#85
Armun zaklel, když viděl, že se trefil pouze do ramene. Ale dlouho neotálel, a začal ze střechy radnice zabíjet jednoho strážného za druhým. Časem se schoval za malou věžičku, aby ho nikdo nespatřil. Letící šípy nikdo neviděl, jediné co mohli spatřit, je ležící mrtvola. Strážných pomalu ubývalo, a zbytek se rozběhl po náměstí, hledat zdroj střel. Všichni lidé běhali sem a tam, a snažili se utéct. Waret, se sehnul ke kapitánovi strážných a vyndal mu z kapsy klíč, na železné obojky. S řetězem se pohybovali nemotorně, ale nějak to zvládli. Waret si odemkl obojek a začal pracovat na ostatních.
„Pozor!“ křikl jeden z členů cechu. Waret se skrčil, a nad hlavou se mu mihl železný meč. Otočil se na strážného, který prováděl sek shora. Waret mu chytil zápěstí, kolenem vyrazil meč, a velkou silou ho udeřil pěstí. Stráž se pod silou úderu zapotácela. Waret neváhal, sebral meč, a strážného probodl. Odhodil meč, a pokračoval v odemykání zámků.
Všichni členové cechu sebrali zbraně mrtvým strážným a vydali se do boje. „Allys pojď za mnou. Awete, máš to tu na povel, pobijte stráž, a vydejte se do kasáren.“ Vykřikl Wartet a běžel do kasáren. Awet kývl, a v čas se vyhnul meči. Dlouhé chvíle v cechu, dlouhodobé členy naučili, i víc, než bylo potřeba. Z náměstí vedla spousta ulic, obehnanými budovami. Z ulice vycházela menší ulice a na rohu se nacházeli kasárny. Waret s Allys doběhli k jedné z nízkých budov na náměstí. Waret kývl na Allys, a ta kývnutí oplatila. Už spolu byli sehraní, a vtvořili si i znamení. Allys s rukou udělala stoličku. Waret vyhoupl nohu, a vyskočil na budovu. Allys udělala krok zpět, a rozběhla se proti zdi. Vyskočila a waret ji chytil za ruce, a vytáhl. V potřebných chvílích, se toto vždy hodilo, a vyšší rada, což byl Waret Allys, a byl to i Bolyen, uvažovala, že toto dají do výcviku. Waret a Allys se odráželi z jedné budov na druhou. I k tomuto se hodila lehká a neslyšná cechovní zbroj, která však byla uzamčena v truhle kasárny, ale vězeňské hadry, co měli na sobě, plnily v lehkosti stejný účel. Konečně dorazili ke kasárnám, seskok s budovy zakončili kotoulem.
Stáli skrčený u hlavních dveří kasárny. Armun opěk jen kývl na Allys a otevřel dveře. Oba dva na jinou stranu strčili ruku, chytili stráž pod krkem, a podřízli. Velkýma železnými meči to šlo vskutku špatně. Ihned jak dopadla těla strážných na podlahu, všichni tří strážní se otočili, a nechalo své činnosti. Jakmile uviděli dva vězně a mrtvá těla rozběhli se proti nim. Dva strážný s meči se rozběhli proti vězňům a jeden vytáhl luk. Strážný co se vrhl na Wareta provedl sek shora. Waret ho udělal též. Oba dva chytili toho druhého za zápěstí, a přetlačovali se. Lukostřelec mířil na Wareta, který byl v tu dobu zády k němu. „Warete! Křikla Allys, když stále bojovala se svým strážným.
Waret otočil hlavu, a spatřil, jak lukostřelec napíná tětivu. Něco mu v hlavě škublo, a ani nevěděl, že to udělal, nastrčil strážnému nohu, převalil ho na druhou stranu, a držel ho nad zemí. Právě včas, když vyletěl šíp. Šíp zasáhl strážného do zad. Lukostřelcovi na obličej vyrazil překvapený výraz, který se změnil ve výraz strachu, tak byl zaujat tím, že zabil svého společníka, že se nevšiml Allys, která už měla meč, na jeho krku. Waret zahodil meč, popadl toulec a luk, a pokračovali do druhého patra. Tam Waret ihned srazil strážného, procházejícího cely. Zahodili zbraně, vytáhli strážnému klíče, a odemkli si truhlu s věcmi. Jako jediný, používali černou cechovní zbroj, takže to našli rychle, zbraně, také měli jedinečné.
