---

„No tak,“ řekla a dolila si skleničku. „Necítíš se plnější života?“
Zamrkal očima, velice pomalu. „No, já rozhodně víc cítím rozdíl mezi životem a smrtí,“ odpověděl.
„To je začátek,“ řekla.
Uplynul malý okamžik.
„Měli jsme štěstí,“ řekl Glim.
„Vím,“ opáčila. „Ale…“
„Co?“
„No, nebyl to Krokodlak, ale můžeme přinejmenším oznámit pašeráka skoomy podstážnému.
„Do té doby se někam přesunou. A i když je chytí, je to kapka vody z celého oceánu. Nezastaví to prodej skoomy.“
„To určitě ne, pokud se nikdo nebude snažit,“ odvětila. „Bez urážky, Glime, ale přála bych si, abychom byly stále ještě v Říši.“
„Bez pochyby. V té době tvůj otec byl ještě stále bohatý člověk, a ne špatně placený poradce An-Xileel.“
„Tak to není,“ řekla. „Já jen… za Říše tu byla spravedlnost. Byla tu čest.“
„To jsi ještě nabyla na světě.“
„Ano, ale umím číst, Hlupáku-Glime.“
„Ale kdo napsal ty knihy? Bretonci. Císařští.“
„A tohle je An-Xileel propaganda. Říše se sama obnovuje. Titus Mede to začal a teď je po jeho boku syn Attrebus. Přinášejí zpátky do světa pořádek a my jsme jen… jen samy sníme daleko odtud, čekajíc na věci, které to sami zlepší.
Argonian napodobil pokrčení rameny. „Jsou horší místa než Malomůra.“
„Také jsou i lepší místa. Místa, kam bychom mohly jít, místa, kde bychom mohly něco změnit.“