---

Krajina kolem Jitřenky byla velice krásná, dalo by se říci až okouzlující. Bylo kolem poledne, ale takhle na severu země to nehrálo téměř žádnou roli, jelikož zde právě panoval polární den. V této nikdy netmavnoucí krajině pokryté nikdy netajícím sněhem bylo těžké se schovat. Ayeryn, Berenor a ještě jeden voják seděli v koruně jednoho z jehličnanů u cesty.

Dalo jim pěknou práci se nahoru dostat, pichlavé jehličí a studený sníh jim práci nijak neusnadnili. Nahoře na stromě to nebylo o nic lepší, jelikož zmrzlé dřevo studilo na sedací partie a některé části větví klouzali, takže bylo občas nutné vyvinout veliké úsilí, pro udržení se nahoře.

Na cestu měli skvělý výhled a už z dáli by viděli, kdyby se někdo blížil. Na sever od nich byli vidět kouře z komínů v Jitřence. Také mohli slyšet zvuky vln z blízkého moře.

Po nějaké chvíli strávené na stromě už je pomalu začínali pomalu bolet sedací partie a začínali se nudit, takže Berenor začal filozofovat. „Hele chlapy? Co myslíte, že bude, až to všechno skončí? Teda myslím, jestli někdy zabijeme tu namyšlenou fiflenu a projde nám to.“

Ayeryn se na něj udiveně podíval. „Cože co? Co by se mělo dít? Zabijeme jít a vše bude zas jako při starém, možná nás i z velitelství pochválí. Moc nad tím nepřemýšlej a radši vyhlížej khajiity, to víš, to není jen tak. Takový Khajiiti ti můžou jednoduše proklouznout pod nosem.“

Zatímco Berenor filozofoval a Ayeryn vysvětloval plížící taktiku khajiitských karavan, třetí voják co byl s nimi na stromě v dáli zaslechl nějaká a viděl obrysy osob na druhé straně cesty, než se nacházela Jitřenka. Tichým pokynutím ostatní dva elfy upozorni na blížící se osoby a pak už jen všichni mlčky seděli a čekali, zde se opravdu jedná o khajiitskou karavanu.

Když se postavy přiblížily na nějakých sto metrů od stromů, už bylo jasné, že se jedná o khajiitskou karavanu, která čítala, jednoho postaršího Khajiita v oblečení, který byl nejspíš vůdce karavany. Spolu s malou Khajiitkou, která byla nejspíš jeho dcera, jeli na povoze taženém jedním starým hnědákem. Náklad byl zakryt plachtou, takže nebylo vidět, co vezou. Vedle povozu šli ještě dva Khajiiti v ocelových zbojích, se štíty a meči, ti sloužili jako ochrana karavany.

Všichni seděli tiše, dokud karavana nebyla až těsně u stromů a hned na to vydal Ayeryn rozkaz a tři elfové seskočili ze stromu. To Khajiity vylekalo, strážci vytasili zbraně a zatarasili elfům cestu ke karavaně, vůdce karavany vytáhl od pasu dýku a ještě řekl dceři, ať se schová na druhou stranu vozu. Velitel sestoupil z povozu a vykročil směrem k vojákům. „Co tu chcete Thalmoři?! Já ani nikdo jiný z naší karavany Talose neuctívá a nespolupracuje s rebely. Vždyť víte, jaký mají vztah k cizincům.“

Ayeryn rozpažil aby Khajiitům naznačil, že se nechystají je napadnout a promluvil k nim. „Uklidněte se, nejsme tu, abychom vás napadli. Ve skutečnosti potřebujeme vaší pomoc. Posílá nás Narien, a mám se zeptat, co se tenkrát stalo tenkrát v Anvilu.“

Vůdce karavany se zasmál. „Ha ha ha, ten staroch Narien si ještě pamatuje na Anvil. Sákryššš. No nic, sliby jsou sliby. J’Hanire, Hassirisi, schovejte zbraně, tyhle nám nic neudělají. A ty, Shomaro, můžeš vylézt, všechno je v pořádku, nemusíš se bát. A co vy Narienovy přátelé, co potřebujete?“

Ayeryn pokynul Berenorovi a vojáky, ať schovají zbraně. „Potřebujeme oblečení, nevojenské oblečení. Osm kusů.“

Vůdce pomalu přešel k zádi vozu. „To se nebojte.“ Odhrnul plachtu z vozu. „Jen si račte vybrat.“

P.S.: TAM-TA-DA-DÁ, jsem zpět. Jestli se vám dnešní díl líbil, nezapomeňte kliknout na tlačítko "kvalitní příspěvek" a napsat komentář.