Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Příběh tajemného tuláka

Přidal Lord Rade dne 18.07.2012 13:04
#30

Mám tu další část. Ale ještě ji budu dokončovat, a protože se k tomuto notebooku dnes už nedostanu a abych alespoň jednou dodržel termín- dávám ji sem teď.
A napište mi jestli se vám líbí i tyhle doplňující příběhy a nebo by jste raději chtěli abych napsal něco jako "Chlapec žil v sirotčinci do svích 16 let a potom byl vypuštěn na svobodu" a dál to nerozváděl. (RPG2)
______________________________________________________________________________________________

Sirotčinec
část 1.


Stráž po rozhovoru se starší vychovatelkou Grelod odešla i s jeho přívěškem po otci. Ten měl téměř chuť Normanovi přelámat všechny kosti v těle, když viděl jak se při odchodu usmíval.

Vychovatelka ho odvedla před ostatní a nechala ho aby se představil. Ostatních sirotků bylo sedm. Tři děvčata a čtyři chlapci ve věku šesti až patnácti let. Ten nebyl na takovou společnost vůbec zvyklí a tak jen mlčel. Cítil od nich drobné posměšky, když tam jen stál a zíral na ně se sklopenou hlavou. ,,A jak se jmenuješ?" zeptal se ten nejstarší, byl to Bosmer, Lesní elf s dlouhýma ušima a vlasy. Chlapec se na něj jen podíval, otevřel ústa, ale neodpověděl. ,,No dobře," zasmál se mu a odešel. Ostatní udělali totéž.

Grelod si ho vzala stranou a vysvětlila mu jak to tady chodí a následně mu ukázala jeho postel do které ihned ulehl.
Hlavou se mu honila spousta myšlenek. Nedokázal si představit to, že do svých šestnáctých narozenin bude vězněn v tomhle domě. Nedokázal se smířit s tím, že otce už nikdy neuvidí. Pořád, tam někde byl. Jako by nikdy neumřel, ale pouze zmizel a nechal ho na všechno samotného. ,,Večeře!" řvala Grelod. Neměl vůbec chuť na jídlo a vůbec neměl náladu, na to se zvednout z postele a zapojit do kolektivu. ,,Hej ty novej! Veřeře! Čekáme jen na Tebe!" nepřestávala ho volat. Ten jen zabořil hlavu do polštáře a dál se ani nehnul. ,,Tak co bude?" došla až k němu aby ho přinutila. ,,Já nemám hlad." zamumlal do polštáře. ,,Neodmlouvej a pojď ke stolu, jako všichni ostatní." Ten se otráveně zvedl ani se na ni nepodíval a došel až ke stolu, kde na něj čekali ostatní. ,,No konečně." zabručel někdo. Posadil se na volné místo vedle dvou mladších dětí a ten elf s dlouhýmy vlasy mu nabral polévku. Potom i on usedl a všichni se pustili do jídla. Chlapec se nejdřív zdráhal, ale jako poslední ji okusil i on. Nebyla špatná, ale chlapci něco bránilo ji dojíst celou. Grelod z toho nebyla moc šťastná, ale nechala děti jít do postele.

Venku se už zatmělo. Chlapec i přes jeho fyzické a psychické vyčerpání nemohl zavřít oči a spát. ,,Pššš. Hej ty novej," nějaký z ostatních chlapců na něj syčel. ,,Grelod spí. Jestli chceš můžeš jít s náma."
,,Kam?"
,,Ven." zachechtal se. ,,Na menší vycházku."
Nepřemýšlel dlouho a chystal se obout boty. ,,Ne. Boty ne. Dělaj moc hluku." varoval ho někdo.
Pokrčil rameny, zvedl se z postele a následoval jednoho kluka, který byl o pár let starší než on. Zastavili se před otevřeným oknem. ,,Tak jo. Já jsem Stín. Glaum a Renald jsou už venku."
,,Stín?" pozastavil se nad přezdívkou.
,,Ha. Teď není čas na řeči. Pojď první, kryju tě."
Chytl se za trám okna, přehodil přes něj nohy a seskočil. Za ním hned Stín. Venku čekal ten elf a ještě jeden starší kluk.
,,Tak jo. Jsme tu všichni?" ujistil se Bosmer Glaum. ,,Omrknul jsem to tady. Většina stráží je teď v hostinci, takže budeme mít klid."
,,Vzal jsem i toho nováčka." ozval se Stín.
,,No dobře. Ale ať nic nepokazí. Máš ho na starosti."
Ten se nezajímal ani o to, kam májí namířeno. Prostě jen na všechno přikývl.

Čtyřčlenná skupinka se plížila tmou podél dřevěných zdí místních obydlí. Vedl je Glaum, který jim zadával rozkazy jako nějakým vojákům. Cestu měli téměř volnou, protože obyvatelé Riftenu už dávno spali, nebo byli U Včely a žihadla. Ale i tak to bylo hodně vzrušující. Zastavil je u jednoho z baráků.
,,Dobře. Já a Renald se vplížíme dovnitř a ty s tím nováčkem budete hlídat."
Oba přikývli.

Upravil/a Lord Rade dne 21.07.2012 23:16