Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Deník Cizince & Vzestup Thalmoru

Přidal hRDLA dne 10.04.2012 22:34
#82

Den 12
Probudil jsem se v kamenném pokoji, který jsem si včera pronajal, v hospodě jejíž název měl co dočinění se stříbrem a krví. Vydal jsem se na tržiště, abych se opatřil něco dobrého k snědku, jelikož v hospodě vařili opravdu hrozně. Podle mě vařená krysa opravdu není jídlo.

Na tržišti šlo vše dobře, dokonce jsem i usmlouval levnější zelí. Jenže ani ne o minutu později se vše zvrtlo. Ozval se ženský výkřik, tak jsem se ohlédl a uviděl jsem nějakého šílence, jak právě zapíchl ženu, která zde nakupovala. Neváhal jsem ani chvíli, vytasil svůj ocelový meč a rozsekal jsem toho vraha na plátky tenčí, než je vrstva prachu na Králově koruně (a ta musí být hodně čistá). Stráže to nijak nepřekvapilo, že jsem chopil spravedlnost do vlastních rukou, naopak mi ještě poděkovali. To ovšem té mrtvé ženě už nepomůže.

Když jsem odcházel z tržiště, tak si mě odchytil nějaký ,,ušáček“, že prý mi něco vypadlo z kapsy. Jenže já kapsy nemám… Něco mi na tom nesedělo, ale on mi prostě vnutil nějaký kus papíru.
Na tom kapesníku stálo, že se s ním mám potkat ve svatyni Thalose. Nevím, nevím, ,,ušáčkům“ se nedá věřit, i když tam možná někdy zajdu. Raději jsem se vrátil do hospody, pořádně jsem se najedl a napil a vyrazil jsem na prohlídku městem.

Markarth je velice velké a staré město, ve kterém je i dokonce stříbrný důl ve formě vězení (vězni si odpykávají trest tím, že těží stříbro). Lidé ho osídlili nevím kdy, ale před nimi tu žili Dwemeři (dávno ztracený druh ,,ušoplesků“), kteří si libovali v podzemí, kamenech a všemožných strojích. Jarl sídlil ve veliké síni vykutané do hory.

U jednoho domu mě však po chvíli zastavil nějaký muž v kápi s palcátem u opasku. A to bych nebyl ve Skyrimu, aby se mě onen muž nezeptal, jestli mu nepomůžu. No, takhle to neformuloval – udělal to chytřeji. Stál před jedním domem, který by měl být podle místních opuštěný. Zeptal se mě, jestli jsem někoho neviděl tam vejít, jak bych mohl? Jsem tu nový. Prý, že je Stendarrův bdící – nějaký spolek, který bojuje s daedrami (jedině dobře) – a musí prohlédnout tento dům a nechce se mu tam samotnému. Nakonec mě ukecal, abych šel s ním.

V domě opravdu nikdo nebyl, jenže tam hořel oheň a bylo tam čerstvé jídlo. Všude se zvedala taková divná mlha. Čím níže jsme pokračovali, tím byla mlha hustší. Došli jsme k nějakým zamčeným dveřím, a když jsem se je pokusil otevřít, ozval se všude hrozivý hlas, který říkal, ať zabiji toho muže.

Onen muž ho nejspíše také slyšel, jelikož říkal, že je to daedra a nemám ji poslouchat. Jenže neospalý (bdící) nebyl tak silný jako já, daedra se mu dostala do hlavy a přinutila ho na mě zaútočit. Ukázalo se, že budoucí mrtvola uměla ovládat i kouzla, jenže to mu moc nepomohlo, tak jako tak skončil na tři části. Hlas mi poblahopřál a říkal, že nyní mohu projít zamčenými dveřmi.

Za dveřmi se skrývala místnost s prokopanou chodbou. Chodba vedla až k nějakému oltáři, na kterém byl velice zajímavý palcát, měl tak ostré tvary, jakoby nepocházel z tohoto světa, ani to nedokážu popsat.
Jenže když jsem si ho chtěl ,,vypůjčit“ , tak ze země vyjeli ostny a uvěznily mě. Hlas ke mně promluvil a představil se. Byl to Molag Bal, daedrický princ nadvlády. Chtěl po mně, abych mu přivedl nějakého kněze jiné daedry Boethie. Tak jsem mu řekl, že ano – nikdo neříká, že tam opravdu půjdu. Naivka mě pustil, rychle jsem opustil tento dům, s tím, že už se sem nikdy nevrátím a namířil jsem si to do té hospody, kde tak hrozně vaří.

Ach ten Markarth – velice podivné město.

To byl zase den.