Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Thief Loď

Přidal Skritecek dne 29.06.2012 21:52
#51

Armun procházel město, a každého se ptal na onoho muže, který utekl ze skladu, po tom, co viděl umřít svého společníka. Každý jen zakroutil hlavou a přidal do kroku, aby od armuna byli co nejdál. Chodil městem skrz na skrz, a nikdo muže neviděl. Dorazil na čtvercové náměstí, kde byl jako všude, a vždy trh. U stánku s masem stál někdo, asi důležitý. Armuna napadlo, že by o tom mohl něco vědět a šel za ním. Měl na sobě zelený kabát, kvalitní kabát. Hnědě společenské kalhoty, a nízké boty. „Omluvte mě, pane, neviděl jste…“ Muž mu skočil do řeči. Armun leknutím ucukl rukou, kterou mu klepal na rameno.
„Jak si dovolujete na mě šahat, těma svýma špinavýma rukama. Ještě mě ušpiníte. Straňte se ode mne ty špinavá cházko.“ Měl pokřivený obličej, a jemně si utíral špínu, kterou tam vlastně ani neměl. Narovnal se a nadutě odešel. Cestou si něco mrmlal pod hnědí knír. Armun tam jen stál, a koukal na baculatého mužíka, s podivným výrazem na tváři. Čistou rukavicí jsem se ho dotkl, a on dělá, jako kdybych jí měl od bláta. Takový nadutý chlap, asi někdo bude. Pomyslel si Armun.
„Kdo to byl?“ zeptal se slečny u stánku. Byla to starší dáma, s unaveným výrazem, protože, před chvílí s ní mluvil ten stejný muž.
„Šlechtic, nasadili ho do města, aby řešil vážné spory, místo toho chodí po městě a vše kritizuje. Mě před chvílí nadával na tlusté maso, špinavý pult, malý úsměv, a malý výběr. To dělá každému, kéž by se mu něco stalo.“ Dořekla starší dáma a zahleděla se do snů. A něco si pro sebe říkala.
„To by šlo zařídit. Pak stůjte při mně.“ Usmál se Armun a šel za mužem. Žena se probudila se snění a začala zmatkovat. Opřela se o pult a koukala, co Armun dělá. Armun šel za nafoukaným tlouštíčkem, který pravděpodobně mířil zkritizovat další stánek. Strčil do něj ramenem a začal se omlouvat. „Co děláš, ty špíno? Jak se opovažuješ, to je nehoráznost.“ Křičel muž a ustupoval od Armuna co nejdál.
„Omlouvám se, Omlouvám se, promiňte.“ Říkal Armun a vzdaloval se od muže. Když už byl otočený zády, zlověstně se usmál. Chvíli stál u stánku a pak se naklonil k ženě.
„Hrajte semnou.“ Řekl Armun ženě, která se na vše koukala. Armun si sundal kapii a narovnal si brnění. Odkašlal si a začal.
„Stráže, ke mně. Někdo mně okradl.“ Křičel Armun na celý trh. Normálně by si to Armun vyřešil sám, kdyby se mu něco takového stalo, ale teď se toto skvělé hodilo. Žena se tvářila zmateně ještě víc, a koukala so ten chlap vyvádí. K Armunovi přiběhli stráže. „Co se děje pane?“ otázal se strážný. „Okradli mě. Mam v kapse svůj drahocenný rubín po dědečkovi a najednou zmizel.“ Armun házel rukama a nasadil smutný výraz.
„Máte někoho podezřelého?“ Zeptal se pohotově strážný, který už jezdil okem po náměstí.
„Ano, ano tamten muž.“ Řekl Armun a ukázal na nafoukaného muže. „Neustále se kolem mě motal.“
Stráž přistoupila k mužíkovi a začala mu šacovat kapsy. „No to je nehoráznost, stěžoval si muž. Já sem nevinný já…“ Zamlčel se, když strážný vyndal z jeho kapsy rubín. „Jak se tady, já…“ Neměl tušení, co se tady dějde, Kdo by mohl tušit, že vám zloděj podstrčí rubín.
„Je to váš rubín pane?“ Zeptal se strážný s rubínem v ruce.
„Ano, ano to je on.“ A Začal se radovat.
„To je křivé svědectví, nemá důkaz.“ Začal rychle namítat zmatený muž, který se zotavoval s toho, že se mu v kapse objevil rubín.
„Tady paní mi to dosvědčí. Dali jsme se tady s paní do řeči, a povídal jsem ji o tom, jak jdu k dědečkovi tady v Urubu, vrátit tento rubín.“ Přešel Armun s radosti do obhajoby. Vše měl promyšlené hned, jak mu paní řekla, že tu všem vadí.
Všichni se najednou koukli na paní. Ta se probudila, vzpomněla si na to, jak Armun říkal, ať hraje s ním. Chvilku koktala, a pak ze sebe konečně vypustila: „Ano, to je pravda.“
„To stačí, seberte ho,“ pokynul dalším dvěma strážným a šel vrátit rubín.
