linus04 napsal:
Zdravím, všiml jsem si jak se tu poslední dobou množí ruzné povídky a řekl jsem si že taky neco zkusím sepsat. Plánuju v tom pokračovat, už teď mám hotovou většinu druhé kapitoly.
Uvítám komentáře, připomínky i kritiku. Ale je to muj první pokus o něco takového tak na mě prosím buďte hodní ;) Doufám že se vám příběh zalíbí...

______________________________________


Jmenuji se Raegar. Raegar syn Roffa, pro ty z vás co si na tyhle podrobné rodinné označení potrpí.
Před chvíli jsem dal spát Arina, svého nejmladšího vnoučka. Dlouho se tomu malému darebákovi nechtělo usnout a stále dokola chtěl poslouchat mé příběhy o dobrodružství z dob, kdy moje kolena ještě netrápila artritida. Z dob před mnoha lety, ještě před tím, než císařství po dlouhé a krvavé válce porazilo Thalmor a pro Tamriel začal zlatá věk. Chvíli před tím než konečně zavřel oči, Arin poznamenal ze kdybych napsal knihu o svém životě, určitě by to byla pro mnoho mladých chlapců jeho věku dobrá zpráva. Po tom co konečně usnul, jsem si sedl na verandu našeho domu v Imperial City a přemýšlel. Pravdou je, že vyprávění o těch dávných dobách ve mne probudilo spoustu starých vzpomínek, o kterých jsem už ani nevěděl že tam jsou. Některé z mých zážitků se nehodí pro Arinovy mladé uši, ale poznámka toho mladého rošťáka o té knize mi teď stále vrtá hlavou. Sepsání pamětí...

Kapitola 1

Narodil jsem se před 78 lety ve městě Falkreath ve Skyrimu. Můj otec, Roffus, byl jarlovým dvorním mágem, jako breton měl od malička nadání k magii. Má matka Sofie, také bretonka, byla členkou ozbrojené stráže která pravidelně doprovázela obchodní karavany z Vysokoskalí. Otec mi nikdy nechtěl prozradit nic bližšího o tom jak se poznali a později dali dohromady, ať už to ale bylo jakkoliv, faktem zůstává že z toho co mezi nimi bylo sem přišel na svět já.
Matka zemřela při porodu a pokud vím, žádní další příbuzní z její strany nemám. Jedinou rodinou tak pro mě zůstal otec. Vzhledem k tomu že otec byl dvorním mágem a i já sám jsem projevoval cit k magii, nebylo mnoho dětí v mém věku co by se se mnou chtěli kamárádit. Dětství jsem trávil povětšinou prozkoumáváním Falkreathu, čtením knih z otcovy knihovnu a samozdřejmě s otcem, který mě učil magii. Byl opravdovým mistrem, sběhlý ve všech pěti magických školách, odborník na očarování předmětů a jeho rady byli často vyhledávány ostatními mágy. Naučil mě základy magie, o tom jak funguje a jak a kdy by ji mág měl správně použít. Ve svých dvanácti letech jsem dokázal vyvolat malý plamen, zahojit škrábanec nebo malé říznutí nebo třeba vyvolat slabou kouli světla.
Abyste si ale nemysleli že jsem byl malý šprt trávící dětství v knihovně. O to se postaral můj přítel Bjorn, mladší bratr Fundara, jarlova bojového mistra. Bjorn byl nord, bylo mu pětadvacet let a stejně jako jeho bratr byl vynikající válečník. V čase který jsem s ním trávil mě naučil základy boje nablízko a pomohl mi udržovat dobrou tělesnou kondici.
Tak taková byla většina mého dětství, málo zábavy a spousta učení. Vše se ale změnilo když mi bylo šestnáct let.
Zvědové vyšetřující nedávné únosy obyvatel v blízkosti malé vesničky severně od Falkreathu odhalili kult nekromantů, který za únosy stál. Nikdo nechtěl ani pomyslet co s unesenými nebožáky prováděli. Jarl tajně poslal ozbrojený oddíl aby kult zničil a otec byl vyslán s nimi.
Kult byl rozprášen, pouze několik jeho členů uprchlo a ti byli dále pronásledováni. Ale ztráty byly velké. Ze dvacetičleného oddílu vojáků se jich živých vrátilo pouze šest. Můj otec mezi nimi nebyl. Co jsem slyšel, bez jeho magie by nekromanté zvítězili, ale to pro mne byla jen malá útěcha.
Celý můj život se obrátil naruby. Byl ze mne sirotek a bez otce jako dvorního mága navíc brzy i bezdomovec. Jarl si nepochybně najde jiného mága a ten bude muset někde bydlet a to někde znamená v paláci v komnatách určených dvornímu mágovi, ve kterých jsem s otcem celý život bydlel.
Čtyři dny po otcově smrti si mne k sobě pozval sám jarl Beregar. Byl jsem zaveden do místnosti v paláci, která většinou sloužila pro soukromé audience. Byl tam přítomen i Bjorn.
„Je nám líto tvé ztráty chlapče, Ruffus byl dobrým přítelem nás všech,“ začal jarl, „ale je čas, abys začal přemýšlet o své vlastní budoucnosti. Tady s Bjornem pro tebe máme dva návrhy a myslíme že by se ti mohli líbit.“
„První je ten že bys bydlel u mě a mé ženy Ingrid“, povídá Bjorn. „Postarali bychom se o tebe než se postavíš na vlastní nohy. Po otci zdědíš všechen majetek, většinou jsou to ale jen knihy a různé magické hračky. Zůstala ti po něm ale i slušná hromádka zlata a je na tobě co chceš dělat dál. Zatím ale potřebuješ mít kde bydlet.“
„Druhý náš návrh,“ pokračoval jarl, „je abys vstoupil do Ledohradské univerzity. Máš nadání pro magii a po studiu by z tebe mohl být vynikající mág. Navíc se pak můžeš vrátit a ucházet se o otcovo místo.“ dodal jarl s šibalským úsměvem a mrknutím oka. „Jméno tvého otce na univerzitě jistě znají a ze zlata, které si po něm zdědil si hravě zaplatíš celé studium.“

Tak tohle byly mé možnosti. Zůstat u Bjorna a jeho ženy a dělat bůh ví co, nebo jít na Ledohradskou univerzitu. Přiznávám, že jako malý jsem si často hrál na to, že jednoho dne budu velký mág a společně s otcem budu bojovat proti zlu. Zvolil jsem si tedy druhou možnost.

Do Ledohradu byl tedy arcimágovi poslán havran z dopisem od jarla, kde mu vše vylíčil a požádal ho o studijní místo pro mne. Jak jarl prohlásil, jméno mého otce nebylo v Ledohradské univerzitě neznáme. Za pár dní přiletěl havran z odpovědí a já se chystal na cestu. Za další dva dny jsem se rozloučil se všemi které jsem v životě mohl považovat za rodinu a přátele a vydal se na cestu. Bjorn trval na tom že mě doprovodí a tak jsme se přidali ke karavaně mířící do Samoty a odtud jsme na koních vyrazili na východ do Ledohradu. Po několika týdenní cestě jsme dorazili do cíle a já poznal, proč se město jmenuje zrovna Ledohrad. S Bjornem jsme se ubytovali v první krčmě co jsme našli a další den ráno jsme se vydali na univerzitu.

______________________________________