---

Krajinou se ozýval zvuk, cválajících kopyt, A drncání kol. Jesper seděl na vozu, a vedl koně směrem ke Golimundskému městu. Jesper se zastavil a rozvinul mapu.
prý to má být nějaký malý město u moře…,“ říkal si a koukal do mapy. Když na mapě spatřil tečku, co značilo to město, zandal mapu, a opět se vydal na cestu. I převozníka zaujala krásná golimundská krajina, při úsvitu. Jespera zdržel posel, který přišel až včera v noci, takže vstal brzy ráno, a vydal se na cestu až dnes.



„Co tu pohledáváš, cizinče?“ zeptal se strážný Goldsky. Jesper jako převozník, aby si vydělal více, cestoval i do Golimundu, takže jazyk ovládal. „Jsem soukromý převozník,“ odvětil klidně. Strážný si ho měřil pohledem. „Dobrá, ale žádnou neplechu.“ Jesper kývl, slezl z vozu, a vydal se do města. Strážný se vozu chopil, a odvedl ho do blízkých stájí. Vešel do bludiště budov. Polkl, a vydal se do středu města. „Malá hospůdka…“ opakoval si, a kráčel dál. „Tady je hospoda,“ řekl s nadšením, a vydal se do hospody. Přejel ho mráz po zádech, při pohledu, na mrzutou, starou bábu, u pultu. Vydal se nejistým krokem k pultu. „
Zdravím, není tu ubytovaná nějaká skupinka lidí? „ Bába se na něj podívala, a přivřela oči.
„Byla,“ odvětila chraplavým hlasem.
„Dě…děkuju.“ Řekl, a rychlím krokem, se vydal ven s hospody. „Se nedivím, že tady odsuď vypadli,“ řekl si pro sebe venku, a vydal se dál hledat.

„Tady jsi, kde ses toulal,“ zeptal se s posměchem Ware, a pozvedl korbel s pivem.
„Posel.“ Na Waretové tváři se objevil nechápavý výraz. „Dorazil až včera večer, vyrazil jsem, co nejdřív.“
„Kdybys vyrazil, co nejdřív, si tu dnes ráno,“ řekl Waret s kamennou tváří.
„To jsem neměl spát?“ Wraet se na něj jen usmál.
„Taky by bodlo, kdyby si tu krčmu upřesnil.“
„Narazil jsi na tu bábu?“
„Jo, a nechtěl bych ji vidět znovu… de s ní strach.“ Waret se hlasitě zasmál.
„Jo, to mi povídej.“ Armun to vše sledoval, vypadalo to jako schůzka starých přátel. Kdyby j nehonila práce, měli by témata na celou noc. Ti dva si tam povídali dlouho poté, co všichni spali. Jesper s Waretem si povídali až do jedné hodiny, kdy šli opilý spát. Ráno je vzbudil Awet.
Po nějaké dlouhé době, kdy vylezli s postelí, chytli bedny, a vyšli ven z brány. U stájí zaplatil Jesper poplatek za pohlídání povozu, a postarání se o koně, a nasedli.
„Hej vy tam, co to tam máte?“ zeptal se ozbrojený strážný. Kdo by nezastavil, šest ozbrojených lidí, co vezou zavřený bedny. „Peníze,“ odvětil Goldsky Jesper.
„Tak to bych rád prověřil,“ řekl strážný a šel k vozu.
„A pak je to povolení, a ověření koní, a kdo jsem, to tak, kašlu na vás,“ řekl Jesper, a práskl do koní. TY se rozběhli, a pelášili po cestě.
„Jespere, co to děláš, my už nechceme žádný zdržení,“ řekl Waret, který se křečovitě držel vozu. „Jsi nám nějak zesrabovatěl,“ řekl s pobavením Jesper, a ještě zrychlil.
Po nějaké chvíli zpomalil, a přešel do cvalu. „No vidíš, ty srabe.“ Waret se zašklebil.
„No, jo, kdy tak dorazíme?“
„Snad co nejdřív ne?“ Usmál se Jesper.
V dáli už se tyčilo město Northwind. „Zajeď k zadnímu vchodu, tam to pak přenesem,“ a ukázal za město.
„Jasně, jedu tam.“
Jesper cválal, blíž k bráně, než Waret chtěl. „Hele, kam to jedeš, vem to ke vchodu.“ Ale Jesper jel dál. Docválal až k bráně, kde zastavil. „Hele, co to děláš, jestli něco potřebuješ, udělej si to pak, my chtěli k zadnímu vchodu,“ zlobil se Waret. Armun na to jen udivené koukal.
„Ale, kohopak tu máme,“ zasmál se hlas, a člověk vyšel ze stínů hradeb. Byl to Bolyen. Hodil Jesperovi měšec se zlaťákama. „Díky.“
Waret vrhl ledový pohled na Jespera, ale ten se jen usmál. Nasedl na vůz, a odjel pryč.
„Bolyene, máme přesilu,“ a vytasil meč. Celej cech se k němu přidal. Bolyen jen zvedl ruku, a za ním vyšlo okolo čtyřiceti větrných vojáků.
„Ach Warete, jak si předvídatelný.“

Zde kratší kapitola, doufám že se bude líbit, kdyžtak kp ;)