jiném stylu. Měla černou mikinu na zip s kapucí, maskáčové kalhoty se spoustou kapes a na nohou pevné kanady.
Postava ve vojenském se podívala do svého objemného batohu a chvíli se v něm přehrabovala, potom odpověděla. „Sakra, už žádný nejsou. Kromě toho už není žádný další jídlo. Musíme jít něco najít, protože jestli něco nenajdem, brzo zhebnem hlady.“ Hodil si batoh na záda a podívala se na svého spolucestníka. „Tak deš Danny nebo co? Já tady nehodlám tvrdnout a čekat, až nás ty banditi doženou.“
Danny, ten v motorkářském, se zvedl a také si na záda hodil svůj batoh. „Uklidni se Hrdlo, máme dost velkej náskok a navíc až se projeví ten uvolněnej šroubek na jedný z jejich motorek, tak bude ještě víc času.“ Rozhlédl se po pokoji v polorozpadlém domě, ve kterém se včera utábořili na noc. „Hele, prohledal si vůbec ostatní pokoje? Sem ti to včera říkal.“
Hrdla zvedl obočí a protočil oči. „Boha, kdybych měl poslouchat všechno co mi řikáš, tak by sme byli pořád ještě v Ultraradu. A nekoukej na mě takhle. Ježiš! Já se du teda podívat…“ S těmito slovy se zvedl, otevřel dveře do další místnosti a vešel dovnitř.
Danny začal balit spacáky a další věci, které večer vyndali z batohů, a mezitím poslouchal Hrdla, jak na něj řve, co našel v pokojích. „Hustý, v kuchyni je celej servis a na talířích maj nakreslený jeleny.“ Danny se usmál, Hrdla si dokázal udělat legraci ze všeho. „Ho ho, v obýváku je ještě starý CRTéčko, ale nefunguje. Smůla, sem se chtěl podívat, jaký bude zejtra počasí.“ Danny začal hasit oheň, který si udělali v chodbě. „V přízemí už nic není, du se podívat do patra.“
Najednou se ozvala rána a posléze Hrdlův smích. Danny rychle vyrazil ke schodišti, a když tam dorazil, nemohl se ubránit smíchu. Hrdla se při chůzi po schodech propadnul a teď byl půlkou těla zabořený do schodiště a přišlo mu to nehorázně k smíchu. Danny mu podal ruku a pomohl mu vylézt z díry. „Hele, radši si dávej pozor, až to budeš prohledávat nahoře, ať tě zase nevytahuju z nějaký díry.“ Hrdla se ani nenamáhal odpovědět, jen mávnul rukou a vylezl zbývající schody. Danny se mezitím vrátil do přízemí a pokračoval v rolování spacích pytlů.
Když už byly spacáky sbalené, zařval Danny na Hrdlu. „Tak co? Našel si něco?“ Odpovědí mu bylo Hrdlovo „Wow.“ Danny tedy vyšel schody a šel se podívat, co ten Hrdla zase našel.
V jednom z pokojů stál Hrdla a to co držel v ruce opravdu nečekal. „Wow.“ Vypustil ze sebe Danny, když koukal na odstřelovací pušku Dragunov, kterou svíral Hrdla v obou rukách. Smůla byla, že v pušce nebyl zásobník a ani nikde v pokoji nebyly náboje. Danny natáhl ruce a, i když nebyla odstřelovací puška momentálně použitelná, vyrval jí Hrdlovi z rukou. „Koukej na mě. Sem sniper.“
Hrdla se zasmál a řekl. „Sniper motorkář. Opravdu by sis měl sehnat jiný hadry, to už by bylo lepší, kdyby kolem tebe poletoval radioaktivní mrak.“ Pušku Dannymu ale nechal, jemu stačila jeho třiceti centimetrová mačeta, kterou měl za opaskem.
„Protiradiační oblek? To bych byl jako co? Radioaktivní sniper? Nenech se vysmát.“
Když sešli po děravých schodech dolů, Danny si pušku přidělal k batohu a oba dva vylezli ven z domu. Jakmile byli venku, okamžitě je oslnilo slunce. Nasadili si sluneční brýle a vyrazili po rozpadlé asfaltové silnici směrem na jih.
Po cestě se ještě Hrdla Dannyho zeptal. „Proč tu pušku sebou taháš? Co z toho máš? Vždyť je nepoužitelná. To ti nestačí ta devítka, co už máš?“
„Protože jsem vždycky chtěl bejt sniper. Navíc je reálná šance, že nějaký potulný obchodník ten zásobník bude mít. Vždyť Dragunov byla jedna z nejrozšířenějších sniperek. Navíc ta devítka je ve fakt hrozným stavu. Bojím se, že když s ní vystřelim, tak zabije nás dva.“
Oba dva propukli v smích, i když věděli, že je to pravda. Bylo jim to jedno, nějak na budoucnost nemysleli. Nejspíše i proto je teď honí tlupa krvelačných banditů.

