---

Přidávám další díl. Omluvte prosím moji (ne)práci na blogu, ale momentálně nemám tolik času kolik bych si přál. I s kuchařkou jsem bohužel pozadu (No, pozadu. Bohužel mám dva recepty a to dost blbé, je to těžší než jsem myslel...), Sharie, omluvám se.

Zápisek třetí

Vykoupal jsem se v moři, najedl ze zásob (krab není zas tak špatný) a vyzkoušel oblečení toho vyděrače, pardon vyběrače. Ušlo, ale převlíkl jsem se zpátky do své košile a do chitinovém brnění. Pak jsem se podíval na listinu s daněmi. Ihned jsem měl podezřelého. Je jasné že ti co už zaplatili to nebyli, ti by si vzali své peníze zpět. Ale jeden Dunmer měl zaplatit 225 drakenů. Ještě jsem ho neviděl, tak to asi bude nějaký z těch rybářů. A 225 drakenů je více než si rybář může dovolit...

Doplaval jsem do osady. Byly tu 2 odemčené chatrče. Vstoupil jsem do první a našel Argoniana jménem Něžná-Tlama. Chvíli jsme si povídali a pak jsem odešel. V druhé chatrči byl Foryn Gilnith, ten Dunmer. Vyslechl jsem ho. Řekl že ten výběrčí si vybíral větší daně a rozdíl si nechával a že celá kancelář je zkorumpovaná. Rozhodl jsem se že má pravdu. Normálně by rybář nemohl platit tak velké daně, ale Foryn se s Processem pohádal.

Ke zkorumpovanosti vedlo též to, že jeden ze strážných, Hrisskar po Fargothovy chtěl nějaké peníze. Chudák, vše bych mu vrátil, ale kdyby se dozvěděl že jsem to udělal, zabil by mě. Ale zpátky k věci. Foryn též vypadá čestný, vrátil prsten. No, a hlavní důvod je ten, že zabít člověka není tak lehké, a přesně tohle po mě Kancelář chce. Ano, myslím že Foryn by neměl být souzen.

Přečetl jsem si u něj jednu knihu. Opravdu zajímavá kniha, Tanec s ohněm, díl 6 se to jmenovalo. Musím si přečíst předchozí díly... Dorazil jsem před Arrillův obchůdek, Jest a Drerana už tam stáli. Takže jsme šli spolu. Šli jsme k Bahnoměrce aby nás odvezla do Balmory, přeci jen máme zpoždění. Cestou jsem se dozvěděl že v Arrillově obchůdku se stalo pár zajímavých věcí, a Elone například chytila nějakou tropickou nemoc, jak se zdá.

Do Balmory jsme to měli 14 zlatých za každého. Nezapomenutelná jízda. A jak se to řídí... týrání zvířat, to je! A celé se to tak kolébalo sem a tam. A řidička měla evidentně pocit, že nás, chudáky přivázané aby jsme nespadli, může ještě týrat svými řečmi. Ani jsem nestačil sledovat kudy "jedeme". A jak to šlo pomalu... Ale zase jsem viděl Oblast Trpkého pobřeží seshora, i se všemi houbami. Nevím kdy jsme vyrazili, ale do Balmory jsme dorazili po třetí odpoledne.

Balmora je docela velké město a všechny budovy vypadají skoro stejně, jsou postaveny z nějakého jílu, asi. Všechno bylo vcelku uspořádané kolem řeky Odai. Zkrátka pěkné město. Když jsme šli od Bahnoměrky, málem jsem spadl. Také jsem dole našel nějakou rozbitou urnu a v ní Psí maso. Nikomu asi chybět nebude. Usoudili jsme, že jelikož se hostinec kam mám jít jmenuje U Jižní zdi, asi bychom měli jít k jižní zdi.

Jeden strážný nás nasměroval. Tohle už nebyl Císařský strážný ale Dunmer sloužící rodu Hlaalu, jak jsem se (ne)dozvěděl. Měl na sobě zvláštní brnění. Podezíravě si nás prohlížel když jsme odcházeli. V U Jižní zdi nás nějaká Bretonka odkázala na majitele podniku. Majitel - tlustý vyšňořený Císařský - nám popsal cestu. Vyšli jsme z té zakouřené hospody (radši nevědět co v ní všechno je) a šli za Caiem Cosadem.

Caius Cosades je starý dědek, dech má po Skoomě, Měsíční Cukr má za ušima. Ukázalo se však, že je velmistrem Čepelí, my jsme jako nějací jejich nováčci, máme sloužit Císařovy a další takové věci. No to mě podrž. Sdělil mi TOLIK informací, že se to do tohoto deníku ani nevejde. Zapomeňte na všechno, čeho podle vás bylo hodně, těchhle informací bylo HODNĚ! Dostali jsme i rozkazy. Máme být dobrodruzi na volné noze (krycí identita), přidat se k nějakému cechu a zůstat spolu. Pak se máme vrátit pro další rozkazy.

Ehm... co si o tom mám myslet? Tohle se mi nelíbí. Ale pro začátek bych mohl navštívit trenéry Čepelí (Jedna z nich je i Elone. A sakra, já ji tam nechal v horečce a ona si ode mě tolik slibovala. Ale já jí to říkal.). Jest - který už je dobrodruh - chtěl hned nějakou práci, Drerana se mnou souhlasila. Musíme se vycvičit a vyzbrojit, dobrodružovářství je nebezpečný podnik. Máme každý do začátku 200 zlatých.

Dorazili jsme k Tyermaillinovy, Altmerovy. Výcvik nabízel pro mě užitečný ale jen z mysticismu, a 315 zlatých nemůžu moc postrádat... ale Drerana se trochu vycvičila v léčení. Koupil jsem od něj ale 2 běžné léčivé elixíry. Nad Teyermaillinem bydlí Redguardka Rthleen, bojovnice. Zase nic pro mě, ale pro změnu Jest se tam učil umění Meče a štítu. Přečetl jsem si další knihu, Zrcadlo.

Nakonec jsme dorazili k Argonianovy Devět-Prstů. Na jeho výcvik nemám peníze, ale dal mi nějaký Měsíční cukr, že ho mám prodat nějakému Khajiitovy. Ehm, to se mi nelíbí. Ale když už mi ho dal, musím se ho zbavit. Pří cestě po městě, jsem zjistil že v bednách je spousta zajímavých "odpadků" - třeba kouzelnou sekeru jsem našel. Cukr jsem prodal Ra'Virrovy.

Musel jsem ho trochu uplatit, 40 septimů je v háji. Něco jsem mu prodal. Rozhodl sem se obejít ještě pár obchodů. Spřátelil jsem se Meldorem, je to Bosmer a zbrojíř, nic jsem od něj ale nekoupil. U vetešníka jsem si koupil nějaký alkohol, Sujammu. Skvělá. Akorát vám hlavu vygumuje tak, že ani dýchat neumíte. A koupil jsem si Tovaryšskou baňku. Teď půjdu spát, jsem u Devět-Prstů, každý šel někam jinam. Z jídla co jsem našel po městě jsem si udělal menší hostinu. A před spaním jsem si přečetl Tanec s ohněm, díl 3.