---

kapitola pátá
Colinovi ta těla připomínala hadrové panenky, které nějaké dítě v afektu zahodilo. Nedokázal si je ani představit živé, jak dýchají, chodí a mluví, necítil žádný soucit ani se mu ze spálených těl nedělalo špatně. Věděl, že by se mu to mělo hnusit, nebo by se měl alespoň bát, ale on necítil nic.
No Princi, to jsi to dopracoval. Pomyslel si jen.
"Držte se dál od těch těl," nařídil královským strážím, jeho muži už ani takové rozkazy nepotřebovali. Byli to profesionálové a věděli co mají dělat. "Postavte hlídky na cestu a do okolí, zastavte všechny vozy i pěší, nikdo se sem nesmí dostat. Říkejte, že se tu utábořila parta ogrů."
"Gerringu, ty se pokus najít nějaké svědky. Prohledej každý dům a chatu v okolí. Hande, ty jdi do Ione a Pell's Gate. Guilliame, ty si vezmeš Sweetwater a Eastbridge. Buďte diskrétní, zjistěte co se povídá v hospodách, však víte co máte dělat."
"Ano pane inspektore," ozvalo se jen mnohohlasně z davu a zmiňovaní se rozešli za svými povinostmi.
Většina obětí byla zabita šípy, nebo měla podříznutá hrdla. Značná část těl pak byla spálená, pravděpodobně kouzlem. Utočníci překvapivě neměli žádné ztráty, nebo nenechali své mrtvé na místě.
Z šípů Colin identifikoval povstaleckou skupinu z okolí Skingradu, která si říkala "Domorodci". Většina těl neměla hlavu, což byla také oblíbená praktika Domorodců.
Colin se zastavil u jednoho těla, které nebylo spáleno úplně na uhel. Byl to muž a na ruce měl honosný prsten. Hlava chyběla.
"Zvláštní," zamumlal, když si blíže prohlédl prsten. Byl to pečetní prsten prince Attrebuse.
Domorodci by si jistě vzali princovu hlavu jako trofej. Proč by ale nevzali prsten?
"Bohové," někdo tiše vydechl. "To je princ."
Colin se otočil na kapitána Punduse, který stál kousek od něj.
"Kapitáne, říkal jsem vám, ať se držíte dál od těl."
"Obávám se, že to já tady velím. Kdo si myslíte, že jste, když mě a mým mužům rozkazujete."
"Velel jste tu do chvíle, než jsme našli tohle. Nyní tu velím já."
"A kdo vám předal velení?"
Colin podal kapitánovi listinu, kterou vyndal z tašvice. "Císařův podpis snad ještě poznáte."
Kapitán jen vyvalil oči a překvapeně přikývl.
"Dobrá, teď pošlete své muže odklonit dopravu, jak jsem vás žádal před chvílí."
"Ano pane," odvětil kapitán.
Až tu zkončím, budeme potřebovat kryté vozy na odvoz těl, podívejte se po nečem v blízkých městech a znovu připomínám, nikomu ani muk."
"Pane," přikývl kapitán a odešel.
Colin se na chvíli zastavil, pak se hluboce nadechl a začal se soustředit. Měl štěstí, kdyby musel vyčarovat oheň, nebo chodit po vodě, měl by s tím větší problémy, ale ke spatření duchů mu stačilo dávat pozor a hledat na místech, kde nikdo jiný nehledal.
Za chvíli se mu před očima trochu zatmělo a obraz se mu rozostřil, pak zahlédl dva duchy. Ženu, která zírala na své znetvořené tělo na zemi a muže, který se choulil u kořenů velkého stromu.
Muž byl blíž a Colin cítil jak začíná slábnout. Věděl že si musí pospíšit.
"Ty, poslouchej mě chvíli," promluvil k mrtvému muži.
Muž na něj upřel prázdné oči. "Pomoz mi. Jsem zraněn,"
"Pomoc je už na cestě," zalhal Colin. "Musíš mi říct, co se tady stalo."
"Ta bolest... Prosím pomoz mi."
"Poslouchej mě, přišel jsi sem s princem Attrebusem," začal Colin, ale už tušil, že se odpovědi nedočká.
"Já chci jen zpátky domů. Jenom mi pomoz dostat se domů.!
"Řekni mi kdo ti to udělal!"
"Bohové!" Duch začal rychle dýchat a začal se rozplývat. Pak ale zase nabyl ostrých tvarů a znovu začal naříkat.
Colin začínal ztrácet svůj obvyklý klid. "Jsi mrtvý i tak by jsi mohl mít nějakou důstojnost."
Jako odpověď dostal opětovné kvílení a naříkání. Usoudil, že to nemá cenu a otočil se k mrtvé ženě.
"A co ty? Zbylo z tebe něco?"
"Jen to co vidíš," zamumlala. "Podle přízvuku jsi Colovian, jako já."
"To jsem, odkud pocházíš?"
"Narodila jsem se kousek od Mortalu, dole u řeky."
"To je pěkné místo," odpověděl již znovu klidný Colin. "Je tam klid a všude rostou vrby."
"Ano, vrby rostly všude kolem mého domu. Škoda že ho již neuvidím."
"Je mi to líto, ale máš pravdu."
Žena přikývla.
"Poslouchej, potřebuji tvojí pomoc."
"Udělám co budu moci."
"Pamatuješ si, co se tady stalo? Kdo vás napadl?"
Žena přivřela oči. "Něco si pamatuju. Byli jsme s princem a mířili jsme do Black Marshe. Pak nás přepadli." Žena vzdychla "Věděla jsem, že mě Attrebus jednou přivede do hrobu. On také nepřežil?"
"To nevím, doufal jsem, že ty by jsí to mohla vědět."
"Nemám tušení, jediné co si pamatuju je oheň a pak mě něco tvrdě udeřilo. Ani jsem se nedostala k boji."
"Proč jste mířili do Black Marshe?"
"Bylo to něco s létajícím městem a armádou nemrtvých. Víc o tom nevím. Většina našich předchozích výprav byla poměrně bezpečná, pořád nechápu jak k tomu mohlo dojít."
"Císař Attrebusovi tu výpravu zakázal a on neposlechl, že?"
"Tím si nejsem jistá, nevěděli jsme, čemu máme věřit. Mohla to být součást nějaké špinavé hry. To se nám taky už několikrát stalo. Ráda bych pomohla víc, ale obávám se, že již víc nevím."
"I tak jsi mi pomohla hodně. Ty tady teď zůstaneš?"
"Nevím. V tom, být mrtvá se moc nevyznám. Nejspíš ale zmizím, již cítím takové škubání a pořád to sílí." Usmála se. "Možná jsem tu zůstala jen proto, abych ti pomohla."
"Máš strach?"
"Ani ne, zatím to není tak špatné, ale ty nevypadáš moc dobře, jsi v pořádku?"
"Jo, nic mi není."
"Nevypadáš tak. Radši na sebe dávej pozor."
"Budu."
Colin se přestal soustředit a okolí zase zalilo světlo, před ním leželi jen mrtvá těla a v dálce slyšel zpívat ptáky. Umíral hlady a tak se vydal sehnat něco k snědku a poslechnout si hlášení.