P.S.: Tak co líbí?

Přidal hRDLA dne 18.07.2012 09:32

#11

Asi po hodině chůze se zvedl vítr a vzduchem začal létat všude přítomný prach. Oba poutníci si byli nuceni nasadit šátky a vyhledat nejbližší úkryt. Ovšem ve vyprahlé pustině si nebylo z čeho vybírat.
Nakonec se tedy uchýlili do zničené budovy čerpací stanice. Dveře byly zaseknuté, ale Danny použil pažbu svého Dragunova, aby je vyrazil. Rychle se nacpali dovnitř a zabouchli za sebou dveře.
Uvnitř stanice bylo šero. Popraskané stěny, drolící se strop a rozházené regály. Jediné světlo, které osvětlovalo místnost, sem dopadalo skrz škvíry v zabedněných oknech. V regálech nebylo vůbec nic, stejně tak na tom byla pokladna. Celá místnost byla kompletně vyrabovaná.
Jediné nedotknuté se zdály být dveře za pokladnou, které vedly do místnosti pro personál. Proto Danny navrhnul. „Mohli bysme se podívat, co za těma dveřma je. Třeba tam bude zásobník do mojí odstřelovačky.“ Rukou si poklepal na Dragunov, který měl opět připnutý k batohu.
Hrdla si zaťukal ukazováčkem na čelo. „A co by asi dělal na čerpací stanici zásobník na čerpací stanici, prosím tě. Ale stejně bych to okoukl, třeba tam bude nějaký jídlo nebo pití.“ Přistoupil ke dveřím a zkusil vzít za kliku. „Zamčený. Jejich problém.“ Řekl a vší silou do nich kopnul. Ozvalo se praskání dřeva, ale dveře byly stále zavřené. Kopnul znovu a dveře se otevřely. Zvedl se oblak prachu.
Jakmile se prach rozptýlil, vešli kamarádi dovnitř. Byla to malá místnost o rozměrech tři krát tři metry. Danny se začal přehrabovat kýbly v regálu a Hrdla si nenechal ujít příležitost si z něj udělat legraci. „Jestli tu chceš vytřít, tak mop je támhle.“
Danny se na něj podíval a zvedl obočí. „Fakt vtipný, kdyby si mi radši pomohl najít něco užitečnýho…“ Zastavil se uprostřed věty, něco ho upoutalo na zdi. „Čum, nějaká skřínka s červeným křížem.“ Přistoupil k ní a začal zkoumat, kde se otevírá. „Co to je?“
Hrdla se na to zadíval a bylo mu to jasné. „Vždyť to je skříňka první pomoci. To sem si myslel, že když tak hodně čteš, tak že dokážeš poznat skříňku první pomoci.“
„No bóže, tak něco nevim, alespoň mám sniperku a ty ne. Řadši přijdi na to, jak se to otevírá. Nikde nevidím žádnou kličku.“ Odpověděl mu Danny.
„Žádná tam není. Je zapečetěná, musíme sundat celou krytku.“ Zachytračil Hrdla a odstrčil Dannyho od skříňky. Přistoupil k ní a začal jí oběma rukama rvát. „Sakra, je to nějak zaseklý.“ Hrdla se začal vztekat, ale v tom se ve skříňce něco zlomilo a víko i s Hrdlou odlítlo přes celou místnost.
Danny se už zase smál. „Ach jo, s tebou je to těžký. Tak co tu máme…“ Danny se začal přehrabovat ve skříňce. „Bingo. Máme tu nějaký léky, obvazy, jelení lůj a dvě půllitrovky čistý vody. Budem si žít jako králové.“
Hrdla se zaradoval. „Ze všeho nejdřív mi dej ten lůj. Mám popraskaný rty jak pole po zásahu minometů.“ Odšrouboval víko a přejížděl si po rtech. „Koukni na mě, sem jak jedna z těch ženskejch z časopisů z časů před tím.“ Už se zase chechtal.
„Prosím tě, radši mi to dej. A ten zbytek si schovej do batohu. Obvazy se budou hodit a léky můžem prodat v nejbližším městě. Jaký je vlastně nejbližší po cestě?“ Zeptal se Danny, zatímco si bral jelení lůj.
Hrdla si sundal batoh, vyndal z něj mapu a zahleděl se do ní. Mapa byla nakreslena rukou na ušmudlaném papíru, ale zdálo se, že se v ní Hrdla vyzná „Nejbližší osada je Šakalí Příkop, ten se nachází asi dva kilometry na jih. Tak se tam vydáme. Zatím mi pomoc dát tu mapu a léky zpátky do báglu. Stejně nechápu, jak to tu mohlo vydržet sto let. Ten vzduch to musel zakonzervovat. No nic, vyrážíme. Zdá se, že vítr přestal.“

