Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Darrenův deník

Přidal Mahoney dne 24.04.2012 15:33
#10

Mohyla temných vod, aneb strach a nebezpečí


Hned od věže jsem se vydal po vysokých, kamených schodech pro ten zlatý spár, o který tolik stál Vorařovský obchodník. Pod pojmem mohyla jsem si vždycky představoval hrobku, ale jak by řekla moje babička "Mrtvých se nemusíš bát, to živých". S tímhle pořekadlem jsem vstoupil do vysokých, kovových dveří. Ocitl jsem se v rozlehé místnosti plné sloupů. Najednou jsem uslyšel hlasy. Přešel jsem do pozice plížení a pomalu a potichu se schovával, za každý sloup.

Předemnou bylo malé ohniště a kolem něj stálo několik banditů. Chtěl jsem se plížit až k nim, ale než jsem stihl cokoliv udělat, jedna žena z jejich tlupy si mě všimla a upozornila na mě i ostatní. Chvíli jsme se řezali ale tahle skupinka pro mě nebyl velký problém a tak jsem s pocitem naplnění, a to ne jen mé mysli, ale i mých měšců, vyrazil k dalším dřevěným dveřím. Byl jsem v malé chodbě která vedla stále dál. Po její pravé straně stálo několik uren a v nich zlaťáky. O kousek dál byla kniha Zloděj, díky které jsem si zvýšil schopnost "kapsářství". Pěkně jsem si početl a už jsem se těšil až naleznu její pokračování jménem "válečník".

Šel jsem tiše chodbou a najednou něco zapraskalo. Otočil jsem se a za mnou stálo mrtvé tělo. Najednou se mu modře rozsvítili oči a vytáhl na mě sekeru. "Proboha, co se to děje!" křikl jsem a několikrát bodnul draugira. Měl u sebe nějaké peníze a pravou nordskou sekeru. I když jsem s ní nehodlal bojovat, přeci jen jsem ji mohl prodat. Pak jsem došel do větší chodby propletené bílou pavučinou. Nejdřív jsem nevěděl kudy dál, pak jsem ale viděl že za jednou silnou pavučinou je další místnost.

Dýkami jsem se prosekal tlustými vlákny. Viděl jsem že na druhé straně místnosti je nějaký člověk, zamotaný v další pavučině. Už jsem se k němu chtěl rozběhnout ale najednou se ze stropu snesl obrovský pavouk. Největší pavouk kterého jsem kdy viděl. Dal mi docela zabrat ale nakonec jsem ho porazil a získal z něj dvě lahvičky jedu. "Pomoc mi!" volal temný elf svázaný v pavučině. "Nejdřív mi dej ten spár" snažil jsem se smlouvat. "A myslíš že se můžu hýbat?" snažil se ukázat že to opravdu nejde. "Má pravdu" řekl jsem si v duchu. Vzal jsem dýku v pravé ruce a vysekal ho z toho slizkého nepohodlí.

"Naivko!" řekl lupič a začal utíkat i se spárem. Nenechal jsem se ničím zdržovat a běžel za ním. Nakonec jsem začal pořádně sprintovat a v rychlosti ho probodl skrz na skrz. Z jeho mrtvoly jsem nakonec vytáhl nějaké zlato, zlatý spár a jeho deník. Pokračoval jsem dál chodbami mohyly, kde kromě několika draugrů nebylo nic zajímavého. Narazil jsem na chodbu kde se kývalo několik velkých seker. Musel jsme ji proběhnout na druhou stranu. "Ano!" křikl jsem když mě žádné z kyvadel netrefilo. Stisknul jsem páku která měla kyvadla zklidnit a šel jsem dál svou cestou. V další chodbě byly velké dveře na kterých byli tři kruhy s různými znaky. Jelikož jsem jako většina temných elfů velmi bystrý a mazaný, všiml jsem si, že ty samé znaky jsou na spáru. Stačilo je poskládat podle správného pořadí a už jsem mohl do další chodby.

Pokračoval jsem ještě několika chodbami a prosekával se draugry jedním pro druhém. Otevřel jsem další, tentokrát velice velké, kovové dveře a vstoupil jsem do velkého sálu. Bylo v tam několik truhel. Já šel po schodech dál až jsem narazil na obloukovitou stěnu ve které vynikal modrý nápis. Četl jsem si ho, nebyl psán mou řečí, ani nevím co to bylo za řeč. Najednou se mě dotkla neznámá síla, bylo to, jako kdybych létal kousek nad zemí. Mou hlavou procházely různé obrázky a já si náhle bez úsilí modrý řádek zapamatoval.

Ozval se rachot kostí a z rakve vedle obloukovité stěny vylezl další draugr. Tenhle byl ale jiný. Mnohem větší než ostatní. V rukou měl masivní sekeru a na hlavě černou, rohatou přilbu. Dal mi zabrat, použil jsem jeden z jedů a pak už šel docela pěkně. Prohledal jsme ho, vzal jsem si sekeru na prodej a našel u něj ještě jakousi desku. Nevěděl jsem k čemu byla, ale byla zvláštní, horká. Vzal jsem ji do kapsy a pokračoval po dalších schodech.

Došel jsem až k jeskynní chodbičce ve které byl kámen a na něm madlo. Zatáhl jsem za něj a čekal co se stane. Nic.. za několik vteřin ale jeden z kamenů zajel do země a otevřel mi díru na čerstvý vzduch. "Konečně" řekl jsem si když jsem vylezl ven. Byl jsem na sebe docela pyšný a mířil jsem do Vorařova, říct tu zprávu a předat spár obchodníkovi. Tahle práce mi nedala příliš zabrat, získal jsem nějaké věci a ještě mě navíc bavila. Jsem zvědav co mi na můj nález řekne obchodník.