#58
Nechť spor začne
Tulák se posadil na postel. Byla tvrdá a nepříjemná, navíc byla špinavá od věcí, které nechtěl znát a zapáchala jako zvratky. ,,Tady spát nebudu," řekl si nahlas pro sebe a lehl na zem doprostřed cely. Podložil si rukama hlavu a díval se do popraskaného stropu.
,,Pšš! Ty." Chlapec slyšel něčí šepot, ale nevěnoval mu pozornost. ,,Ty, chlapče. Potřebuju si s tebou promluvit." Pochopil, že k němu někdo mluví a tak se okolo sebe rozhlížel. Nevšiml si, ale nikoho takového. ,,Tady jsem," ozval se jeho spoluvězeň v sousední cele. Seděl zády k němu opřený o mříže, takže mu neviděl do obličeje, ale podle hlasu to byl mladý muž. ,,Co chceš?" zeptal se ho.
,,Ty zde nejspíš moc dlouho nepobudeš na rozdíl ode mě, že. Potřebuju, abys kontaktoval mého bratra, až se odsud dostaneš," tiše vysvětloval mladík stále otočený zády.
,,Proč bych ti měl pomáhat?" chladě odpověděl.
,,Á, tak ty bys, za to něco chtěl? Předáš mému bratru vzkaz a on se ti určitě nějak odvděčí. Neměj obavy, žije tady v Riftenu."
,,Myslíš, že mě tvůj bratr zajímá? Já jsem dnes zabil člověka a můj přítel je zraněný!" rozčíleně odpověděl chlapec.
,,Gratuluju, ale já bych vážně potřeboval pomoc," odbyl ho spoluvězeň a nehodlal se vzdát. ,,Bydlí tady v Medovíně a jen mu vyřiď, že jsem živej a skončil jsem tady, narozdíl od ostatních. Může za to Hrognar, zradil nás."
Na to mu Tulák neodpověděl a znovu si dal ruce pod hlavu.
,,Chlapče vstávej!" Ráno ho probudil známý Rodorův hlas a vrzot mříží. ,,Je čas jít za jarlem."
Ten se s ničím nezdržoval a hned co vstal, vylezl z cely.
,,Nezapomeň!" mrknul na něj mladík se kterým včera mluvil. Poprvé mu viděl do obličeje. Nevypadal na víc než na dvacet pět let. Měl na krátko ostříhané hnědé vlasy a šibalský úsměv. Chlapec od něj beze slova odvrátil zrak a dál následoval Rodora.
Tou samou chodbou, kterou prošli včera se vydali i ven. Ostatní vězni je opět pozorovali.
Když se dostali ven z věznice, tak se chlapec zeptal na přítele, ale odpovědi se mu nedostalo.
Zabočili doprava a po pár metrech vešli velkými dveřmi do Mlžné Tvrze. Tam už je očekávali. Opodál za velkým stolem seděla Jarl Laila Zákonodárkyně na svém trůnu, po jejím boku stála její pobočnice, huskarl společně s ostatními strážnými a účastnilo se i několik vlivných dvořanů, kteří postávali poblíž.
Tulák se na chvíli zastavil a ohlížel se po ostatních, ale uvědomil si to teprve, až do něj Rodor strčil. Laila je pouze pozorovala a vyčkávala. Když strážný dovedl chlapce před Jarla, tak se mírně poklonil a zůstal vedle něj stát. Chlapec nemotorně udělal to samé.
,,Nechť spor začne," prohlásila Zákonodárkyně.
,,Já..," chystal se promluvit Tulák, ale náhle spatřil muže, který vystoupil z davu. Díval se na něj, tak chladně, že mu tuhla krev v žilách. ,,Jen mluv dál, ty špinavej pse," ozval se na něj Norman.
,,Nechtěl jsem nikoho zabít... Byla to nehoda..." zmohl se na tuto jednoduchou odpověď. Jako by z něj jeho nenávistný pohled vysál všechnu zbývající energii.
,,To je všechno, co na to řekneš? Já ti pomohl najít domov a ty mi zabiješ syna?! Měl jsem tě na místě zabít už tenkrát!"
,,Klid!" zastavila ho Jarl Laila. ,,Co víš ty Rodore?"
Ten se zhluboka nadechl, udělal krok vpřed a prohlásil. ,,Když jsem, tam přišel tak byl Sven již mrtev a ten druhý chlapec zraněn na zemi. Norman a tenhle kluk byli oba ozbrojeni a kdyby jsme nezasáhli my nevím, jak by to skončilo. Může to dosvědčit strážný, který měl službu se mnou."
