---

5. stránka
_______________________________________________________________________________________________

Byla noc. Překrásná noc.
Musel jsem uznat, že ta nejkrásnější v mém životě.
Už jen z jednoho prostého důvodu.
Byl čas pomsty.








Ten důvod, na kterého jsem čekal má zpoždění. Už skoro přes půl hodiny. Kvůli tomu jsem se musel dostat ven.
Jestli se na to vybodl, tak…

Náhle se za jezerem pohnul stín. Začal se zvětšovat a zvětšovat, až se objevil Khajiit v dlouhém černém plášti.

„No to je dost, kde jsi byl ?“ Zašeptal jsem na Khajiita.
„Měl jsem nějaké problémy v Helgenu, nic důležitýho.“ Zabreptal Khajiit. „Co je důležité, mám tu věc, o kterou jsi mě žádal“
„Ha, výborně, věděl jsem, že je na tebe spoleh !“ Zavýskl jsem. „Takže 100 septimů, podle dohody ?“
„Eeeeh, Khajiit měl kvůli tomu spousty problémů s obry.“ Urazil se Khajiit. „Khajiit chce víc !“
„Dobře, 120, víc ani septim“ Odvětil jsem otráveně.
„Ach, Khajiit souhlasí. To jsou kšefty, to jsou kšefty…“ Souhlasil Khajiit otráveně, vzal si měšec plný septimů a předal Pelargiusovi lahvičku, plnou zářící růžové tekutiny.
„Dobře a teď zmiz, než si tě všimnou stráže.“ Sykl jsem na něj a podal jsem mu ruku.

Zatím vše dopadlo podle plánu.
Šel jsem k bráně, dal jsem stráži poslední láhev vína, kterou jsem měl, aby si „nevšiml“, že jsem šel pryč z Neugradu a zamířil jsem do věže a k postelím.

V ubytovacích prostorech na mě už čekali moji přátelé rekruti.

Hadvar, toho už znáte, Menelras ( Bosmer, skvělý lukostřelec a bývalý zloděj ), Drelayn ( Dunmer, mág, rád vyhazuje věci do vzduchu a má destruktivní sklony ) a Jeff ( Nord, šilený barbar, rád zabíjí, řve a pije ).

„Tak tohle pánové“ Začal jsem a zvedl jsem lahvičku do výše. „Je míza ze spícího stromu“

Čekal jsem nějaké nadšení, ale všichni jen nechápavě čuměli, až na Menerlase, ten zašeptal „Proboha“

„Pár kapek.“ Pokračoval jsem. „Dokáže člověka udělat živějším, hravějším a veselejším. Je to něco jako skooma, ale v přírodním a čistém provedením. No a když mají zítra ráno Cipia jmenovat generálem, napadlo mě, že bychom mu tímhle mohli trochu zvednout náladu, co říkáte ?“

Hadvar vypadal nadšeně, Mel souhlasně přikyvoval, Drelayn si hrál s ohněm na rukou a Jeff spal.

"Kde´s to vzal ?" Zeptal se podezřele Mel. "A odkud víš, že to existuje ?"

"To už není tvoje věc" Odvětil jsem podrážděně. "Někde jsem o tom četl, důležitý je, že to máme, ne ?"

„Takže, kdo mu ten utrejch nalije do vaku s vodou ?“ Ozval se Hadvar. „Nehlaste se všichni.“

Hmm, to je teda spolupráce, zase to bude všechno na mně.

„Dobře, já to udělám.“ Řekl jsem. „Je to moje pomsta, tak ji musím provést já“.

Šel se mnou Menelras, aby mi pomohl „otevřít“ dveře pomocí šperháku. Otevřel je co nejtišeji a šel na chodbu hlídat. Já se vplížil do legátovi místnosti a hledal jsem jeho vak s vodou ( z ničeho jiného totiž nepije ).

Trochu mě vylekalo, když začal Cipius naproti dveřím v posteli hlasitě chrápat, ale jinak žádný problém.
Našel jsem jeho vak, otevřel ho a nalil jsem tam celý obsah lahvičky.
Odplížil jsem se ven, opatrně jsem zavřel a s Melem jsme potichu odešli do své komnaty.

A pak jsme se začali smát.
Všichni.
Tak moc, že jsme vzbudili ostatní rekruty a legionáře okolo.

Hahá, zítra bude úžasný den !

_______________________________________________________________________________________________