#121
Allys Armuna opět něžně položila na písek. To se dozvíš, teď odpočívej. Armun si opět lehl, a koukal po okolí. Všude běhali námořníci s obvazy, někteří ještě leželi jako on na písku. Ale nestaral se o ně někdo tak hezký, jako o něj, pomyslel si Armun, a v duchu se zasmál. O Allys vždy přemýšlel jako o kamarádce, a nikdy neuvažoval, jestli se mu líbí. Teď měl čas, a zamyslel se nad tím. Po nějaké chvíli si uvědomil, že ano. O chvíli později se nad něj naklonila Allys, a položila mu mokrý hadr na hlavu. Hezky se na něj usmála, a šla zpět k vraku lodi, kde stály ostatní, kteří se o nikoho nestarali.
Až teprve teď, začal uvažovat, co je jemu. A až teprve teď si uvědomil, že ho hrozně bolí hlava. Byl tam vrak lodi, a jeho bolela hlava. A ne jenom on, ležel na pláži, s nějakým zraněním. „Museli jsme ztroskotat, a mně něco muselo…“ V mumlání a uvažování, ho přerušil další nával bolesti. Armun si sundal obvaz a vstal. Ale jakmile byl na nohou, začal toho litovat. Skrz hlavu, mu projížděla nehorázná bolest. Držel si obklad na hlavě, a pomalu kulhal k vraku.
Když se přiblížil, přiběhla k němu se starostmi Allys.
„Co proboha vyvádíš?“ zeptala se Armuna a podepřela ho. Sice se jí nelíbilo, že neodpočívá, ale uvědomila si, že s tím nic neudělá. „Ty ještě žiješ?“ zeptal se s posměchem Waret. „To se teda divím, po takovýhle ráně.“ Allys na něj vrhla ostrý pohled.
„A co se tady stalo?“ Armun už skoro křičel, protože loď byla poškozená, jeho hrozně bolela hlava, a nikdo mu nechtěl říct, co se tu děje. Hned jak to dořekl, projela mu hlavou další palčivá bolest.
Waret se jen zasmál. „Dobře tak si sedni, ti to řeknu.“ A ukázal na barel.
„Odkdy si to pomatuješ?“ Armun se zamyslel, to nebyla lehká otázka. Armun se hluboce zamyslel, a bolest hlavy mu v tom zrovna nepomáhala. „No tak pomatuju si… že se udělala díra v trupu, a že jsme to riskli přes útesy to je všechno.“
„No to si děláš srandu, tak málo? Fuj, no tak jdeme na to.“ Armun pozorně poslouchal, a hlavou mu přitom stále projížděla bolest.
„A není to risk?“ zakřičel Waret, do stále probíhající bouře. Kapitán ustával houpání se lodi, a rozhlížel se okolo.
„Jak jsem říkal, buď zemřeme v bouři, nebo v útesech, sami jste si vybrali.“ A i v takovéhle situaci, měl kapitán náladu pro smích. Loď prudce narazila na útes.
„Já si to rozmyslel!“ křikl Waret. Kapitán se hlasitě zasmál. Kapitán byl bláznivý mořský vlk, kterému po rocích na moři asi trochu přeskočilo. Kdo by se smál, když je díra v lodi, a útesy bičují loď. Wareta s úvah probrala sprška slané vody, v podobě vlny. Armun stále stál s Allys u stěžně. Na obloze opět začalo hřmít. Vypadalo to, jako že bouře ustává, ale zase se to přemístilo, jako by to loď pronásledovalo. Blesky se zobrazovali na obloze, a opět mizeli. Rány se ozývaly z oblohy, a vlny sílily. Námořníci slyší obrovskou ránu, ale kolem žádný blesk. Blesk byl totiž přímo nad nimi, a udeřil do stěžně. Armun s Allys bleskově uskočili, zrovna včas, aby se neupekli. Oba byli v šoku. Armun se celý třásl. A kdo by ne, právě metr od něj udeřil blesk. Z velké rány mu stále zvonilo v uších. Stěžeň i s plachtou padli na bok lodi. Námořníci u vesel unikli jen o vlásek, a stěžeň přelámala zábradlí na lodi. Kapitánovi zmizel úsměv na tváři. Díra v lodi, a pomalé potápění se dalo přežít, ale stěžeň bylo něco jiného. I kdyby námořníci veslovali, přišli o dvě místa, a kdyby se z toho dostali, nikam by se nedostaly. Navíc stěžeň udělal díru do paluby. Na lodi zavládla panika. Armun se rozběhl na záď po schodech, za Waretem a kapitánem.