Když byli na cestě s kasáren, už v cechovní zbroji, potkali Aweta se zbylými patnácti členy. „Zbroj je v truhlách, už jsou odemknuté, my počkáme venku. Každý si poznal svou zbroj, protože zevnitř byla malá nenápadná kapsička s papírkem, na kterém bylo jméno vlastníka. Waret i Allys se cítili dobře zpět ve svých zbrojích, a mít po ruce své dýky, luk a známý meč. Vyšli ven, a nasadili si hlubokou kapuci. V půli cesty na náměstí, na ně narazil Konyvran. „Ach Warete, tady jsi, všude jsem tě hledal.“ Říkal udýchaně. Konyvran byl kontaktem ve městě Wenstly. „Konyvrane, co tu děláš?“ zeptal se Waret, když viděl udýchaného muže. Vypadalo to naléhavě, když běhal po městě, kde někdo střílí strážné, a všude je rozruch. „Chtěl jsem ti dát kontakt o lodi, ale Bolyen řekl, že se o to postará. Co jste tady dělali tak brzo, loď vyplula až dneska.“ Konyvran byl opřený o kolena, a těžce dýchal, a měl důvod, běhal po městě celou dobu, co se konala poprava, a hledal wareta, aby mu předal důležitou zprávu. „Ale Bolyen říkal, že…“ pak se Waret odmlčel, vše mu to začalo dávat smysl. Už i Allys, co stála mlčky vedle, souhlasně pokyvovala. „Ano, Bolyen tu past nastražil.“ Řekl Konyvran, když už se konečně vydýchal. „Ale na té popravě, a u té lodi, jsem viděl Armuna!“ Vyhrkl waret, zmatený s koloběhu událostí. „Tak to už nevím, jen co jsem chtěl, je že pravá loď už je na cestě do Golimundu, kdybyste přidali, možná ji zastihnete v Hrodunasu.“
„Takže je ještě naděje, na ukradnutí pravého zlata!“ vykřikla Allys s nadějí v hlase. Waret i Koyvran s úsměvem přikývli. V tu chvíli přiběhl Awet s cechem. „Jsem tu.“ Řekl Awet, a zmatené hleděl na Konyvrana. „Awete, ještě není pozdě, pravá loď je na cestě do Hrodunasu!“ Vezmi tři nejlepší lidi, a ať jdou za námi. Když v cechu měli zrádce, nyní podle Wareta dva, zastupoval Bolyenovo práci Awet. Na nějaké jmenování zatím nebyl čas. To vše až po akci. Waret a Allys, s částí cechu za nimi, běželi směrem ke stájím.
Waret, tam bez jakéhokoli plížení vtrhnul, vzal koně, a utíkal co nejrychleji, směr Hrodunas.
Dlouho poté, co to cech dole vzal do vlastních rukou, se Armun musel bránit strážným, co ho viděli. Když už byl klid, vylezl, Armun zpoza věže, a spatřil tlupu lidí, ve stejné zbroji, co se baví s jedním chlapem. Než, ale slezl dolů, část cechu, co šla, přepadnou loď, už byli u stájí, a zbytek už schovaný ve stínech. Armun slezl z radnice a mířil si to k chlapovi, co s ním mluvili.
„Promiňte, pane, ale co jste projednával s cechem?“ Konyvran poznal člena cechu, podle zbroje, takže mu to mohl říct.
„Kdo jsi?“ zeptal se podezřele Konyvran.
„Já jsem Armun, člen cechu zlodějů.“ Řekl rychle, přesto s vyrovnaným hlasem, Armun, který už se chtěl dozvědět, co řešili. A mužovi odmlky ho doháněli k šílenství.
„To jsi ty! Ten zrádce! To ty jsi zradil cech!“ vyhrkl naštvaně Konyvran, když si konečně uspořádal myšlenky.
„Ne to je velké nedorozumění!“ bránil se Armun. „Bolyen by mě jinak zabil, já jsem je zachránil, celý je to velký omyl!“ Mužovi v očích svitlo.
„Tak to si pospěš, běželi do Hrodunasu vyloupit pravou loď! Ale dej si pozor, mají tě za zrádce!“ Armun jen kývl a běžel do stájí. Neptal, se kdo je muž, neptal se na pravou loď, jen běžel za svými přáteli!
Děkuji Chell za jméno, sice jsem ho nevzal za hlavní jméno, ale hodí se ;) (doufam že ho nepoužíváš :D, jinak sorry :D )
Zde opět mapa
http://img694.ima...001wnt.jpg
Jesli se libí "Thumbs Up" "! ;)