#102
Waret rozrazil dveře, a s vytasenou zbraní vtrhnul na palubu. Námořníci stáli okolo, a plnily kapitánovi rozkazy. Všichni ztuhli, a nechali své činnosti. Banda námořníků stála proti šesti vycvičeným zlodějům, kteří nějak pronikli skrz Golimudskou stráž. Velký zdatný kapitán v modrém prolomil ticho.
„Toto, je mezinárodní obchodní loď a vy tady nemáte co dělat.“ Řekl důstojně a vypjal se, aby to působili ještě přesvědčivěji. Jeho kuráž utekla s prvním pohybem Wareta. Waret vytáhl dýku a namířil ji na kapitána. „Mě je jedno, že je to obchodní loď, teď se hezky budete řídit podle nás, a odvezete nás, kam mi budeme chtít. A to je po řece Horus, až po Northwind jasný?“
„Ale, ale já neznám cestu.“ Vykoktal kapitán.
„Ale znáš, a když tak tady máš mapy.“ Armun vyndal s kapsy mapy a podal je kapitánovy. Opět nastala chvilka ticha. Ticho prolomil řev námořníka, který se s mečem vrhnul na Armuna. Armun se jednoduše skrčil a probodl ho skrz na skrz. Waret využil příležitosti.
„A to se stane, každému, kdo se pokusí o vzpouru! A teď do práce!“ zavelel Waret, a začal se porozhlížet po lodi. „Awete! Vezmi si někoho, a pohlídej kapitána.“ Awet kývnul a vydal se na záď lodi, ke kormidlu.
Armun stál na přídi a opíral se o zábradlí lodi. Waret přišel k němu a opřel se vedle.
„Hele Armune, je mi…“ koktal Waret. „Je mi líto, toho nedorozumění.
„To je dobrý, hlavně, že to takhle dopadlo.“ Řekl Armun. „Všechno to vypadalo, že jenom já, Bolyen byl vždy jinde, jako kdyby to plánoval.“ Řekl, a zahleděl se do jasně modré oblohy.
„I to je možný, ale proč? Proč, nám to udělal?“ Waretovi se na obličeji ukázalo zklamání, měl za to, že je to jeho vina. A Armun si toho všiml.
„To není tvoje vina, když semnou mluvil, říkal, že dělal podřadné práce, a hlavně kvůli bohatství, které mu vyplatí království. A ty podřadné práce, to je v pořádku, jen to byl zrovna špatný člověk.“ Dořekl Armun a usmál se na Wareta, a ten mu úsměv oplatil. Obavy z jeho tváře téměř zmizely.
„A kde je vlastně Allys, chtěl bych, si sní promluvit?“ Zeptal se Armun a otočil se na Wareta. Ten se otočil na palubu a usmál se. „Taky je opřená o zábradlí, ale z jiných důvodů.“ Zasmál se vlastnímu vtipu a odkráčel zkontrolovat, jak se věci na lodi mají. Armun se ohlédl po obvodu lodi, napravo spatřil Allys, jak je ohnutá přes zábradlí, ale ne kvůli pozorování moře. Allys byla zelená v obličeji a zvracela.
„Asi ti není dobře co?“ zeptal se Armun, a pousmál se.
„A vypadám snad na to?“ otočila se Allys k Armunovi, který mohl spatřit její zelený obličej. Armun se jen zasmál a pokračoval.
„Chtěl bych si promluvit.“
„Teď na to není vhod…“ Allys přerušil další nával. Armun se na ni znechuceně podíval.
„Jo… asi máš pravdu. Jen jsem chtěl vysvětlit to s tou zradou, já…“ Armunovi do řeči skočila Allys.
„ Já už všechno vím, to je v pořádku.“ A zmohla se na ubohý úsměv.
„Na pravobok!“ zavelel kapitán ze zádi lodě. Jeho mohutný hlas, by posádka slyšela, i ve velké bouři. Posádka se zvedla, a začala plnit rozkaz. Armun vedle kapitána spatřil Wareta, a na něco si vzpomněl. Vyběhl schody ke kormidlu, a zachytil kousek jejich rozhovoru.
„…abychom nenarazili na útesy, je pravděpodobnost, že bychom to zvládly, ale radši to obepluju.“ Vysvětloval kapitán Áretovi. Waret se nejspíš ptal, proč na pravobok.
„Hele, Warete, jen jsem se chtěl zeptat, co to bylo za stráže, tam na lodi? To nebyli normální stráže, nebo ano?“
„Ne, to nebyli, tito strážci, pochází z Golimundu, ale ani tam to nejsou normální strážci. Tito strážci chrání města, které patří „Kutnohorštím“a…“ Všiml si Armunovo tázacího pohledu, tak odbočil.
V Golimunud, vládnou tři rody, Kutnohorští, kteří zabírají území hor, kde se objevil i tento kov, Větromořští, kteří mají zabrané území, kde je přístup k moři, a jako jediní vlastní přístavy, a… teď už nevím. No takže Kutnohorští objevili tento kov, a vyrábějí z něj zbroj, jejich armáda, je díky tomu jedna z nejsilnějších v celém kontinentu. A nějak se dostali sem na loď“
Armun zpracovával informace, než ho z toho sprovodil instinkt, co nejrychleji sjel k botě a vytáhl nůž, mrštil ho do zad, jednomu z námořníků. Námořník se blížil se železnou dýkou v ruce se zadu k jednomu členovi cechu. Armun tomu sice nedokázal zabránit úplně, ale aspoň to zranění, co má teď člen na zádech nebylo smrtelné. Námořník ani nestačil svůj čin ke konci a už se i se členem cechu klátil na zem.
Všichni upírali zrak na hromadu těl. Waret i Armun se tam rozběhli. Armun vytáhl obvaz, a ovázal členovi cechu pas.
„Co se děje?“ vykřikla Allys, když vyletěla z lodi. Allys byla ve „své“ kajutě, kde se jí nedělalo tolik špatně. Výkřik člena cechu, ale slyšela.
„Jeden námořník, dělal potíže.“ Řekl Waret, když pomáhal Armunovi s obvazi. Allys si až teď všimla i mrtvého námořníka.
Armun si vyndal dýku z mrtvého těla, očistil si krev o jeho oblečení a schoval zpět do boty.
„Armune, pomoc mi ho vzít do lodě, Allys se tam o něj postará.“ Allys kývla a následovala je do lodě.
„Už bude noc, my čtyři si budeme brát postupně hlídku, Allys nemůže. Kdyby něco křičte, útes, další námořník co se bude snažit nás zabít, cokoli.“ Říkal Waret cechu kolem. „Už si nesmíme dovolit další oběti. Doufám, že to proběhne v pořádku.“
Námořníci zakotvili, a šli spát. Po čtyřech hodinách spánku, šel Armun jako třetí na hlídku. Vzal si sebou kožešinovou deku, a vyšel na palubu. Sedl si na mokrá prkna, a pozoroval všechno kolem, občas se prošel po palubě, a zašel do vnitřku lodi, ale většinu proseděl na palubě. Oči se mu zavíraly a šum moře, tomu nějak nepomáhal, spíš naopak ho uspával.
Námořníci se přes večer o nic nepokusili. Už asi pochopili, že by umřeli. Kapitán si ráno vlezl za kormidlo, a začal udávat rozkazy. Allys si ještě spala ve své kajutě, stejně ani nemohla vylézt bez toho, aby nevrhla přes palubu. Po nějaké chvíli plavbě, se ozval námořník ze stěžně.
„Řeka Horus na dohled!“