---

V Riftenu je plno míst kam se chovat, ale málo míst, kde vás rádi uvidí. V rychlosti jsem přemítal kam se mám jít schovat. Najednou mě napadl dobrý nápad, když už jsme šli se sirotčincem ven na procházku, bylo to většinou jen kolem náměstí kde bylo několik stánků ve kterých obchodníci prodávali své zboží. V dolní části těch stánků byla taková posuvná dvířka, ve kterých obchodníci zchovávaly své kasy, nejcenější šperky nebo třeba alkohol. V sirotčinci nebylo moc zábavy a když už měl člověk chvilku pro sebe, největší zábavou bylo, dívat se přes kovová vrátka na náměstí. Vždy jsem si všiml že v jednom stánku úplně na kraji náměstí nikdo neprodává.. teď jsem si řekl že by nemusel být špatný nápad schovat se do některých z těch dvířek a do rána tam přenocovat.

Zatím co Grelod řvala něco v tom smyslu, aby mě do rána sežrali vlci, já doufal že spodní úložný prostor v opuštěném stánku nebude zamčený. Pro mé štěstí nebyl a tak jsem si zalezl, zabouchl za sebou dvířka a za pár hodin jsem usnul. Moc mi spát nešlo, od malička jsem nenáviděl stísněné prostory, v sirotčinci jsem si ale naučil zvyknout. Ráno jsem se probudil do mlhavého rána, jak už to v Riftenu bývá. Grelod ani stráže můj útěk zřejmě nezajímal a tak jsem se vydal hledat si nějakou potravu
Stránka č. 7

Venku ještě nikdo nebyl a já jsem zjistil, že to, co mi celou noc tlačilo na záda byl měšec s dvěma zlaťáky. Co se dá koupit za dva zlaťáky? Zeptal jsem se sám sebe. Městská brána byla otevřená a tak jsem se vydal v mém skromném šatu podívat se po okolí pro něco k snědku. Nic kromě několika šišek a pár kytek jsem nenašel, ale ze sirotčince jsem byl na hlad zvyklý tak mi to ani tolik nevadilo. Řekl jsem si že kytky by se mohli jako jídlo hodit, alespoň pro zatím, než zbohatnu, říkal jsem si. Mezi mým rozjímáním mě chytla za rameno nějaká postava v kápy, nejdříve jsem se lekl že je to Grelod ale až podle hlasu jsem poznal že ne. "Kde jsi vzal ty kytičky?" zeptala se. "Teď jsem je náhodou našel, paní". "Možná to nevíš, ale téhle kytičce se říká papel a lidé si jí pro její výtečnou chuť dávají do čaje. Já s bylinkami pracuji, a za každý papel ti dám jeden zlaťák, tak co? Prodáš mi ten papel?" i když jsem se svého papelu nechtěl jen tak zbavit, při představě že už mám tři zlaťáky, což by mi stačilo na nějaký ten rohlík jsem si řekl že ji papel prodám. "Tady máte" podal jsem ji rostlinku. "A tady máš zase ty" vytáhla ze svého měšce zlaťák a podala mi ho. "Kdybys našel ještě nějaký papel, nebo i jiné bylinky, odpoledne budu u Hogardova kovářství, tak mi je tam kdyžtak přines". Rozloučila se semnou a já už jen viděl obrys její postvy mizet v mlze.
Nebyla o moc větší než já, což zřejmě bylo tím, že jsem byl od malička vysoký po mém tatínkovi. Z celého sirotčince jsem byl nejvyšší, dokonce jsem už dorůstal i Grelod.. ta by asi koukala, až bych ji přerostl, přemýšlel jsem.