Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: The Elder Scrolls Novel: Infernal City Česky

Přidal Whirt dne 22.07.2011 20:33
#76

„No, ukážu ti,“ řekl Wert. „To kam právě směřujem. Půjdu do výparů, nevrátím se sem, protože když se okamžitě nedostanu do vody, zadusím se. Takže si tam jen tak plav a čekej na mě. Nikde se sám nepohybuj. A prosímtě, nesnaž se utéct. Nedokážeš to, a já za to zaplatím.“
Sledoval Werta jak odchází, a pak pomalým krokem přešel k jezírku* a ponořil se do něj, nechávajíc se unášet slabým proudem. Jezírko se zužovalo do jakési trubice, v níž se kdesi před ním blýskalo světlo. O chvíli později se vynořil v mělké vodě, asi tak po jeho ramena.
Jímka se rozprostírala všude kolem - téměř dokonale kulaté jezero na dně kuželovité dutiny. Umbrielské město se rozlézalo nahoru, pryč od něj ve všech směrech. Některé z nich vyseli přímo nad ním. Pomyslel si, že kdyby vrány stavěly města, vypadala by právě takhle. Tak neužitečně nadutá, nablýskaná, nakřivo, neomalená a chlubící se sami o sobě.
O několik minut později vykoukla Wertova hlava jen pár metru od Glimovi. Pokynul na něj, aby ho následoval.
Mělčina se hemžila prapodivnými živočichy: slabé, kymácející se jantarově žluté tyče pokryté řásničkami, poté plavci, kteří vypadali jako nějaká zkříženina ryby a motýla, živé sítě složené z kuliček, pohánějících sami sebe jakýmisi vodními tryskami a tahajících mezi sebou tenoučké síťky, cosi jako stonožka dlouhá jako jeho paže a malinké věci připomínající garnáty, kteří nebyli větší než dráp na jeho palci.
Pojednou se zarazil, když uviděl tělo. Poprvé zahlédl jen husté hejno stříbrných rybiček, ale to se rozestoupilo a on ji uviděl. Byla to žena s tmavou pletí a vlasy; teď už jen bylo na některých místech vidět kosti a červy nacpané na odkrytých orgánech. Otřásl se a odvrátil zrak, ale pak uviděl další podobné hejno ryb. A další po jeho pravici. Něco se začalo hýbat, zahlédl to koutkem oka, ale to byl jenom Wert.
„Ty těla shodil od tam – z vrchu; nebo je poslaly patro po patru. Tohle je místo, kde začínají.“ Jeho hlas zněl divně, kalně, když měl vodu v plicích.
„Proč byli zabyti?“
„Co tím myslíš? Valná většina z nich jen umřela na to či ono. Myslím, že jen pár jich mohlo být popraveno. Ale tady všichni nakonec skončíme, není to v jímce.“ Neurčitě mávl rukou. „Sbíráme tu spousty přísad do kuchyní. Fialkové garnáty, Rejjemí šťávu, Infské stonkolístky. Další věci sháníme hlouběji, hlavně řezuby. Dozvíš se víc, ale nejčastěji budeš pracovat v hlubinné jímce. To je pro tebe přímo ideální. Tak sebou hni, de se do Hlubin.“
Plavali dál a pozvolna se dostávali hlouběji a hlouběji. Neřekl mu, co jsou to Hlubiny, poznal to, až je na vlastní oči uviděl. Jímka se stávala stále strmějším a zakřivenějším kuželem, který spadal hluboko do Umbrielské skály. A na samém dně v nejužším místě, se blýskalo aktinické světlo, jako kulový blesk.

*v předchozím příspěvku se o tom zmiňuju jako o kaluži, to jsem změnil, protože si nedokážu představit, jak se ponoří do kaluže :D