---

„Teď si nedělám legraci, ale takováhle jsi již od dětstvý. No, sem tam něco zaslechu“
Anaïg si potichu něco zamumlala. „Prý to směřuje k nám, tak víš o tom něco, nebo ne?“
„Slyšel jsem jenom povídačky.“ Povzdechl. „Utvwen to začal-“
Anaïg obrátila oči v sloup. “Co zas ten šílenej, starej kněz vyprávěl?“
„Říkal že cítil něco hluboko pod vodou, něco se tam prý hýbalo. No, je to šílenec a An-Xileelovi muži ho už mají plný zuby, hlavně Archwarden Qajalilm, ale přišli i nějaké zprávy z moře a Organismus vyslal nějaký průzkumný lodě.
„A?“
„Ještě se nevrátily, podle mě se jen honí za přeludama. Přeci jenom , Urvwen rozšiřuje ty svý povídačky v docích a pak se není čemu divit, když námořníci vidí divný věci.“
„Můj bratranec vyplul z Anvilu před třemi týdny, nikdy nemluvil s Urvwenem.“ Vložil se do rozhovoru Glim.
Otec zkameněl, jako vždy když se snažil něco utajit.
„Taigu!“ Vykřikla Annaïg.
„To nic.“ Odpověděl. „ Není se čeho bát. Pokud je to nebezpečné An-Xileel se s tím vypořádá, stejně jako se vypořádal s císařstvým v Black Marshi nebo Dunmerama v Morrowindu. A proč by se vůbec mělo nějaký lítajcí město zajímat o Lil-moth?“
„Co na to Hist?“
Otec opět na chvíli ztuhnul a pak pokračoval v jídle,
„Taigu!“
„Městský strom říká že se není čeho bát.“
Hlupák.Glim temně zavrčel. „Co jsi myslel tím 'městským“ stromem?“ řekl a hned zalitoval svého tónu.
„U Lorkhanových kusů, vždyť jsi říkal že jsi tu doma.“
Přikývl. Vždy když mluvil čistě tamrielsky, připadalo mu jako kdyby mluvil někdo jiný.
„Myslel jsem tím že Hist je jedna velká propojená mysl, tak proč to označení městský strom?“