---

Anaïg položila misky na stůl a pustila se do jídla. Glim první opatrně ochutnal a pak začal jíst taky.
„Hned je mi líp.“ Řekl Glim.
„Vždyť jsem to říkala.“
„Měla jsi pravdu.“
„Co jsi to včera říkal o tom létajcím městu? Má přiletět i sem?“
„Ix říkal že to sledovali tři dny, než chytli dobrý vítr. Za celou dobu to nezměnilo kurs a míří to přímo sem, odhadem by to tu mělo být zítra ráno.“
„Tuší co to mohlo být?“
„Říkal že to vypadalo jak vrcholek nějaký hory, a na okraji byli vidět kamenné budovi. Přivolávači větru se to nelíbilo, hned jak dopluli do přístavu si vzal koně a odjel z města.“
„Co přesně se mu na tom nelíbilo?“
„Říkal něco o tom že to není správné, prý to nedokázal identifikovat žádným kouzlem.“
„Řekl o tom někdo Organismu?“
„Vždycky, když se vy dva sejdete, tak vám vůbec nerozumím.“ Zašeptal někdo jemným hlasem.
Anaïg se otočila ke dveřím a zpatřila tam svého otce.
“Tady něco krásně voní, zbylo i pro mě?“ Řekl otec a vešel dovnitř.
„Určitě Taigu, je toho dost.“
Nandala mu plnou misku a položila ji před něj. Taig nabral plnou lžíci a zavřel oči.
„Lepší než od Tenithary, učíš se moc dobře.“
„Víš něco o tom městu?“ Zeptala se Anaïg. Vždy ji obtěžovalo mluvit s otcem, věděla že by nemělo, ale o to jí to obtěžovalo víc. Vždy zněl tak křehce, jako by se většina jeho duše někam vytratila.“