---

Zašátrala v kabátu a vytáhla Vrčku.
„Leť do Císařského města,“ řekla potichu a překvapivě klidně holubici, “najdi císařského prince Attrebuse. Mluv jenom s ním, on nám pomůže.“ V mysli si vybavila princovu tvář, kteoru viděla na mnoha portrétech.
Vrčka zavrkala, vzlétla a ladně prokličkovala mezi vlákny.
„A jak nám to pomůže? Proč by se o nás měl zajímat Attrebus?“ Zeptal se Glim.
„Tahle věc se nezastaví u Lilmothu, „ odpověděla mu, „bude to pokračovat skrze celý Tamriel a měl jsi pravdu s tím že to nedokážeme zastavit. Určitě ne jen my dva, maximálně nás zabijou, nebo zajmou, ale pokud přežijeme do doby než Vrčka najde Attrebuse-- „
„Posloucháš se vůbec?“
„--pokud bude naživu alespoň jeden z nás, může Attrebusovi všechno říct. Attrebus má armádu, biitevní mágy a zdroje celého císařství, ale nemá žádné informace o tomhle místě.“
„To nemáme ani my a než Vrčka doletí do císařského města, bude to trvat při nejmenším několik dní, pokud tam vůbec doletí.“
„V tom případě musíme přežít a zjistit co se dá.“ odpověděla.
„Přežít co? Ani nevíme proti čemu stojíme.“
„No tak to musíme zjistit.“
„Mám lepší nápad, chytneme jedno z těch vláken a sjedeme po něm dolů na zem.“
Annaïg se zamračila. „Pohybujeme se moc rychle a navíc bysme dopadli přímo do míst, kde všechno umírá.“
Glim se na ní podíval jako na šílenou a hlasitě povzdechl.
„To si nemyslel vážně?“
„Nemyslel.“ potvrdil Gllim.