---

Tááákže... No Spoilers (.\ u /.) máte smůlu
______________________________________________________________________

"Ale proč Ulfrica? Každý ví že vyhraje Impérium, k čemu ho tedy zabíjet?" namítla Anria. "Válka bude ještě dlouhá... Moc, moc, mocinky dlouhá a země trpí. Lidé trpí! Škutová trpí!" Škutová se naklonila nad oheň až se Anria divila že její bělavé vlasy nevzplály. Co je to dneska za den, to všichni přebrali nebo co? Anria se tedy už dále neptala a Škutová si znovu začala povídat sama se sebou "Lebka, jo... Srdce, jo... Maso, jo... Další maso, ne... Poslyš, nemáš syrovoučké maso?" ještě jednou se otočila k Anrie. Anria kývla a hodila jí ze své mošničky horkeří plátek. Škutová ho chytila a pevně objala, když ale zvedla hlavu, Anria už tam nestála.

Do Windhelmu je to pěkná štrka. Musí se přez hory, po cestě plné banditů. Anria utíkala rychlým krokem, či pomalým během pokud to tak chcete nazvat a dávala si pozor na trolly, medvědy a sibiřské kočičáky. Když ji rozbolelo pravé koleno, myslela že dál už nedojde, avšak proti ní se vztyčili mohutné hradby Windhelmu. Právě včas, Slunce začíná zapadat.

Opatrně přeskočit hradby nebyl vůbec problém díky mostu který vedl k bráně. Pak polehoučku přeskakovala po střechách jako sibiřská opice, až se doskákala k Paláci Králů. Začalo sněžit. Anria se pousmála a chytila si sněhovou vločku na dlaň. Už žádné rozptylování, máme tu zakázku. Anria měla štěstí že Windhelm je skoro zřícenina, ve střeše byla díra. Anria se natočila pod správný úhel a zamířila na Ulfrica.

Vedle Ulfrica Stormcloaka stál jako vždy jeho asistent. Pyšně vypadajcí Nord měl na sobě medvědí kůži a rukavice s drápy které by mu i khajiit záviděl. Měl dobré postavení i slušný plat, nikdo nebude rebelovat zadarmo. V tom zahlédl snášet se sněhové vločky na podlahu. Ve stropě byla díra a v té díře někoho viděl.