---

Den 14
Probudil jsem se v šeré místnosti s dvěma kamennými stěnami a dvěma protilehlými mřížemi místo stěn, oblečený jen do nějakých roztrhaných hadrů. Nejspíše to nebyla cela, spíše nějaká přechodová místnost, jelikož zde byly dva vchody.

Když jsem se po chvíli rozkoukal, vstoupila do mé přechodové místnosti nějaká krutopřísně, hrůzostrašně ošklivá Orčice. Řekla mi, že ona to tu vede, ať nic nezkouším a následně mě vykopla do velké místnosti, či spíše jeskyně, kde byli i ostatní vězni a měl jsem si zde odpykat trest.

Jakmile jsem došel doprostřed jeskyně, promluvil na mě holohlavý vězeň, který seděl u ohně. Neustále se mě ptal proč, jsem tu. Byl tak otravný, až jsem mu odpověděl – řekl jsem, že jsem se nudil tak jsem si sem zašel. Zdálo se, že se tam celkem vyzná a mě bylo jasné, že jediná cesta ven z vězení vede, přes Madanacha.

Jenže když jsem se holohlaváka zeptal, kde bych krále lesníků našel, vysmál se mi do obličeje a ukázal na nějakého Orka (těmi se to tu jen hemží), který stál před železnými dveřmi. Dveře prý vedou k Madanachovi, jenže ten Ork tam nikoho nepouští. Jenže člověk/mer/edra nikdy neví, třeba se mi ho podaří přesvědčit.

Zelená kůže mě za žádnou cenu pustit dál nechtěla, prý leda bych mu sehnal nějaký nožík – měl by ho mít vězeň Grisvar co nemá štěstí. Jenže ten lišák mi ho nedá zadarmo, chce za něj láhev skoomy – drogy, kterou vyrábějí kočičky z nějakého cukříku – opravdu nevím, co na ní všichni vidí, vždyť pivo je stokrát lepší.

Docela dlouho jsem si lámal hlavu, kde mám sakra skoomu sehnat. Řešení se ukázalo samo, když jsem si sednul k holohlavci u ohně, zjistil jsem, že skooma leží vedle něj. Sebral jsem mu jí tím nejpotupnějším způsobem – ukázal jsem někam do prázdna a řekl jsem, že je tam mamut – blbec na to skočil a zatímco koukal do blba jsem mu sebral skoomu. Řekl jsem mu, že si dělám srandu a odešel jsem.

Za láhev cukříkové drogy jsem dostal od pana neštěstí ,,nožík“, který jsem odnesl zelené příšeře u dveří a ta mě pustila dovnitř.

Prošel jsem krátkou chodbou, ta vedla do osvětlené místnosti s policí na knihy, postelí a stolem, u kterého seděl král lesníků: Madanach a něco psal.

Přišel čas na mojí pomstu, to kvůli němu jsem měl všechny ty problémy. U stěny je krumpáč… sebrat ho… ještě si mě nevšiml… připlížit se k němu… otáčí se…. rozmáchnout se….zarazit krumpáč do lebky….zvuk tříštících se kostí…oběť padá k zemi….je mrtvý.

Prohledal jsem pokoj, nic nápadného na první pohled vidět nebylo. Ovšem při bližším ohledání se mi podařilo najít tlačítko přímo za policí na knihy. Když jsem ho zmáčknul ozval se hlasitý zvuk a na jedné stěně se zasunul kámen do země a vytvořila se tam nějaká díra. Za dírou vedla chodba až k pozlaceným dveřím, jenže ty byly zamčené. Naštěstí mě napadlo ohledat mrtvolu, která u sebe měla klíč.

Z chodby jsem uslyšel hlas toho Orka jak se ptá, jestli je vše v pořádku. Po žádné odpovědi se nejspíše rozhodl, že se půjde podívat co se děje, jelikož jsem slyšel kroky v chodbě.

Rychle jsem odemkl dveře, vlezl do nich a zamkl je za sebou. Ocitl jsem se v dwemerských ruinách. Naštěstí skrz ně vedla jen jedna cesta. Při útěku jsem se nesetkal s žádným odporem, až na pár obřích pavouků, kteří nepředstavovali hrozbu pro můj krumpáč.

Pavouk skočil….uhnout doprava…seknout krumpáčem nahoru…zásah přímo do hlavy…druhý ke mně běží…hodit krumpáč…krumpáč letí….čvachtavý zvuk…přímo mezi oči.

Po této příhodě jsem narazil na další zamčené dveře, naštěstí do nich pasoval klíč lesníka. K mému překvapení za dveřmi byl Markarth – vylezl jsem na ulici. Ještě k většímu překvapení tam stál Thonar Stříbnokrevňák. Pěkně jsem se ho lekl, ale on mi řekl, ať se uklidním, a že mi děkuje za zabití Madanacha – prokázal jsem tím velkou službu městu.

Tímto mě zbavil všech obvinění. Své věci mám ve svém pokoji v hospodě a jako dárek mi věnoval rodinný prsten, který má prý zvyšovat mé kovářské schopnosti. I kdybych uměl kovat, tak by mě zajímalo, jak to funguje – asi nějaká magie, ta je za vším. Raději jsem zamířil do hospody, abych se vyspal.

To byl zase den.

EDIT: Nedávno jsem přesáhl 4000 zhlédnutí tématu. No teda wow, díky moc lidi.