---

Kapitola 2: Drtivý dopad - Chvíli jsem strávil balením věcí, kterých se nerad vzdávám a taky malý stan na cesty, snad mám všechno. Vyrážím, nechci utrácet zlaťáky za povoz a proto jdu po svých přes hory.
Začíná být čím dál větší zima a taky se připozdívá asi rozbalím stan, našel jsem si výborné místo pro přečkání noci je z jedné strany kryté skálou a z druhé je pěkný výhled na hranice se Skyrimem a sice zakrytý lesem, ale není hustý takže jde přes něj celkem dobře vidět.
Ach' čeká mě ještě dlouhá cesta. Ráno mě probudily hlasy pátral jsem po nich odkud přicházejí, byly nade mnou na skále a zdá se, že mě zatím nespatřily, nejspíš banditi jak jinak. Oheň uhasnul někdy v noci tak mě neprozradil, musím zabalit to nejnutnější a schovat se, protože podle toho kolik jsem spočítal hlasů tak jich mohlo bý nejméně deset. Stan nechám tady aspoň mě nebude zpomalovat, pomalu se plížím schovat mezi stromy. Vidím několik hustých keřů, tam se nachvíli schovám. Vyslali zvěda, prochází kolem ale zatím si nevšiml, ze stojí hned vedle mě.
Vrátil se a jdou přes les k hranicím Skyrimu, je jich fakt hodně pět bych zvládl, jenomže co jsem napočítal jak kolem procházejí jich bylo 13 a jen muži asi to jsou nějací otrokáři, protože sebou měli argoniana v poutech. Tyhle ještěrky jsem viděl jen jednou, jinak mi o nich vyprávěli jen rodiče, protože toho spoustu procestovali. Poslední šel pomalu , dřevěněly mi nohy nejsem zvyklý plížit se a ještě s mou postavou. Jako každý ork mám mohutnou postavu a nohy ne zrovna uspůsoveny na plížení.
Musím se trochu pohnout jelikož to už nevydržím, naneštěstí poslední bandita to uslyšel a šel prozkoumat okolí. Jde kolem, všiml si mě, musím jednat.....skáču nejdřív mu zacpat hubu ať to nikdo neslyší......byl to lesní elf takže se nemohl s mou velikostí rovnat.....brání se....škrtím ho.....je po něm, to bylo rychlý. Zdá se že si nás nikdo nevšim, prohledal jsem jeho tělo a co nenajdu mapu s jejich táborem, který leží na hranici se Skyrimem a Cyrodilem a taky luk a šípy plus nějaké drobné, no moc věcí u sebe neměl. Musím zachránit toho argoniana, kdo ví co mu provedou. Jdu je sledovat ikdyž mi to moc nejde, snad se neprozradím.
Začalo pršet, hmm fakt paráda, rozdělily se na sedm a pět protože uviděli nějakou chatrč. Pět jich šlo do chatrče, bude lepší když se nimi utkám teď než se zase schromáždí.
Jeden zůstal hlídat přední vchod, ostatní šli dovnitř.
Vytáhl jsem luk a šípy od toho dobráka lesního elfa, natahuji tětivu a mířím do krku, když se strefím tak nevydá ani hlásku. Strefa! Přímo do krku a
neřekl ani slůvko, bylo mi potěšením vidět ho jak se drží za ránu s šípem a kácí se k zemi. Tolik krve, odtáhnu tělo a půjdu dovnitř. Bude to sice čtyři na jednoho, ale otec mě učil bojovat i proti přesile a jestli budou jako ten bosmer tak to bude hračka.
Nebude! Dva z nich jsou nordové, jeden ork a poslední redguard. Ti jsou prý nejlepší válečníci v Tamrielu, ale s žádným jsem nebojoval. V chatrči drží nějakého lovce, který měl svázané ruce. Všude byly kožešiny, na zdech parohy a hlavy medvědů a vlků.
Ork říká ostatním: '' Nechte ho mě, bude to dobrá rozcvička ''. Vytahuju svůj obouručák a jdu na něj......napřahuji se......uhýbá......promáchl jsem......útočí......musím se krýt......moc silný úder......zavrávorám ale ještě se držím na nohou......pořád do mě seká......nemám už moc sil......při posledním úderu jsem jen tak tak uhnul......zavrávoral......sekám......do ruky......už řve: '' Au, ty parchante! ''......krve jak z vola, ale pořád je schopen boje......vykrývám jeho údery......kopu mu do nohy......teď je šance! Klečí a useknu mu ruku......je neschopný už něco dělat......prosí o milost......sekám......hlava se kutálí až k jeho kamarádům a ti se na mě vrhli......obklíčily mě......nord udělal výpad štítem......uhnu a sekám......nestačil uskočit......pouští sekyru......ale redguard neotálel a kopl mě do kolene......bolí to......navzdory tomu zůstávám na nohou......jeden nord je mrtev......propích jsem mu břicho......jelikož se nekryl ale držel si ránu a tudíž byl bez možnosti krýt se......druhý nord na mě řve: '' Za to zaplatíš!! '' rozmáchl se......kopu ho do kolene......redguard mě sekl do zad......ohnal jsem se mečem......vykryl to, ale kácí se k zemi ale hned se chystá vstát......útočím na norda......rána mě bolí......ale vůle bojovat je zatím větší......mlátím do něj furt jak jen můžu......konečně......klekl si neschopen bojovat......redguard útočí......uhýbám......co největší silou jsem do něj sekl......až se banditovi podlomily kolena......kop do kolena ......je skrčený......upustil zbraň a já bodám a bodám......je po něm.
Norda, který přežil jsem ránou pěstí, aspoň na chvíly omráčil a po té rozvázal lovce. Ten jenom čuměl na tu spoušť v jeho domě, všude bylo tolik krve.
Řekl jsem mu ať sváže toho norda a s velkou chutí to udělal. Pak mi trochu ošetřil rány, poděkoval jsem mu, ale potom se probudil nord a začal ječet. Řvu na něj ať zmlkne to nepomáhá, lovec mu jednu vrazil a už byl ticho. Chvíli si odpočinu a po té ho začnu vyslýchat.