---

„Trefná připomínka.“ Řekl Glim. „Ale proč se, u hnijcí studny, teď staráš o lítání?“
„Jak jinak se chceš dostat na ten létajcí ostrov? Katapultem?“
„Ale ne.“ Povzdechl Glim.
„Podívej se na mě Glime.“
Glim se neochotně otočil a podíval se na Annaïg.
„Miluju tě, a chtěla bych být jen s tebou, ale jestli nechceš jít, nebudu tě nutit. Nechci tě dostat do problémů, ale já jdu. Xhu?“
Podíval se jí na chvíli do očí a pak sklopil hlavu.
„Xhu.“ Odpověděl.
„Výborně, sejdeme se tady v poledne.“


Hlupák-Glim scházel Lilmonthskými ulicemi dolů, do přístavu, který Císařští nazvali Oliis. Cítil jak se lehký, rybinou nasáklý, vánek prohání mezi stromy a po starodávné, masivní dlažbě. Chvíli naslouchal, a pak se oddal svým nejasným myšlenkám.
Jak je těžké ztlouct slova do nějakého tvaru, nejradši by je zavřel za mříže a ovázal řetězi.. Jel – jazyk jeho předků byl nejjednoduší způsob jak vyjádřit své myšlenky, ale ani Annaïg a ani nikdo jiný, kdo není od kořene nemůže tak ovládat Jel. Jejich hrdlo není zvyklé tvořit ty správné zvuky, nemohou vyjádřit své myšlenky natolik, aby spolu mohli normálně mluvit.
Glim byl rozdělený na čtyři osobnosti. Byl Hlupák-Glim – argonian, když mluvil císařským jazykem, který jeho hrdlo osekával do císařského tvaru. Když mluvil s matkou, nebo svými sourozenci, byl Wuthiul – jeden z Saxhleelů. Když mluvil s ostatníma Saxhleelama hluboko v lese, nebo dokonce s An-Xileelovými muži, byl Lukiul – přizpůsobivý. To protože jeho rodina již dlouho žila pod vládou císařstvý.
Ale když mluvil s Annaïg byl někdo jiný. A ne jen jménem, byl uplně jiný argonian.
Ale ani jejich společný jazyk, nebyl tak rozsáhlý aby se mohl dobře vyjádřit.
Jeho myšlenky byly blýzko kořenům.