Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Thalmor ničí Skyrim

Přidal Diego dne 06.06.2012 17:12
#7

Pokračování:

Začal jsem se ho "ptát" kolik jich celkem je odpovídá: ''patnáct'' , to je až moc říkám si pro sebe. Budu se tam pro tu ještěrku muset proplížit, ikdyž to moc neumím zkusím to. Lovec se ptá co s našim zajatcem? Dělej si s ním co chceš odpovídám. Můj nový kámoš vzal kladivo a přerazil mu koleno, bandita řve áááu! Už není schopen chodit a nebude nás sledovat.

Nás? Ptám se, půjdu s tebou, protože mě okradli skoro o všechno, tak teď jim to vrátím. Necháme ho tady? Ne! Řekl zvýšeným hlasem lovec, já se o něj postarám. Tak, ale rychle musíme je dohonit! Po chvíly se vrátil a ptal jsem se ho kam našeho přítele odvlekl. K nedaleké jeskyňi, žije tam mevědice a má mladý takže se ze svobody dlouho radovat nebude. Jdem! Musíme si pospíšit a rychle zabal nějaké jídlo jestli tady máš. Hned co bylo vše přichystáno a chtěl jsem vyjít ze dveří, lovec mě zastavil a představil se jako Rolf a já jsem Mick odpovídám mu.

Rolf byl lesní elf neboli bosmer jak se jim má správně říkat, tedy aspoň podle něj. Zeptal jsem se jestli jako každý bosmer umí zacházet s lukem a odpovídá: ''Zachechtal se a říká: Jsem jeden z nejlepších lukostřelců v Tamrielu. Kdysi jsem dostal Zlatou stuhu za lukostřelbu.'' Tak proto jdeš se mnou, ti banditi ji ukradli nebo snad ne? ''Správně! Ale ne jen kvůli tomu, ty jsi mi zachránil život a tak ti teď pomůžu proti těm hrdlořezům.'' Jen co to dořekl vyšli jsme z lesa a dorazily už blízko k hranicím se Skyrimem.

Začal padat sníh a foukat silný vítr. Ani jeden z nás nechtěl zpomalit ikdyž vidíme jen na pár metrů a je méně světla. Slyšely jsme hlasy a mezi vločkami začaly prosvítat pochodně. Jdeme v podřepu a samozřejmě potichu, aby nás nikdo neslyšel. ''Ach ty moje nohy říkám si pro sebe.'' Pomalu, přestává tolik sněžit řekl Rolf. Najednou se nám naskytl pohled na jejich tábor. Nebyl moc velký pro patnáct lidí, jen asi pět stanů a několik kožešinových dek kolem ohniště. Jaký máš plán? Ptám se, Rolf jen natáhl luk a sejmul nejbližšího banditu. Naštěstí si toho nikdo nevšiml, možná i proto že byl na stráži sám. Odtáhl jsem jeho tělo do křoví.

Rolf naznačuje se přemístit, prtože ho budou postrádat. A taky že jo, ze stanu vyšel obrovský chlap s blond vlasy a mohutnou postavou. Řve do stanu: ''Za chvíly se vrátím''. Nevrátíš, říkám potichu. Asi šel na záchod, protože šel ke křoví a začal dělat potřebu. Rolf mi dává dýku a říká: zab ho! Budu ti hlídat záda. Plížil jsem se k němu a asi mě slyšel, ale než stačil něco udělat. Chytl jsem mu hlavu, zacpal držku a přežízl hrdlo. Když odtahuju tělo, slyším jak jde další ven z jiného stanu, než stačil špitnout měl šíp v hlavě. Vyšel další a další, oba mrtví. Zdalšího stanu se vynořilo pět banditů, Rolfa nejspíš neviděli a proto šli na mě.

Po jednom hodím dýku, strefa! přímo do břicha a padá k zemi, stejně jako druhý, který měl šíp v hlavě. Tasím meč a jdu na ně........napřahuje se......sekám ho do nohy a padá......další padá tentokrát po zásahu šípem......''poslední'' má magii......odhodil mě blesky, au to bolí......chrání se proti šípu, který na něj vystřelil Rolf......jde na něj......musím mu pomoct......napřáhnu a házím......můj obouručák se mu zabodl do zad a je mrtvý. Zbylých pět již bylo v pozoru a zaútočily na nás. Nemám zbraň, musím si něco opatřit......skočil jsem po nejbliším meči, byl to železný jednoručák......rychle se napřahuji......uhýbá......není tak rychlý......bodám......do nohy......drží se za ránu......jeden padl s šípem v břiše......Rolf musel odhodit luk a tasit meč. ''Teď to je dva na jednoho, vzdejte se!'' Zařval bandita. Nikdy! Útočím na něj......brání se......ale neubránil......už má meč v břiše......druhý na nic nečeká a útočí......proboha co je to za zbraň?! Dlouhá tyč s bodcem na konci......bodá......uhýbám......chytám jeho zbraň a pereme se o ni......vyrval jsem mu jí a konečně ho probodl.

Rolf měl už zřejmě hotovo a jen nás pozoroval, vydýchávám a říkám: Já najdu toho argoniana a ty si najdi tu stuhu. ''Jasně! Zasmál se a šel hledat, to pro co přišel. Našel jsem toho zajatce! řvu na Rolfa. Ten přišel již se svou stuhou a ptá se argoniana, přitom když ho rozvazuji: Jsi v pořádku? Ano. Jak se jmenuješ? Mallorn. Nechtěl jsem ho vyslýchat, potom co si prožil. Říkám mu: opatři si zbraň, máš jich tady dost.

Vzal si dýku a malou sekeru. Dýku si schoval do boty a sekyru zavěsil k pasu. Najednou začal vyslíkat jednoho banditu, ptám se ho: Co to děláš? Ve skyrimu je zima a on ten kožich potřebovat nebude. Ty jdeš do skyrimu? Jestli chceš můžeš jít se mnou, dva zvládnou víc než jeden. Sice se mi zdál na boj moc mladý, ale alespoň někdo mi bude krýt záda. ''No proč ne, půjdu s tebou. Dořekl to a podal mi velkou dřevěnou tyč se kterou mě chtěl bandita probodnout a říkal: To je kopí, velice dobrá zbraň proti přesile, jezdcům na koních a je dobré i na lov.

Vzal jsem si ho a taky jednoruční meč a pár šípů. Rolf je obral o co mohl a říkal: Já s Vámi dál nejdu, protože tady jsem doma. Přemlouvat tě nebudu, vidím že si plně stojíš za svým. Naše cesty se tedy rozdělily, přestalo úplně sněžit a my se vydali na cestu. Mallorn cestou neřekl ani slovo. Když jsme se blížily k hranicím, pronesl jsem: ''Konečně!'' Zrovna když myslíš, že všechno jde jako po másle tak se něco musí posrat, řekl klidným hlasem Mallorn jako kdyby hovůbec nepřekvapilo, že nás spatřily nějací lidé v modrých oblecích a míří k nám. Sssst nás ochraňuj! Řekl neklidným hlasem Mallorn. Už jsou u nás.