---

„Nejsou stoky náhodou pod městem?“ zeptal se Armun, když šli s Waretem k hlavní bráně města.
Brána a i cesta k ní byla obehnána spousta Větrnými vojáky, kteří chrání Northwind hlavně před menšími nájezdy banditů. Chráněna byla pouze přední polovina města, protože větší útoky se přes mosty nad řekou nedostanou.
„Jo, to jsou, ale vchod do nich je na okraji lesa.
„A to je nikdo, nenajde?“
„Ne, stráže se zajímají o město, ne o to kolem.“
Když vyšli z hlavní brány na západě, zabočily na sever, kde se nacházel i les s úkrytem.
Na okraji lesa, bylo malé kamenné stavení, ve tvaru čtvrt kruhu. Dveře se nacházeli na uzavřené straně, čelem k lesu. Vše se to rozpadalo, a dveře byly zrezlé a skoro nešlo otevřít.
„To je ono? To je vchod do vaší skrýše?“ Prohodil bleskurychle Armun, když viděl rozpadlý vchod.
„Jo, vadí něco?“
„No, na to, jak moc se používá, se mi zdá trochu…“ Armuna přerušil zvuk skřípajících dveří.
„Rozpadlé? To je… aby to nikdo nepoznal, pojď- den se krátí, a stoky nejsou zrovna nejkratší.“
Schody byly kluzké a místy je pokrýval mokrý mech.
Za několika schody, které vedly dolů do stok, se nacházela normální kamenná chodba, která klesala níž a níž. Všude to páchlo plísní a krysami.
„Jak to, že je to tu tak vlhké, když tu žádné stoky nejsou?“ zeptal se Armun, když procházel temnou chodbou. „ Pravé vodnaté stoky jsou pod námi, ale vše je to vlhké, takže se to tu rozpadá, a dostává se to vše i sem. Waret se zastavil a sklonil se k výklenku ke zdi, a hmatal po koženém pytlíku. Z pytle vytáhl dva kameny a pochodeň. Pochodeň položil na rozbalený pytel a kameny rozdělával jiskru. Šlo to překvapivě rychle. Temná místnost, se ihned osvětlila a Armun se poprvé všiml trubek u stropu, které se proplétali tímto patrem stok.
„Podrž to.“ Armun se nahnul pro hořící pochodeň a svítil Waretovi na pytel, do kterého zas skládal kameny, aby nenavlhly. Po několika uražených metrech oba uslyšeli hluboký smích. Lomen ihned ponořil pochodeň do louže poblíž a podél zdi se plížil dál. Armun se plížil hned za ním. V rozšířené místnosti, která se stáčela do leva, seděli na konci místnosti u stolu tří banditi. Naproti Armunovi s Waretem se nacházeli barely. Čtvrtý bandita procházel místnost pořád dokola. Waret vyčkal, až bandita bude otočen směrem ke stolu a vyrazil do prostorů místnosti. Armun ho chtěl zastavit, natahoval po něm ruku a chtěl ho okřiknout, ale rychle si to rozmyslel. Ani se toho nevšiml a bandita měl na krku Waretovo dýku. Bandita nestačil vydat ani hlásku. Lomen zachytil banditu a potichu ho položil na kamennou zem. Barely byli dosti objemné, takže pokynul Armunovi ať jde za ním. Armun potichu přešel za barely. Waret chtěl, odtáhnou tělo, aby ho nikdo nespatřil, ale ihned se schoval, když slyšel ránu. Jeden z banditů u stolu, prohrál sumu peněz a ze vzteku vrazil nůž do stolu a převrhl židli, na které seděl. Vytáhl nůž z prostého dřevěného stolu a vydal se do místnosti. Jakmile uviděl ležet tělo na zemi, vytáhl meč, co měl za opaskem. Šel tělo prozkoumat, spatřil pouze proříznuté hrdlo. Otočil se zas čelem ke stolu, ale to neměl dělat. I křičení ostatních banditů mu nezachránilo život. Waret ihned vyběhl zpoza barelů a probodl banditu skrz na skrz. Meč nechal v banditovi a sejmul luk ze zad, který si vzal před odchodem do stok. Než se Armun vzpamatoval s probodnutí bandity, už ležel další na zemi s šípem v levé části hrudníku. Druhý bandita, byl moc blízko, takže musel přijít na řadu nůž. Bandita provedl sek shora. Waret chytil svůj nůž za plochou stranu a ránu ubránil. Vyvrátil směr meče na levou stranu a udělal kotoul na opačnou. Vsedě udělal otočku na jedné noze a druhou podkop banditovy nohy. Bandita se ihned rozplácl čelem ke kamenné podlaze. Přišlápl banditovi meč, nadzvedl mu hlavu a podřízl hrdlo. Podlaha byla pokryta kalužemi krve a mrtvými bandity. Waret vytáhl svůj meč, zvedl luk a vše potřebné utíral od krve, do oblečení banditů.
„Tak vidíš, krást není vše, co budeš potřebovat.“
„Vau, to bylo úžasný! Ten kotoul a to podříznutí a to… Vau!“
„Ale, to nic nebylo.“

