#46
Mříže byly tlusté a od sebe byli tak blízko, že se stěží protáhla ruka. Nikde žádné okno, a dřevo dosti pevné. Po ruce byli jen papíry.
„Kdo se nám to tady chytil? Není to náhodou náš zlodějíček?“ zeptal se tajemný hlas. Do chatky vešli dva muži. Jako stráže teda nevypadali. Jeden z mužů měj zkřivený obličej a zlaté zuby. Mastné zrzavé vlasy, které pomalu vypadávaly. Roztrhanou hnědou vestu a pod tím, něco bez rukávů. Potrhané kalhoty a děravé boty. Pásek už mu držel jenom na krajíčku. U opasku měl zakřivený meč. Postavy byl štíhlejší. Druhý byl velký hrubián. Vypadané zuby a pásku přes oko. Holohlavý a tetování na čele.
Na sobě měl pouze zelenou vestu. Hnědé kalhoty a černé boty. Na ruce mu visel podivný štít. Byl ze zeleného železa. A byl do tvaru kříže. Byla tu kus zeleného železa, a vprostřed na něj byl nasazen další kus železa a tvořilo to štít. Na konci byl zakončen ostny. Sekera byla též ze zeleného kovu. „Už jsem tě.. očekávali.“ Řekl menší mužíček, který při mluvě hlasité funěl. „Co jste vy dva zač?“ zeptal se rozčíleně Armun.“
„Hele! Tady se ptáme my, ty slizká kryso. Ano my. Takže máš smůlu.“ Vyjekl drobnější chlapík a vytasil na Armuna dýku. „Takže ty mluvit nebudeš, protože tu velíme, my, ano my! A ty ne! Protože si pasti, Ano v pasti, jako malá myška, co se chytla na kus sýra. Ano malá myšička. V pasti. Ano v pasti. Takže mluvit nebudeš. Mluvíme my, Ano my.“ Armun se tázavě podíval na toho potřeštělého chlapa.
„Co? Ty myslíš, že jsem divnej jo? Já ti ukážu, kdo je tady…“ A opět na Armuna mával dýkou. Ale v pokračování ho zastavil velký chlap, co stál za ním. „Rudlo… uklidni se.“ Řekl chlap s hlubokým hlasem. „Ale Marone? On si myslí, že jsem divný.“ Armun mezitím stál, co nejdál od Rudli.
Bylo na čase ale jednat. Maron vyšel někam pryč a u Armuna zůstal Rudla.
„Co tak pitomně zíráš, kryso?“ Jen si tam seď, jo seď. Hezká pastička viď? Jsi jako malá myšička. Jo myšička. A za chvíli to stádo krysiček u lodi taky bude v pastičce. Jo v pasti.“ Armun najednou zpozorněl. Vše to byla pas. Někdo se potřeboval Armuna zbavit, tak ho poslal pro ty mapy, a teď chytí i zbytek cechu. Armun musel jednat, a najednou se v Armunovi zrodil plán. „Hej Rudlo pěkný zuby.“ Řekl posměšně Armun. Rudla si projel jazykem po zlatých zubech.
„Takže ty se směješ mým zubům jo?“ Ty slizká kryso!
„A pěkný vlasy, vypadají, jako by ti hlavu sněd medvěd a znovu vyplivl.“ Pokračoval Armun s posmíváním. Cítil, že to Rudla dlouho nevydrží a měl pravdu.
„Jak by je vyplivl medvěd jo? Tak to si přehnal, já ti ukážu.“ A blížil se ke knoflíku, co otevíral mříže. Armun už se připravil, a dal ruku na dýku.“ Najednou se ozvalo mohutným hlasem „stůj.“
Maron zrovna přišel zpět do chatky a zastavil Rudlu, a tím zkazil celí jeho plán. „Chce tě jen vyprovokovat Rudlo.“
„Ale on se mi směje.“ Povzlykl. Myslí si, že jsem divný Marone. On je zlýMArone. Ano zlý, moc zlý.“
„Jdi se projít po skladišti.“ Rudla odešel a Maronsi stoupl za dveře. Armuna už napadlo, že by je mohl zastřelit šípem, ale Maron nevypadal jako nějaký začátečník a štítem by mu to vykryl. Armun tam jen tak seděl a přemýšlel. Už byl zoufalý, takže se musel uchýlit k risku. Skrz mříže, se musí trefit do knoflíku, a než se Maron vzpamatuje, musí, ho podříznou. Armun si klekl a šíp nasměroval do díry. Namířil výšku a vystřelil. Šíp trefil knoflík a mříže se otevřelo, ale s velikou ránou. Armun rychle vytasil dýku a běžel k Maronovi.