„Co budeme dělat teď?“ otázka směrovala na Wareta, ale ujal se jí kapitán.
„Budeme se modlit, a při tom pomalu plout do záhuby.“ Armun hledal na kapitánově tváři vtip, ale nikdo ho nenašel. Zhluboka polknul, a koukl se na příď. Allys tam stála na přídi, a od bezpečné zádě lodi, jí dělila velká díra od stěžně. Armun jí chtěl pomoc. Vydal se po schodech dolů. Ale jakmile měl nakročeno jednou nohou na schody, do lodě udeřila veliká vlna. Armun stačil poskočit dozadu. A další vlna. Tu Armun neustál a spadl přes zábradlí.
„Armune!“ vykřikl Waret a rozběhl se za ním. Nadzvedl mu hlavu, ale Armun už byl v bezvědomí. Silně se o prkna udeřil do hlavy. Waret se pak všiml, že má ruku lehce od krve. Koukl se Armunovi na týl, ale přes déšť, a černé Armunovo vlasy, nebylo nic vidět. Waret usoudil, že to nic není. Než se porozhlídl po Allys, už stála vedle něj.
„Co mu je?“ zeptala se starostlivě Allys.
Waret pokývnul hlavou. „Udeřil se do hlavy, a myslím, že si rozsekl hlavu.“ A ukázal Allys rukavici od krve. Loď narazila na další útes. Loď s sebou škubla, a většina námořníku spadla. Armun popojel po kluzkých prknech lodě.
„Země! Země!“ vykřikl kapitán, a ukázal na Golimundské pobřeží. „Prudce levobok!“ námořník si sedl ke kormidelnímu veslu a natočil loď prudce na levobok. Loď se přibližovala k pobřeží. Loď narazila na další velký útes. Jeden námořník spadl z lodě. Spousty námořníků ležela zraněna, s pádu stěžně, nebo neustálého narážení. Dva námořníci jako Armun leželi v bezvědomí.
Loď dorazila tak dvacet metrů od pobřeží, když se zarazila. Kapitán se mrzutě podíval, sešel se schodů. Došel k rozbitému zábradlí, a prohlížel si vodu. „Zatracené mělké Golimudské pobřeží.“
„Vytáhněte loď!“
Dva námořníci popadli lana, a seskočili, do mělkých vod. Námořníkům byla po pás, ale na loď to nestačilo. Když kapitán viděl, že voda je po pás, tak dolů poslal další dva námořníky. Ti zahákli lana za loď, vytáhli ji co nejdál. Loď stále nadlehčovala voda, takže se to povedlo až na pobřeží. Všichni slezli z lodě, a začali vyndávat barely ze skladu. Barely s jídlem, i se zlatem, které vezli. Waret netušil, jestli převážejí zlato, nebo převáží kůže, které též byli na lodi, a zlato si vydělali. Každopádně ukrást chtěl jen to zlato. Waret se rozhlížel po členech cechu. Byli tam i s ním čtyři členové cechu. Někdo chyběl.
„Armun!“ vykřikl, a rozběhl se k lodi. Allys se, se starostmi rozběhla za ním. Na přídi lodi nikde nebyl. Na pláži taky ne. Waret začal panikařit. Koukl se za loď, a tam se zády nahoru plavilo tělo, v hnědé zbroji. Waret se za ním proběhl. Byl to Armun. Při nárazu na lodi, musel sklouznout rozbitým zábradlím. Waret ho obrátil, a zjistil, že je stále v bezvědomí. Zavolal Allys, a ta ho pomohla odnést na pláž.
„No pak jsme tě oživili a zbytek znáš.“ Armun už se konečně dozvěděl, jak to bylo, a moc se mu to teda nelíbilo. Divil se, že to vůbec přežil. „A jak jsem se z toho probral?“ Waret se usmál.
„Pár ran do hrudi dokáže divy.“ A zasmál se.
Ale na druhou stranu už se konečně dozvěděl, jak to bylo. Hlava ho furt nehorázně bolela. Pak si vzpomněl na vyprávění, a šáhl si na týl. Cítil tam zaschlou krev.
„No já bych řek, že mluvení bylo dost, Jde se opravovat loď." Řekl Waret, a vydal se za kapitánem.