Když vešli do hlavní místnosti, poprvé viděl Wareta bez kapie. Měl hnědé krátké vlasy, proplétané náznaky šedin. Černé oči a kamenný výraz.
„Ale, ale, ale, už zase Warete? Ty s těma učněma nepřestaneš viď? Když ti všichni pořád umírají, nebo končí v žalářích. Armun sebou škubl, když zaslechl ten hlas, osoby u sloupu se všiml až teď.
„Ti se ve stínech umí teda schovávat“ prohodil Armun spíše k sobě, ale Waretovi to nejspíš neušlo a věnoval Armunovi úsměv.
„S tímto to bude jiné Allys.“ Promluvil Waret k ženě, která vyděsila Armuna. Allys už nyní stála na světle. Byla oblečena v černé zbroji, ve stejné jako mělWaret. Kožené boty s měkkou podrážkou pro nehlučnost. Kožené kalhoty, zbroj s pásky, rukavice a kapii, tak hlubokou, že neviděl Allys do očí.
Allys si sundala kapii a usmála se na Wareta. „jak myslíš. Zdravím já jsem Allys.“ A podávala ruku Armunovi. „Jo, ahoj Armun.“
Allys měla výrazné rysy obličeje, dlouhé plavovlasé hnědé vlasy a nádherný úsměv.
„Doufám, že ty neskončíš jako ty ostatní.“ A hezky se usmála. Armunovi zvadl úsměv, který měl doposud na tváři.
„Jako ti ostatní?“ Allys se teď usmála ještě víc a otočila se k Waretovi, který šel dál do hlavní místnosti. Uprostřed byla mělká voda. Na třetině vpravo bylo dřevěné molo. Přes obě strany vedla dřevěná lávka. Na levé straně se nacházel stůl vůdce, a nad ním železné masivní dveře, do cechovní pokladny. Na pravé dva obchody. Jeden zbrojíř a alchymista, speciálně i s jedy. Za molem se nacházel stůl s občerstvením a za ním obrovský oheň, který osvětloval celou místnost. Zde na molu ještě byli poličky a židle, bedny a všelijaký věci.
Naproti nim se nacházela chodba ven a odbočující chodba s cvičící místnosti a na druhé straně chodby odbočka do místností s postelemi. Nad obchody byli obrovské železné dveře-cechovní pokladna. „A kdo skončí s tím nováčkem?“ zeptala se Allys.
„Ty“ prohodil Waret náznakem smíchu.
Allys vyhrkla „Proč zas já? Já měla i toho minulého. Proč ne ty nebo Bolyen?“
„Bolyen teď má moc práce a já taky,“
„A já snad ne? To je k zbláznění!“ Waret si vzdychl a otočil se k Armunovi.
„Armune jdi za Allys ta ti řekne víc.“ A naznačoval, že je rozhovor uzavřený.

„Neber si to osobně, to já jen že vždy vyfasuju nováčka, a nikdy nemam čas na krádeže.“
„Aha, hele ty Lomen a Bolyen, jste něco víc?“
„Jó ano, Waret je vůdce a já s Bolyenem zástupci. Hele jdu si něco zařídit. Zajdi za Moranou na molo, zařídí ti cechovní zbroj. Zítra se za mnou stav, východ je pak naproti.“
„Počkat, on je tu i jiný vchod? Proč jsme tedy šli těma stokami?“
„ To Waret dělá každým nováčkům. Tamten vchod tě zavede přímo k stokám, pak stačí vylézt po žebříku a si ve městě, teď už musím, uvidíme se zítra.“ Allys si nasadil kapii a odešla ke stolu.
„Ty jsi ten nováček viď?“ Morana se Armuna všimla, a ani se neotočila. Armuna zaskočilo, ale hlavně to jak se o něm dozvěděla.
„Tady se zprávy, šíří hodně rychle.“ Odpověděla Morana, jako by mu četla myšlenky.
„Ty jsi, jdeš pro cechovní zbroj viď?“ Zeptala se Amruna, ale tentokrát se mu dívala do očí. Byla tmavší kůže, a měla krátké hnědé vlasy, cechovní zbroj neměla, ale dlouhý pobyt u zlodějů, jí něco naučil. „No ano, poslal mě sem Allys.“
„A chudák Allys vyfasovala dalšího nováčka. Promiň, ale cechovní zbroj ti nedám, Lomen nám se vodí samý nováčky, kteří se nechají zabít, nebo zatknou, kazí nám to cech, a stojí spousta peněz. Takže až uděláš zkoušku, přijď pro ni.“
„Jakou zkoušku?“ podivil se Armun.
Morana se jen široce usmála „Zítra se u mě stav, východ je támhle. A ukázala k uličce, vycházející z hlavní místnosti.
Armun se vydal, k východu, cestou si všiml vzorně upravených postelí s truhlami u nohou, pro osobní věci. Armun vylezl po žebříku, poté prošel místností, a vylezl u kanálu. Vedle východu se nacházel žebřík. Na cestě domů, slyšel paní, jak křičí „Stráže, stráže, okradli mě, okradli mě.“ Pak už si všiml pouze zahaleného muže, jak s váčkem peněz slézal hbitě dolů do stok. „Už se nemůžu dočkat“ prohodil sám k sobě a vydal se domů.