---

Tak jsem vám to sem dal. Tohle je první část mého děje. Jedná se o rozhovor, ovšem není jasné kdo kdy mluví, ani kdo tam je, a kolik jich je. Sám si taky nejsem úplně jistý, i když už samozřejmě něco vymyšleno mám. Všechny tyto rozhovory (bude jich více) jsou psané kurzívou. Také pro vás mám tři zprávy.
První: Byl bych rád, aby, když se vám bude nějaká nově vydaná část líbit, aby jste dali Kvalitní příspěvek, člověka to motivuje k dalšímu psaní. Pokračovat sice budu asi stejně, protože je to zábava, ale někdy to sežere spoustu času vymyslet děj, a je pěkné vidět, že se to někomu líbilo.
Druhá: Nevím jak často budu psát. Možná každý den, možná obden, možná nějaké dny v týdnu, prostě ještě nevím. Taky se může stát, že třeba nějaký týden nebudu psát, protože mi zase nepůjde internet. A samozřejmě, jsou prázdniny, a i když chci být většinu času doma, určitě někam pojedu, za příbuznými a tak.
Třetí: Jak je jasné, již nebudu psát jen z Morrowindu. Proto se název "Mé zápisky Vvardenfellské" již tolik nehodí. Až si přečtete tuto část, můžete dávat návrhy na nová jména. Upřednil bych, aby se jméno týkalo posledních třech dílů TES, ale přímo by souviset zase nemělo. Zkrátka zapojte fantazii ;). Pokud se vám bude líbit jméno které už někdo jiný napsal, dejte mu Kvalitní příspěvek. Takto se tu bude hlasovat.

Tady už čtěte:

- „To byla pěkná oslava, ten hoch se mi líbí.“
- „Je úplně opitý, nemůžeme si dovolit někoho, kdo je opitý.“
- „Má právo na oslavu, daří se mu.“
- „Měl by se spíš připravovat, musí se co nejdřív dostat k Srdci.“
- „Ještě ani nevíme, co s ním udělá. Možná, že mu namluví, že je nebezpečné, a musí být zničeno. Kdo ví.“
- „Měli bychom se pojistit.“
- „Už jsem to udělala.“
- „Ty se do toho nepleť. My čtyři tu vedeme důležitý rozhovor.“
- „Počkej, co si to říkala?“
- „Říkala jsem, že už jsem na tom začala pracovat. Rozdělila jsem jeho energii.“
- „Heh, koukejte, už je z něj jenom louže.“
- „Nech toho! No, pokud si rozdělila jeho energii, tak by to šlo.“
- „Uděláme mu další osobnosti? Úžasné!“
- „Ale měly bychom se rozmyslet, kam je usadíme. Nemáme přesné znalosti...“
- „Já je mám!“
- „Měl jsi. Přišel jsi o svoji moc, stejně jako my. Teď už nemáme skoro žádnou moc.“
- „Ale pořád nějakou máme, a teď se musíme zachránit. Proto tu přece jsme.“
- „Ale pořád jsme na tom lépe než oni. Oni byli zničeni.“
- „Zpátky k věci. Kam usadíme další části jeho energie?“
- „No... nějaká moc by mohla bát v Cyrodiilu, na konci třetí éry. Vždyť právě díky ní se otevřeli Brány Zapomnění.“
- „Jo, to se teda povedlo.“
- „Nepřerušuj mě. A další moc bude určitě ve Skyrimu, několik let po dvoustém roku. Na té moci se zase svezli draci. Mohli bychom z něj udělat Drakorozeného.
- „Skyrimu bych zase tolik nedůvěřoval, v té době bylo při moci Altmerské Dominium, a objevilo nějaký zdroj síly. Navíc Drakorozený už jeden byl, jmenoval se tuším Zarath.“
- „Ale ten zemřel. Mohli bychom udělat dalšího.“
- „Zapomínáte na jednu věc. Drakorozený je požehnán Akatoshem. To bude problém.“
- „Vůbec, na obou místech měla Devítka příliš velký vliv. Proto jsme přeci původně vybrali Vvardenfell, ne?“
- „To vyřešíme... v Cyrodiilu bychom mohli zařídit aby na Devítku vůbec nemyslel, to by byla jen jedoduchá změna v mysli. A ve Skyrimu už je Devítka stejnak oslabena kvůli Dominiu. Ani nedokázali zachránit toho Zarhada, nebo jak se jmenoval.“
- „Zajímavé, jakou moc získala parta Altmerů.“
- „Takovou, jakou nikdy získat neměla.“
- „Takže domluveno. Co nejdřív jeho energii dostaneme do Skyrimu a do Cyrodiilu.“
- „Budeme muset udělat další Starobylé svitky.“
- „To zvládneme. Napsat je nebude moc těžké.“
- „A o jejich doručení se postarám já.“
- „Víme, v tom si dobrá.“
- „Tak dobře. Jdu napsat Svitky.“
- „A já jdu načrtnout Skyrim. Dostaneme ho do Helgenu, tam kde byl ten předchozí Drakorozený.“
- „Ale tam z něj nemůžeme Drakorozeného udělat.“
- „Přesto by nám tam mohl pomoci.“
- „Ale ta naděje je malá. Největší šance máme pořád v Morrowindu.“
- „Tam je moc pod vlivem, neovlivnili jsme mu tolik mysl.“
- „Nebyl to dobrý materiál. Tentokrát se snad polešpíme a bude samostatný.“
- „Taky bychom mu už neměli dávat doprovod.“
- „Já jdu načrtnout Cyrodiil.“
- „Moment. Kam ho do Cyrodiilu dáme? Tam žádný Helgen není, není tam žádný císařský dekret.“
- „Je tam Kvatch.“
- „Tam ho dát nemůže. Ten byl úplně zničen.“
- „Tak ho dáme někam, kde bude izolovaný. Třeba do věznice.“
- „Ale nemůžeme ho dát do nějaké venkovní věznice. Jětšě by si myslel, že má nějakou minulost v okolí.“
- „Dobře, dáme ho do věznice v Císařském městě.“
- „Ale z té těžko uteče.“
- „Počkat. Něco mě napadlo!“
- „Co?“
- „Nepřerušuj ho.“
- „Jo. Pokračuj.“
- „Děkuji. No. Víte jak tenkrát, těsně před svojí smrtí a Vpádem Zapomnění, Císař Uriel Septim VII. utíkal přes vězení?“
- „Ovšem! Mohli bychom ho podstrčit do té pravé cely!“
- „Ale aby nám to nezkazil náš kazisvět.“
- „Neurážej mě, holčičko.“
- „Ty si za to můžeš! Víš, co jsi provedl?! A neříkej mi holčičiko.“
- „Ty sis začala!“
- „Ty nech toho neb...“
- „TICHO!“
- „Ano.“
- „Máme plán. Měl by vyjít. Tak do práce.“
- „Ale zvládne to?“
- Uvidíme. Zjistíme, jestli to je Kořist nebo Lovec. Já si to pohlídám.
- „Ano, to je tvoje práce. Tak, do toho, nebo nás vymažou z reality!“
- „Ch. To nejde, vždyť už vymazali realitu.“