P.S.: Že jste tak hodný, tak tu máte další díl. Jestli se vám díl líbil a chcete další, tak klikněte kvalitní příspěvek a napište co se vám líbilo.

Přidal hRDLA dne 20.07.2012 11:05

#20

Když vyšli ven, zjistili, že vítr opravdu přestal a prach byl opět klidně usazen na zemi. Už si mohli bezpečně sundat šátky, aniž by jim hrozilo udušení. Opět se napojili na silnici a pokračovali po ní na jih. V dáli už byl vidět kouř z ohnišť, ale zdál se být nějaký větší, než v jiných osadách. Poutníci pojali podezření, ale nikam nespěchali. Jestli se tam něco stalo, nikam jim ta pohroma neuteče.
Jakmile přešli malý kopec, který jim zakrýval výhled na osadu, zjistili příčinu toho kouře. Osada byla pod útokem nájezdníků, kteří sice neměli palné zbraně, ale zase měli početní převahu nad obránci. Nájezdníci byli z klanu, který se nazýval Saracéni. Saracéni byli velmi slabý klan, čítající asi jen třicet členů a většina z nich nyní útočila na vesnici. Oblečení byli do různých hadrů a šrotu co našli a jejich nejčastější zbraní byly různé trubky či francouzské klíče.
Další zajímavostí bylo, že všichni bránící se měli na sobě roucha se znakem radioaktivity. Byli to bezpochyby Vyhnaní, velmi silná náboženská sekta, které se nějakým způsobem podařilo dostat různé technologie. Měla vlastní město se zdmi kdesi na severu, dostatek palných zbraní a léků, dělalo jí však problém nabírat nové členy, jelikož nikdo nevěděl, co ho čeká. Do měst Vyhnaných se nikdo kromě nich nedostal. Jediné známé bylo, že nosí oblečení se znakem radioaktivity a myslí si, že lidstvo bylo vyhnáno z ráje za své hříchy – proto ten název – a oni je musí napravit.
Nejspíše proto jsou v Šakalí díře, aby nabrali nové členy a v tom na ně zaútočili Saracéni. Sice už byla půlka domů v osadě zničená (asi dvacet), ale Saracénů padlo už asi pět a Vyhnaný ani jeden. Vyhnaní měli převážně útočné pušky M4A1, ale jeden z nich používal samopal UZI.
Danny se pousmál. „Ha, to je jako Křížová výprava.“
Hrdla se na něj zadíval a zeptal se. „Cože? No to je stejně jedno, asi bych to nepochopil. Hele, neměli bysme jim radši pomoc?“
Danny jen mávl rukou. „Prosímtě, ty to zvládnou levou zadní, navíc čim by si je chtěl jako zabít. Jediná funkční zbraň je tvoje mačeta a s tvym štěstím by ses akorát připlet do rány nějakýmu Vyhnanýmu.“
Hrdla musel uznat, že je to pravda, štěstí jim poslední dobou moc nepřálo. Takže si raději sedli na kameny a koukali, jak pokračuje bitva.
Zatímco Vyhnaní dokonale spolupracovali a kryli si navzájem záda, Saracéni vypadali, že nemají žádný plán a jen tak zmateně pobíhali po bojišti. Proto se není čemu divit, že když jejich ztráty dosáhly deseti bojovníků, začali se stahovat. Spíše by se dalo říci, že utíkali, seč jim síly stačili. Po zdařilém vítězství se Vyhnaní začali radovat a ze zbývajících chýší začali vylézat vesničané.

P.S.: Pokud se vám díl líbil a chcete další, klikněte na "kvalitní příspěvek" a napište komentář.