Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Tak další denník. Koniaashův.

Přidal koniaash dne 22.06.2012 15:19
#39

Chladný vzduch a modrá obloha... Kdo nezažil den v podzemí, nečelil smrti a tak nějak vůbec, nepochopí... V brašně mě tížil malý poklad, u pasu jsem měl dokonalou čepel, co si přát víc? No, možná postel, lázeň a velký korbel studeného piva.
Když jsem dorazil k hlásce, bandita tam ještě visel. Nějakou chvíli jsem bojoval s touhou podříznout mu krk, ale nakonec jsem rořezal jen kožené řemeny, které ho poutaly. Pochyboval jsem, že on by pro mě udělal to samé, ale co.
Sestupoval jsem dolů po úbočí, opájel se vůní sosen, tak rozdílné od podzemní zatuchliny, a těšil se na to, až ze sebe smyju špínu a pot. moje přání se mi vyplnilo asi odpoledne. Dorazil jsem k řece.
Svlékl jsem se do naha a skočil do řeky. Voda byla jako led, ale mě to nevadilo. Čistota půl zdraví. Dalo to pěknou práci, vydrbat ze sebe tu zaschlou krev a špínu, to vám řeknu. Dokonce jsem přepral i košili.
Do Vorařova jsem dorazil těsně před setměním. Po skvšlé večeři u Gerdur a spánku jsem znova osedlal čarodějovu kobylku a zamířil do Bíleho průsmyku.
Hradby města mě přivítaly kolem poledne. Koně jsem důkladně vytřel slámou a vyrazil na hrad. Na trhu jsem vyhlížel Isoldu, ale asi měla jinou práci. Tak jindy.
Od sloužícího jsem si posloužil číší Cheydinhalského ryzlinku a navštívil čaroděje. Bohůmžel měl společnost. Ženu v cestovních šatech, bez meče, či jiné zbraně, zato v kápi. Když se neměla k odchodu, vstoupil jsem do mágovy pracovny a beze slov hodil na stůl destičku.
Mág si mě konečně všiml. Zdvihl své vodnaté oči a zahlédl jsem v nich i něco jako radost. za chvíli vyskočil aby mi poblahopřál...
" Pane Lissone, tohle jste zvládl skvěle! jste skutečně velimi dobrý příspěvek k jarlovým vojákům!"
" Nejsem voják, jsem žoldnéř. A i kdyby peklo zmrzlo, budu bojovat za toho, kdo dá víc. I za Dagona, kdyby to bylo třeba. To mě ale přivádí k finančním záležitostem. Chci dvacet pět septimlů navíc. Byli tam mrtváci a jejich král, o banditech nemluvě. Málem jsem tam zařval." Nedbale jsem se dotkl zjizveného obličeje. Gerdi říkala, že jizvy jsou pro skyrimky přitažlivé, ale já jsem Breton, alespoň myslím, a nám se roztrhané ksichty moc nelíbí.
" Dostanete třicet." vystřelil mág po té, co mu maskovaná žena položila ruku na rameno. " Co třicet, dám vám pětatřicet septimů a k tomu drahokam. " Pětatřicet septimů jsou velké peníze. Plus drahokam v ceně padesáti? Ani jem nesmlouval a vzal jsem to.
" Budu se těšit na další spolupráci!" volal na mě čaroděj, když jem odcházel. Něco jsem na to zabručel, ale za bohy si nevspomenu co. Ale určitě tam figurovalo slovo "prdel".
Než jsem šel do hospody, zastavil jsem se za nejlepším kovářem v celém Bílém průsmyku. Měl kovárnu na skalní terase, za sídlem Družiníků, což bylo, jak jsem zjistil, nějaké válečnické bratrstvo. kovář se zrovna pokoušel kovat podkovy družinickým koním, ale když jsem ho oslovil, a ukázal mu meč, okamžitě přestal.
" Falmerská práce..." hlesl " ta čepel je od sněžných elfů. než začala mezi nimi a námi válka. Říká se tomu ledová ocel. Nikdo už neví, jak se vyráběla, dávní králové dostávali tyto meče jako nejvyšší dary... Kde jste to sehnal?"
" Dal mi to jeden mrtvák. Samozřejmě ne zrovna dobrovolně."
" Tak to jste měl štětí. Takové meče jsou tak čtyři po celém Skyrimu." Měl jsem co dělat, abych nevyvalil oči. " Čepel je původní, ale to tepání a jílec odpovídá lidské zbrani. Elfové mají menší ruku. Tahle čepel odolá i stahlhrimu. Jestl ten meč mám dát do pořádku, budu muset odcestovat až do hor,. Tam žije můj učitel. jenom on umí ošetřit takové meče... Bde to trvat tak týden. A já se tam vydat nemůžu, mám práci."
" co dvacet septimů?" zkusil jsem to.
" Ani čtyřicet, ani sto. já na takový meč nevstáhnu ruku. Můžu ho zkusit přebrousit, strávím nad tím noc, ale co..."
" Kolik?" zeptal jsem se.
" Nic. Za možnost dotýkat se tak nádherné zbraně... Ani má žrena, když byla ještě mladá a krásná, nebyla hezčí než tahle čepel..." zasmál se kovář.
" Budu u Kobyly." řekl jsem kováři. " kdybych spal, ať mě vzbudí. Buďte s bohy."
" i Vy, madý pane. I vy."
A zamířil jem do hospody. Po večeři a lahvi pálenky jsem se odpotácel spát.
Zdálo se mi o pavoucích, trollech a o Isoldě. Nevěděl jsem, co si o tom myslet.

Upravil/a koniaash dne 27.06.2012 13:37