---

Zde slibovaná další kapitolka. Loď už je opravena, ale opravené kapitoly jsem dávat nebudu, takže na palubě, je podél lodi šest vesel. Na zádi žádné kormidlo neni. Příběh jsem poupravil a odpovídá, takže v tom zmatek nebude.




Loď se houpala čím dál tím víc, jak se blížili do středu bouře. Allys už se opět začalo dělat blbě, ale kvůli velkým vlnám, se neopovážila ohnout přes okraj. Vlny se přelévaly přes palubu. A námořníci se drželi jen tak, tak. Obloha nad nimi byla černá, a panoval silný slejvák. Plavba byla s každým bleskem nebezpečnější.
„Další vlna!“ vkřikl Waret, a přitiskl se víc ke schodům. Allys s Armunem se přitiskli ke stěžni, a zatnuly svaly. Další obrovská vlna se přelila přes palubu, a ohodila námořníky.
„Levo…“ Ve vykřiknutí povelu, mu zabánila další vlna. Zalknul, a pokusil se o to ještě jednou. „Levobok!“ vykřikl, těsně před další vlnou.

Jeden z námořníků se chytil zábradlí, a přečkal další vlnu. Pak co nejrychleji doběhl ke kormidelnímu veslu, a změnil směr lodě. Waret se pustil schodů, a vydal se za kapitánem. Ten postřehl jeho tázací výraz. „Musíme vyplout z té bouře!“ Kapitánův hlas pronikl i neskutečné silným větrem, který pomáhal vytvářet vlny.
„Vesla! Na plno!“ Námořníci zasedli k veslům na palubě, a začali pádlovat jako o život.
„Kapitáne, a co útesy? Zeptal se zklíčené námořník, který se zuřivě držel zábradlí. Kapitán se zahleděl do širého moře, na třímetrové vlny. „Musíme spoléhat na vítr, že trochu povolí a nezanese nás na útesy, ale je to lepší risk, než plout do středu tohohle bláznovství.“

Až teď vylezl z vnitřku lodi, zraněny člen, kterého probodl jeden z námořníků. Když ho ošplouchla první vlna, pochopil, proč se všichni něčeho drží, a chytil se zábradlí.
Armun a Allys se mezitím křečovitě drželi stěžně, a odolávali prudkým vlnám. Armun viděl bandu lidí na zádi lodi, a ozvěny jejich hlasů. Přečkal přelití vlny a vydal se za nimi. Vlny se obvykle přelívali po dvaceti sekundách. Armun se rozběhl na záď lodi. Paluba klouzala, a kvůli slejváku, a větru, se chodilo špatně. Uběhlo zhruba osm vteřin, a přelila se další ještě větší vlna. Moře dalo posádce najevo, že je nepředvídatelné. Spousty námořníků, uvolnilo sevření, když přišla tato mohutná vlna. Loď se naklonila do nebezpečných stupňů. Armun se něčeho nedržel, takže ho vlna smetla dolů.

Zábradlí lodě, pod nárazem zakřupalo. Armun bolestivě dopadl na zábradlí. Než se vzpamatoval, letěli na něj další dva námořníci. Jeden přepadl přes zábradlí, a spadl do rozbouřeného moře. Další spadl vedle Armuna, ale pod ním, už zábradlí prasklo. Armun byl na posledním kousku, jakžtakž stabilního zábradlí. Chytil námořníka za ruku, a snažil se ho vytáhnout. Námořník z plných plic křičel o pomoc. Armun ho křečovitě držel za zápěstí, ale déšť, mu to moc neusnadňoval.

Loď se zhoupla zpět, a námořník se sklouznul na palubu. Vděčně poděkoval Armunovi, a rychle běželi, se něčeho chytit. Armun se chytil zábradlí, o kousek dál, kde nebylo poničeno, a přečkal další vlnu.
„…To nevypadá dobře!“ zaslechl Armun, když už byli na doslech. Žaludek se mu sklíčil ještě víc.
„Armune, co tu děláš?“ zeptal se Waret. Uvědomil si, že to byla špatná otázka, tak pokračoval. „Jak se vede tam na přídi?“
„Rozbilo se zábradlí, a jeden z námořníků přepad.“ Waret, se chystal odpovědět, než je smetla další vlna.
Kapitán jim skočil do řeči. „Teď musíme řešit něco jiného!“
Waret pokyvoval hlavou. „Co víc na levobok?“ Kapitán se zahleděl na útesy.
„Buď se rozsekáme o ně, nebo se utopíme, co vám přijde lepší?“ Armun s Waretem se na sebe koukli.
„Já bych risknul ty útesy.“ Řekl Waret.
„Jo riskneme ty útesy.“ Souhlasil Armun
„Levobok!“ námořník, bez nějakého odmítání poslechl, a přešel ke kormidelnímu veslu. Loď zamířila na levobok, a vyjížděli z bouře.

„Zaberte!“ křičel kapitán na veslaře. Vlny už povolovali, a už neměli takovou ničivou sílu. Občas se nějaká přelila přes palubu, ale to bylo vše. Vítr foukal stále silně, a déšť také neustával. Allys už se pustila stěžně. Když v tom do lodi drcla vlna. Allys sice jen spadla, ale to nezabránilo Armunovi starostem. Seskočil ze schodů a běžel za ní.
„Je ti něco?“ ptal se starostlivě Armun a pomáhal ji na nohy. Allys se na něj usmála a chytla ho kolem ramen. Armun ji úsměv oplatil, a zůstal s ní u stěžně.

„Prasklo Veslo!“ zakřičel jeden z námořníků u vesel. Vstal a šel se něčeho chytnout. Námořník na vpravo na stejném místě odešel od vesla též, ab loď plula rovně.
„Blížíme se k útesům,“ řekl kapitán sám k sobě. Zamyslel se na nejlepší cestě, a pak zavelel.
„Trochu na pravobok.“ Zamyslel se, a bádal nad tím, jestli je to tak správně. Po nějaké chvíli kývnul, a promýšlel další cestu.
Z lodi to drclo, a všichni s sebou škubli. Námořník se ohnul přes zábradlí lodi, a na obličeji se mu objevil neradostný výraz.
„Narazili jsme na útes, kapitáne!“ Kapitán zaklel a šel se podívat na škody. V trupu lodi, byla podélná díra. Kapitán ze svých zkušeností usoudil, vážnost poškození.

„Prudce na levobok!“ a automaticky Waretovi začal vysvětlovat proč. Waret, musel mít loď i její pohyby pod kontrolou. Mezi ním a kapitánem to tak nevypadalo, ale přece jen byl kapitán „unesen“.
„Riskneme to přes útesy, musíme na pobřeží. Jinak se potopíme, a pochybuji, že by v tomto počasí někdo přežil.“ Waret chvilku pochyboval, a pak dal na kapitánovi znalosti.


Armun zvedl hlavu, a ocitl se na pláži. Nebyla to slunná plášť na koupání. Byla to skalnatá, špinavá plášť, s vlnobitím. Armun, chtěl zvednout hlavu, ale Allys mu v tom zabránila. Podvolil se a opět si lehl do písku. Na boku spatřil loď se zlomenou stěžní a dírami v trupu. Všichni se zotavovali z…něčeho.
„Allys!“ Zvolal slabě Armun. V krku měl sucho, a skoro nemohl mluvit. Allys k němu doběhla s vodou. Trochu mu nalila do pusy. Armun vděčně kývl.
„Co, co se tady stalo?“

Jestli se líbí "Thumbs Up!"