,,Děkuji. A teď mi chlapče oznam, jak jsi mohl omylem zabít toho muže," pokračovala s procesem a velitel stráží udělal krok vzad. ,,S přítelem jsme byli na cvičišti.. zkoušet můj nový luk. Když jsem střílel já, tak se tam objevil... Sven a když na nás křikl, tak jsem se lekl a střelil jsem ho." Laila zvedla obočí a nechala chlapce domluvit. ,,Snažil jsem se ho zachránit, ale byl už mrtvý.. Potom tam přišel Norman a chystal se mě za to zabít, ale Stín... můj přítel mě chtěl zachránit, jenže on ho bezlítostně sekl mečem i když byl neozbrojený.. Chtěl zabít i mě a tak jsem musel vytáhnout luk, abych ho zastrašil… Potom se tam objevili ostatní..."
,,Nuže dobrá. Teď můžeš mluvit ty Normane." Ten se zle zašklebil a předstoupil před ostatní.
,,Je to običejnej vrah! Poznal jsem ho už před několika lety, kdy ukradl tenhle přívěšek a myslel si, že unikne." Vyndal z kapsy starý amulet, který chlapec zdědil po otci a zdvihl ho nad hlavu.
,,Já jsem ho neukrad! Patřil otci!"
,,Žádám klid! Nech ho mluvit," opět zasáhla Laila. Norman ukryl amulet a pokračoval.
,,Řekl nám, že nemá rodiče ani domov a tak jsem ho poslal do sirotčince. A od té doby mě musel začít nenávidět. Zjistil, kdo je můj syn a pak ho chladnokrevně zabil, aby se mi pomstil! Když jsem tam přišel nemohl jsem nic dělat, byl už mrví a tenhle pes, tam jen stál a smál se mi do obličeje! Když jsem se nedíval, tak na mě zaútočil ten druhý a já se před ním jen bránil! Byla to past. Chtěl jsem je zajmout, ale on na mě mířil lukem a hodlal mě zabít také. Stejně jako mého syna. Kdyby tam nepřišel Rodor mohl jsem být již mrtev. Doufám, že dostane to, co si zaslouží." S těmito slovy skončil.
,,Rozhodnutí nebude snadné. Je ten druhý chlapec živ?" Tulák při těchto slovech zpozorněl a zadíval se na Rodora.
Ten odpověděl. ,,Lékař říkal, že je stále v bezvědomí. Jeho stav je stále nejistý. Ale s přízní bohů, by se měl za několik týdnů uzdravit.“
,,Nemůžeme vyčkávat, tak dlouhou dobu," otočila se na ostatní v místnosti. ,,Jaký je váš názor?" zeptala se jich.
Všichni strážní byli samozřejmě na Normanově straně. Promluvil za ně osobní jarlův huskarl, což byl mohutný chlupatý muž oblečený do medvědí kožešiny, který měl mezi svými značný respekt. ,,Je to sice jenom dítě, ale to ho neomlouvá z vraždy. Nemůžeme dovolit, aby tento čin byl bez trestu. Myslím, že se mnou souhlasí i ostatní.“ Otočil se na ostatní strážné a ti kývali hlavou, nebo jednoslovně odpovídali.
,,Beru váš názor v úvahu. Teď chci, ale slyšet názor někoho, kdo se souzenými nemá blízký vztah. Co si o tom myslíš ty synu?“ Ten byl překvapen, že se jeho matka na něco takového ptá zrovna jeho, i když to byl její syn, tak mu připadalo, že je stále odstrkován a veškerá pozornost se vztahuje na jeho staršího bratra, který byl dnes na výpravě.
,,Tak ty se ptáš na můj názor? A co kdyby ten chlapec zabil mě? Také bys váhala? Kde je ta tvoje zákonodárnost!“ Když říkal tato slova, tak se celý sál rozrušil.
,,Saerlunde! Tohle už nikdy neříkej!“ zařvala na něj Laila.
,,Nejsem žádnej tvůj malej parchant! Jestli chceš slyšet můj názor, tak souhlasím s ostatníma. Za to, co udělal si nezaslouží žádnou lítost!“ Rozhněván se okamžitě odebral do svých komnat a ostatní se mezi sebou dál znepokojeně bavili.
Ve zmatku Jarlovi chvíli něco našeptávala její pobočnice a potom se rychle zvedla z trůnu. ,,Dost!“ opět uklidnila dav. ,,Byl jsi shledán vinným a za své činy musíš být potrestán. Avšak jsi ještě stále dítě a tak nebudeš poslán na smrt. Odpovědná za tvé činy je tvá vychovatelka, která si neuhlídá své svěřence a nechá dopustit k něčemu takovému. Proto musíme podniknout opatření k tomu, aby se již nic takového neopakovalo. Rodore odveď ho zpět do sirotčince!“
Velitel stráží kývl a odvlekl chlapce z místnosti. Tulák byl opět beze slov. Norman se jen usmíval, ale více ďábelsky než kdykoliv předtím. Jarl nechala rozpustit sešlost a vyčkala až všichni zmizí a také odešla se do svých komnat.
____________________________________________________________________________________________________
Snad se líbí. Za komentáře budu opět rád. ;)