„Dávejte si bacha, pane, a děkujeme, že jste nám pomohl chytit zloděje. Kdo by řek, že to správce města.“ A odevzdal Armunovi rubín.
„Rád jsem byl nápomocen.“ Řekl Armun s kamennou tváří a šel zpět k trhovnici.
Když odváděli mužíka, stavil se za ním ještě Armun. „To se stává, když kradeš.“ A přitiskl se k mužovi. Muž by si nejradši teď celý otřel svým kapesníčkem, ale nešlo to. Poté zas odešel k ženě.
„Jak jste to udělal?“ Na to se Armun jen usmál. Když muže odvedli, všichni si opět začali hledět svého. Trhovci si mezi sebou začali radostně povídat a ukazovat na Armuna. Za chvíli už o tom budou věděl i ve Wenstly, ale způsobem, že ukradl tisíce peněz a těžce ho zranil.
„Myslím, že už nebude na obtíž. A to mi připomíná, neviděla jste tady muže se zlatými zuby, zrzavé vlasy, otrhané oblečení.“Armun už skoro pokračoval dál, protože mu každý odpověděl „ne“.
„Když se ptáš, tak ano, viděla. Mířil východní bránou ven. Směrem k Wenstly.“ Armun sebou cukl, když konečně narazil na někoho, kdo to věděl.
„Děkuji, moc jste mi pomohla.“ A zamířil k východní bráně.
„To ty nám taky.“ Zakřičela ještě žena od stánku. Armun se koukl na zlaťáky ve své kapse, které ukradl mužovi, když ho vedli do žalářů. Když už byl v tom kapsářství, tak proč v tom nepokračovat. „Mu dam, říkat mi špíno.“ Prohodil k sobě Armun a rozběhl se k východní bráně. Příjemná změna po tom spousta vraždění.
„Zdravím, neviděli jste tu procházet muže? Roztrhané oblečení, zrzavé vlasy.“
„Ano.“ Odpověděl strážný u brány. Chvilku jsme ho pozorovali, protože vypadal podezřele.“ Slovo podezřele skoro vyhrkl, strčil ruce do kapsy, zhoupnul se na patě, a pokyvoval hlavou. „Míří k Wenstly.“ Stráž byla zmatená, že ho někdo hledá, ale radši se nevyptávala.
„Děkuju.“ Řekl Armun a vydal se ho pronásledovat. Proč mě nenapadlo hned, zeptat se strážných u brán. Nad tou úvahou zavrtěl hlavou a vydal se na cestu.
„Míří k Wenstly, to dává smysl, protože tam má být ta past, No jo! On byl součást pasti, a když to nevyšlo, tak to míří oznámit tomu, kdo tu past zorganizoval, a ten se zúčastní té léčky s lodí. A ta past má být dneska!“ mluvil k sobě Armun. A rozběhl se po cestě. Byl zmatený. Hlava ho z toho bolela, musel to co nejdříve vyřešit. Šel po lesní kamenné cestě, směr Wenstly, a doufal, že to Rudla nevezme jinudy. Jeho obavy se rozplinuly, když uslyšel nepovedené pískání. Zamířil do lesa, a plížil se mezi stromy. V hnědém brnění byl téměř neviditelný. Teda, když se v tom umí pohybovat.
Byl to Rudla. Armun se k němu přiblížil. I když je to profesionál, i ten dělá chyby, takže se Armun musel schovat, když omylem šlápl na větvičku, která hlasitě křupla.
„Halo?“ zeptal se Rudla a vytasil dýku. Blížil se ke stromu, za kterým stál Armun. Když Rudla byl u stromu, vynořil se zpoza něj Armun. Kopem mu vyrazil dýku s rukou a přitiskl ho ke stromu. Rudla s sebou překvapením trhnul.
„Kdo stojí za tou zradou?“ ptal se rozčíleně armun a držel Rudlu za košili. Chtěl se to co nejdříve dozvědět, aby ho už nebolela hlava.
„Ale naše malá zlá myšička nám utekla, ano utekla.“ A pobavené se koukal Armunovi do tváře.
„Na to nemam čas!“ vyhrkl Armun a přitiskl ho ještě víc ke stromu. Ale Rudla se jen smál.
„Co bys mi asi udělal?“ hned jak to dořekl, cítil Armunovo čepel na břiše. Teď Rudla nemohl dělat nic. Zděsil a začal panikařit.
„Kdo… stojí… za… tou zradou?“ Zopakoval Armun, a dal znát, že to myslí smrtelně vážně.
„Co na tom záleží, stejně je všechny chytnou a půjdou na popravu.“ Jakmile to dořekl, cítil, jak mu zpoza oblečení teče malý proud krve. Už to nebyla legrace.
„Dobře, dobře, všechno řeknu. Je to Bolyen!“ Ihned si oddechl, když to řekl.
„Bolyen?“ podivil se Armun se uvolnil sevření. Na obličeji se mu objevila vráska.
„Jo to je ta krysa, a teď mě pusť.“ Armun povolil tlak na Rudlu, hned poté ho probodl. Hlava, už přestala bolet, když konečně zjitil, kdo je za tou zradou, teď tu je ale něco jiného, a to zrada samotná.
„Bolyen, ten jeden…“

Upravil/a Skritecek dne 01.07.2012 22:29