#44
Čepele
Dnes ráno mě probudila služka.Nebylo ani 6:00 a já jsem využil své pravomoce na to abych se vyspal!lae když mi řekla že je to osobní žádost Elenwen tak jsem okamžitě s ní šel.Tentokrát mě žádní uchyláci nepřepadli.ani v Elenwenině kanclu nebyly nájemní vrazy.
Když jsem s vyditelnou únavou dosedl na její křeslo proti stolu,vřele mě přijmula.
"Už jsem ti někdy říkaly o Čepelých?přikývl jsem.Tak je ti dost jasné že je stíháme a snažíme se je do jednoho pobýt.A mé osobní zdroje mi říkají,že nějaká zbylá Čepel se ukrývá v směšné vesničce jménem Vorařov.Vypravíš se tam a skonceješ jeho nebo její ubohý život.A pokud možno,přines všechno co nám může být užitečné.Jasné?Přikývl jsem.Takže jsme skončili,a nezapomeň!chci její hlavu!."
Po zadaném úkolu jsem se s pořád velikou únavou vypravil do Vorařova.Před Velvyslanectvím na mě čekal povoz.Tudíž jsem cestoval bez ryzika.
Do malé Vesničky Vorařov jsem dorazil někdy kolem odpoledne.Když jsem tam vstoupil,bylo tam liduprázdno.Jen jedna dřevorubkyně nesla dříví.Slušně jsem se jí zeptal na všechny "občany" tohoto balíkova.Ona si jen odplivla a odešla.
Pak za mnou se ozve něco ve znění "svině" jestli jsem správně rozumněl.Otočil jsem se a tam stál muž v uniformě BH(bouř.hávy).Na zádech mu plápolal plášť se s znakem Větrného žlebu.Na štítu měl téže znak.V ruce třímal sekeru.
"Hmm..tak vy asi patříte k těm povstalcům co?"
"Co myslíš předem vykuchané prase?"
"Jsem tu z jiných důvodů než si s vámi povídat takže jdi mi z cesty zmetku!"
Pak jsem se zase otočil a pokračoval ve své cestě a ten muž na mě zaútočil tak,že my utrhl kápy z mého roucha.
"Co si to dovoluješ?Jsem tvůj pán pse!"
"Chci s tebou svést čestný boj,co vy asi nevíte co je!Tas svůj meč a uvidíme kdo vyhraje!"
"Kdo myslíš že vyhraje čuňě? He?"
Vytasil jsem meč a vzkřížil jsem ho s jeho sekerou.Pak jsem se chvilku přetlačovali a oba jsem se svalili na zem.
"Hoho hezký výpad,ale nezapomeň že Elfská nadřazenost je jediná pravda!"
Znovu jsme se postavili a on rozzuřen mými kometáři mi sekerou vyrazil meč z ruky.Podívám se na svou ruku a částečně krvácí.To málem byla největší chby v mém životě.On mi svou težkou rukavici vlepil facku schodil mě na zem.
Už si přeříkávám modliby aby jsem to přežil.Plazil se pořád do zadu a on se začíná napřahovat sekerou.
"Toto budu s chutí vyprávět!"
Pak mi hlavou i rukama problejskne jiskra.Usměju se a napřáhnu ruce z těch mi vyletí blesk a jeho sekera s přelomila.On překvapen mím podváděním mi dá vhodnou chvíli na to abych mu vrazil skrytou dýku do krku.On se chytí za krk a začne plivat krev.Já se mezitím postavím a vytáhnu mu z krku dýku a ještě jednou jsem mu je vrazil na to samé místo.On se mrtev svalí na zem.
Já zatím s klidem urozených si zahojím rány a jdu do místní hospody.Tam mě čekalo něco nečekaného.U pultu stála žena - bretonka které odpovídala podle popisu který jsem zde nezveřejnil!Ona v té chvíly spanikaří a začne utíkat.Já pořád s klidem urozených ji následuji.
Ona v záchvatu strachu a se pokouší otevřít šatník.Já jsem pořád klidný a vrazím ji kudlu do zad.Ona se otočí a skříň se otevře.Padne na zem mrtvá(ona,ne ta skřín).V jejím těle nic zajímavé není.Ale ta skřín,je divná.Trochu zatlačím na kryt a Ejhle!Tam je místnost a v té místnosti vidím meče čepelí,uniformy a spustu knih a plánů.Vše to poberu a spěchám s tím na velvyslanectví.
-----------------------------------------------------------------------------------
Dnes už nepíšu:D.