Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: The Elder Scrolls Novel: Infernal City Česky

Přidal Whirt dne 19.02.2011 03:22
#14

Tak, tohle je konec první části první kapitoly:

„Ano,“ řekla nakonec, když zápach zeslábl, „ale bez Martinova obětování, by Dagon časem Černé Močály zabral, a udělal z tohoto světa své hřiště.“
Glim si přisunul a nastavil skleničku, k naplnění.
„Už se o tom nechci dohadovat,“ řekl. „Nepřipadá mi to důležité.“
„Zněl jsi, jako bys měl na chvíli starost, starý příteli. Myslím, slyším trochu vzteku v hlase. A jsi cítit,k jako bys byl bojovou kořistí.“
And you smelled like you were spoiling for a fight.“ (nevím, proč by měl být cítit jako kořist)
„To je jen víno,“ zamumlal, „A všichni vzrušení. Po zbytek večera, můžeme jen slavit, že ten tvůj „létající“ lektvar nebyl úplné fiasko?“
Začala cítit v břiše teplo, víno v její činnosti.
She was starting to feel warm in her belly, the wine at its business. (the wine at its businness)
„No, ano,“ řekla. „Předpokládám, že to stojí za přípitek, či dva.
Pily třetí a Glim se na ni podíval trochu bokem.
„V každém případě“ začal, ale pak se zarazil.
„Co?“
Zašklebil se svým ještěrčím úsměvem a zavrtěl hlavou.
„Nemusíš jít vyhledávat problémy. Z toho, co jsem slyšel, mohou jít pro nás.“
„Co to je?“
„Větrná Věštba (Wind Oracle) dnes přivítala do města.“
„Loď tvého bratrance Ixtaha-Nasha.“
„Jo. Říkal, že viděl něco nad hlubinou, něco přichází naším směrem.“
„Něco?“
„Tohle je bláznivá část. Řekl, že to vypadá jako ostrov s městem.“
„Neprobádaný ostrov?“
„Neupevněný* ostrov. Plovoucí ve vzduchu. Létající.“
Annaïg se zamračila, položila skleničku a zavrtěla na něj prstem. „Tohle není vtipný, Glime. Ty mě škádlíš.“
„Ne, nechystal jsem se ti to říct. Ale to víno…“
Posadila se zpříma na židli. „Myslíš to vážně. Přichází naším směrem?“
„Huh,“ odpověděla, znovu si vzala víno a ponořila se zpátky do křesla. „Budu o tom přemýšlet. Létající město. Zní to jako něco zbylého z Merithic éry. Nebo ještě dřív.“ Cítila, jak se jí široká ústa vytáhla ve veliký úsměv. „Vzrušující. Měla bych radši navštívit zítra Hecua.“
A tak dopily lahev, a otevřeli další, drahou. Venku přišel déšť a jako vždy se pohyboval závěs, třpytící ve světle lampy. Pro tuhle chvíli čistá a vlhká, vymytá Malomůrská vůně plísně a rozkladu.

*doslova nezakotvený

Upravil/a Whirt dne 09.03.2011 23:37