---

Už brzy mi mělo být patnáct a to znamenalo že bych si měl najít práci, abych uživil jak mě, tak Rona. V hospůdce bych dostal 12 zlatých za hodinu a za tu práci co bych tam zastal to nic není. Doslechl jsem se ale, že zemřel jeden strážný. Napadlo mě že by to mohla být dobrá šance pro mě.
Dostavil jsem se do Jarlova paláce a zeptal jsem se ho na danou práci. Prohlédl si mě od hlavy až po patu. "Kolik ti je, chlapče?" zeptal se laskvě. "Bude mi teprve patnáct pane". "Jo jo, patnáct.. vzpomínám si na to.. jako by to bylo včera.. ale už zase žvaním.. . No, protože tady v Riftenu máme o strážné nouzi, tak tě berem. Rozpis směn najdeš ve zbrojnici. Tady Herfi tě tam zavede." Už se ke mně hnal malý stařík s koženou čepičkou. "Tudy pane, zamnou pane" povídal mi pořád. Až jsme se dostali do malé místnůstky ve které byl stůl a židle, na které seděl jeden strážný.

"Máme tu nováčka" povídá stařík a ukazuje na mě. "Já už ho převezmu" říká strážník v ocelové přilbě. "Ty jsi ještě mládě, sotva jsi vylezl z nory jak vidim, tady máš zbroj, meč a rozpis visí tady. Vepíšu tě sem, takže dnes máš službu od devíti hodin večer, do tři hodin ráno. Je to jednoduchý. Prostě budeš procházet uličkama, sem tam se zajdeš podívat dolů ke kanálům a když někdo udělá nějakou lumpárnu, normálně vytáhneš meč a necháš ho aby se vzdal. Když tak neučinní, zamiř mu mečem na hruď. Když pořád nedá pokoj, zabodni ho. A teď už běž... práce čeká. Až budeš mít po fušce, zastav se tady na výměnu a támhleta postel je tvoje, nebo můžeš jít spát domů, jak je libo." Poděkoval jsem a se zbrojí v rukou jsem se vydal domů.

Hned jak jsem přišel domů Ron už kolem mě lítal. Naučil jsem ho povel sedni a rozhodl jsem se, že do služby bude chodit semnou. Nasadil jsem si brnění, přilbu, těžké boty a za opasek zastrčil můj meč. Připadal jsem si hrozně důležitě. Byl čas vyrazit. Zavolal jsem k sobě Rona který rost jako z vody a vyběhli jsme po dřevěných schodech do tmavých uliček Riftenu. Kolem moc lidí nebylo, jen občas jsem viděl někoho jak míří tam a někoho zas tam.

Potkal jsem svého prvního výtržníka který byl úplně na mol. Věděl jsem co mám dělat. Zpíval na celé město a rozhodně z tím nechtěl přestat. "Hele, ty! V tuhle hodinu tu už nemáš co dělat. Jsi sťatej jak zákon káže, takže mazej domů než Tě budu muset zatknout!"řekl jsem přísně. "A zaco pak, zaco vojáčku?" povídal s úsměvem. "Za rušení nočního klidu a tohle je poslední varování". Ožrala sklapnul, usmál se na mě a já doufal že šel vlastní cestou. Přeci jen to byla moje první noc a nechtěl jsem mít hned zbytečné problémy. Začalo mi vrtat hlavou kde mohl teď vzít alkohol. U včely a žihadla by mu nenalily hned jak by viděli že je v tomhle stavu. Procházel jsem kolem prodejny a za jejím rohem vidím střepy.

Co to je? Přihnal jsem se k místu a viděl jsem že je celá výloha rozbitá. Kapky krve značili že na ni buď někdo spadl nebo se ji rozodl rozbít pěstí.