Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Listy v černých deskách

Přidal Mahoney dne 15.04.2012 18:37
#4

*doplnil jsi do lampy petrolej, otočil mosazným kolečkem a sedl vedle lampy s knihou*
Stránka č. 5
Prošel jsem dřevěnými, čerstvě nalakovanými futry do malé místnosti, dnes bych tomu již řekl kancelář, dřív jsem toto slovo ani neznal. Na stěnách vysely vycpané hlavy zvířat, medvědů, vlků, lišek. A v křesle s vysokým opěradlem seděla vysoká žena s falešným úsměvem na tváři. "Ale, ale.. copak to tu máme za malé zlobidýlko? He, he, he , he!" "Jmenuje se Argorn, Argorn Mensias madam, špitla tiše Helga". "No dobrá"... chtěl bys kousek jablka, Argorne?" zeptala se lstivě. "Ano, prosím" odpověděl jsem a už jsem natahoval po krajíčku rudého jablka. Najednou mě přes prsty švihl jakýsi proutek. Moc to pálilo ale neměl jsem odvahu nic říct. "Za to jsi dnes bez večeře" řekla mi ředitelka Grelod. V tu chvíli jsem zjistil že tu bábu nenávidím. Pokud člověk chtěl alespoň kousek sýra, musel několik hodin pilně pracovat, ať už ve sklepě, na zahradě, nebo prostě (což bylo ze všeho nejhorší) posluhovat Grelod.

Mnoho dětí samozřejmě chtělo utéct a já jsem nebyl vyjímka. Mnohokrát jsem samozřejmě dostal bití. Jednou mě dokonce Grelod zavřela do malé místnůstky. Na vlhkých tmavých stěnách vysely studené kovové okovy kam mi Grelod zavřela ruce a já tam musel být několik hodin. Jediný zdroj světla šel přes zámek a pod prahem. V sirotčinci jsem vydržel až do mých dvanácti let. Člověk by si asi řekl, proč už jsem to tam do šestnácti nevydržel, důvod byl jednoduchý... za prvé, čím byl můj věk vyšší, tím těžší práce jsem musel zastávat a za druhé v šestnácti letech by si pro mě přišli vojáci a já bych musel podstoupit výcvik, následně bych musel bojovat ve válce, což se mi také dvakrát nechtělo. Ale jak už jsem říkal, ve dvanácti se mi podařilo dostat se ven. V noci jsem nemohl spát a všiml jsem si že dveře jsou pootevřené, což se ještě nikdy nestalo. Po mé první zkušenosti s náslilím jsem věděl, že si musím dávat pozor. Přemýšlel jsem co bych si měl vzít pro mou ochranu. Jediná zbraň kterou jsem v sirotčinci kdy viděl, byla stříbrná dýka s broušeným držadlem v Grelodiném pokoji.

Stránka č. 6
Potichu jsem se vplížil ke dveřím a stlačil měděnou kliku. V podřepu jsem se dostal k jejímu dubovému stolu. Chvíli jsem hledal očima po stole a ve tmě nahmatal držadlo dýky. Už jsem ji držel v ruce a najednou jsem se otočil. Předemnou stála Grelod a už mě chtěla tou svou hnusou dlouhoprstou rukou chytnout na za vlasy. Nevěděla asi že mám zbraň, už jsem v sirotčinci nechtěl být ani minutu. V tu chvíli jsem si vzpomněl na všechny ty věci co nám Grelod dělala.. rychle jsem vytáhl pravou ruku s dýkou a v rychlosti seknul břitvou Grelod do zápěstí. Její křik snad musel vzbudit každého.. ale rozhodně ne děti které třináct hodin denně pracovaly. Vzbudila se jen Helga, ale to už jsem byl u pootevřených dveří a hbitě jsem přelezl kamenný plot.

Upravil/a Mahoney dne 18.04.2012 20:29