Maron stál a pravé straně. Takže se převalil přes bok dveří a štítem na levé ruce Armuna silně praštil do obličeje. Armunovi vypadla dýka a hlavou narazil do zdi. Pak ho He chytil pod krkem a pravou rukou, v které už držel malou zelenou sekeru, mu dal násadou do čelisti. Tím armuna položil na zem. Armun si narovnával čelist, když v tom ho do žaludku nakopla obrovská noha. Armun odletěl po bolestivém nárazu dozadu. Armun se pomalu zvedal, když mu v tom najednou pomohla obrovská ruka, ale ne k pomoci. A jakmile Armuna pustil, dostal další ránu do tváře štítem. Armun už skoro neměl výdrž na to, aby se zvedl. Armun vyndal meč a začal se zvedat. Byl na kolenou a opřený o pěsti. Maron přišel k Armunovi a dupnul mu na záda. Pak mu velkou silou dupl na ruku, kde svíral meč. Armun zařval bolestí a křupnutí ruky slyšel snad i Rudla. Armun se začal svírat poraněnou ruku, když dostal další bolestivý zásah nohou. Armun věděl, že nemůže, ležel na zemi a vydýchávat, takže sebral poslední kousky sil a postavil se. Hned toho litoval, když spatřil Marona jak zuří, a křečovité svírá bojovou sekeru. Marona už mlácení přestala bavit, takže přešel do zbraní. Připravil se na tnutí hlavy, ale Armunovi zbyli síly, ještě na zoufalé skrčení. Maronovi se sekera zasekla do dřeva. Armun utíkal co nejdál. Zbraně mu leželi v chatce a Armun neměl co po ruce. Maron vyndal ze dřeva sekeru a běží na Armuna.
Šel pro mapy a vyvinula se s toho jeho smrt. Teď vidí obra běžícího na něj a Armun úplně ztuhnul. Maron se přibližuje a máchá sekerou. Armun jen uskakuje dozadu ze schodů. Při dopadu ho nohy selhali a dopadl na zem. A na břiše ho chytla palčivá bolest. Zpod brnění mu prosakovala řinoucí se krev. Armun se zvedá a s rukou na břiše couvá dozadu mezi bedny. Armun se všiml položené dýky na poličkách a vzal si jí. Ale Maron se rychle přibližuje a s dýkou se mu bránit nemůže. Vlastně ani, kdyby měl cokoli. Zoufale vylízá po žebříku nahoru. Armun stojí na žebříku a kouká dolů na Marona, který na něj nedosáhne. Maron vzal žebřík a třepe s ním. Armun se obrátí a skáče Maronovi za záda, Ještě ve skoku mu zabodává dýku do ramene. Armunovi se při dopadu podlomili nohy. Krk netrefil, protože musel útočit levačkou, kvůli pohmožděné ruce. Maron zařval, vytáhl si dýku a zuřivě se vrhl na Armuna. Armun se rozběhl dopředu a vylezl na žebřík, ale tentokrát až nahoru. Dolu to bylo dobrých pět metrů. Maron lezl za ním, nahoru. Chvíli nahoře balancuje, a pak se rozbíhá na Armuna. Mezitím Armun dorazil na konec regálů. Na druhý regál jsou to dva metry. Armun by to za zdravých podmínek skočil v pohodě, ale teď… Koukl se do zadu a opět spatříMarona. Armun přeskočí na druhý regál a jen tak tak se tam udrží. Dole pod ním spatří pytel plný mouky. Vzal pytel a postavil se na okraj regálu. Když Maron skáče, Armun na něj hodil pytel s moukou. Maron zazmatkoval a nedoskočil. Padá dolů z pětimetrové výšky a dopadá přímo na nějakou bednu.
„Ty kryso!“ Ozvalo se od vchodu, od Rudli. Rudla začal něco nadávat, a pak se rozběhl pryč.
Armun slezl s regálů. Zašel do chatky, posadil se a sundal si zbroj. Pod ní měl na břiše až na modřiny od kopanců, řeznou ránu. Nebylo to naštěstí moc hluboký. Armun si vyndal ze zbroje lektvar léčení a trocha si ho nanesl na ránu. Pak si z kapsičky vyndal kus obvazu, který si zakoupil, když se přistěhoval, a od doby, co je v cechu zlodějů, ho má neustále u sebe. Obvázal si břicho, a nandal si zbroj. Pak si šáhl na čelist a opět rychle ucukl bolestí. Sebral zbraně a vydal se k léčitelovi. S čelistí a rukou tam jít mohl, vypadá to jako rvačka, ale s řeznou ránou, asi ne.
Než se Armun vydal do města, našel lodní mapy, které hledal. Ruku mu obvázali, a nesmí ji namáhat. Čelist mu bolestivě navrátili. Najednou si vzpomněl, že Rudla říkal něco, o zrádci a o pasti. Ale kdo to ten zrádce mohl být?“ Musel to zjistit pro dobro cechu. Takže se vydal pronásledovat Rudlu. „Zdravím, neviděla jste, zrzavého špinavé chlapa s potrhaným oblečením?“ zeptal se Armun náhodné ženy na ulici. Dlouho se mu dostávalo odpovědi „Ne.“
Zde mapu nepodtřebujete
Jestli se líbí, nezapomeňte dát kvalitní příspěvek.