Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Příběh tajemného tuláka

Přidal Lord Rade dne 29.04.2013 20:18
#83

Strach a smrt ožívá
část 2.

Tulák se nezmohl na žádná slova. Cítil mrtvolný pach a díval se na bledé tělo svého přítele, se kterým se ještě nedávno bavil. Proboha, vždyť mu nezbývalo mnoho a měl opustit sirotčinec. Jen tyto slova se promítali v jeho hlavě: Můžu za to já. Teď by byl nejradši, kdyby ho tu strážní našli a umožnili mu, aby se s ním znovu setkal a mohl ho žádat o odpuštění. Ne, už několikrát si říkal, že se nebude chovat jako žena. Kdyby měl umřít, tak jedině v boji a se zbraní v ruce. Popadl tu nejostřejší věc, která na stole s přítelem ležela a seděl tam zády opřený, se zraky upírající na dřevěné dveře a připraven na vše.

„Pánové, co se děje?“ zazněl ze shora kněžčin tlumený hlas.
„Mohl by tu být jeden kluk, kterého hledáme,“ odpověděl ji jeden ze dvojice.
„V tuhle dobu?“
„Poslyš, neděláme si srandu,“ zazněl hrubší hlas toho druhého. „Ten spratek je vrah, a pokud zijstíme, že ho tu opravdu ukrýváš- nastanou vážný problémy.“
„Vyhrožujete mi? Tak takhle to je? Jednou jsem vám už řekla, že jsem tu nikoho neviděla.“
Rozhostilo se ticho.

Byl to ten druh ticha, který nevěstil nic dobrého. Na chvíli si představil, co se tam mohlo stát, ale pak se oklepal a doufal v to, že kněžce neublížili. Ozvala se rána. Silný náraz dveří o práh. Snad už odešli. Náhle se rozezněly lehké kroky ve vedlejší místnosti se schody. Ano, musí to být kněžka. Takhle tiše by se oni určitě nepohybovali.
„To jsem já, už jsou pryč,“ řekla dřív, než dveře do síně mrtvých otevřela.

***

„Ty prostě nemůžeš, jednoduše chcípnout co?“ pronesl Norman mezi zaťatými zuby.
„Taky nebojuješ špatně…“ odvětil Magnus a zadíval se provokativně na svou poměrně malou, byť čerstvou krví posetou dýku.
Norman ze sebe na odpověď vydal jen zvuk, připomínající něco mezi psím zavrčením a dráždivým kašlem. Přitom cenil zuby tak, že si do krve rozkousl spodní ret.
Magnus se mu podíval do očí a chtěl ještě něco říct. „Vždycky jsem věděl, že jsi magor, ale-“

To už se proti němu, spěšným krokem a rukou pevně svírající meč, blížil. V obličeji byl ještě rudější, než kdy předtím. Čím blíž byl, tím výš měl pozvednut meč. S napřaženou paží se na Magnuse vrhl, ale ten se krokem vzad úderu lehce vyhnul. Přestal se kontrolovat. Teď nastala nová příležitost. Rychlým, přesně vedeným pohybem zabodl dýku do jeho hrudi. Norman reflexivně upustil svou zbraň a oběma rukama pevně sevřel tu jeho. Svými ostrými nehty se snažil oddělit jeho prsty od rukojeti dýky, která v něm byla stále po celou délku ostří ukryta. Přesto se mu nepřestával dívat do tváře. „Oba chcípnete- ty- i ten kluk, “ vydal ze sebe stěží s hlasitým oddechováním.

Magnus na rozloučenou s kamenným obličejem pouze mrkl a z hrudi mu prudkým pohybem ostří vytáhl. Zavrávoral. Stál tam mírně přikrčený s roztaženýma nohama a zároveň se snažil ránu dlaněmi zacelit. Pak jakoby mu došlo, že to nemá cenu, obě paže široko rozpřáhl a nechal proud krve téct. Současně ho popadl záchvat šíleného smíchu, který se na začátku jevil spíš jako dětinské pofňukávání a skončil tím, že se jako pavián rozeřval přes celé okolí. Magnuse to vůbec nepřekvapilo a přemýšlel, jestli mu nezasadí ještě jednu smrtící ránu přímo do lebky. Když konečně vyčerpáním dopadl na kolena do udusané hlíny, jen nejistě zakroutil hlavou a v kaluži vlastní krve ho tam nechal pomalu umírat.