---

Dojdu za Vrabčákem a pokusím se jí to vysvětlit. "Promiň, že jsem mluvil o tom cechu, ale já tím "slušně poprosit" myslel pár jich zabít a pak nějakýho vyslechnout, ale pokud nechceš můžeme to zjistit jinde."

---

Řeknu k lovcům: "Nechám to na vás, jak se rozhodnete. Stejně u sebe skoro nic krom svého nářadi nemám, a to nemá žádnou cenu."

---

"Hmm.. šanci vrátit se jen tak mít nebudu." pomyslím si a nakonec podlehnu své zvědavosti a opatrně se vydám po staré cestě směrem k místu kde měla kdysi stanoviště hlídka.

---

Tondulín:
"No já se nezlobím ... ale jdu si zjistit kde je to jejich sídlo." řekla a otočila se k hostinskému "Měla bych prosbu, do města přijeli nějací rytíři ... kde mají sídlo?" hostinský se k ní naklonil a pošeptal "A co za to?" Vrabčák však nemá chuť se dohadovat, takže hostinský udělal chybu ... ještě když byl předkloněný tak mu Vrabčák praštila hlavou o stůl "To že tenhle stůl nedostane nový nátěr rudou!" řekla naštvaně. Hostinský okamřitě začal vystrašeně mluvit "Zabrali si kasárny v cjudé čtvrti! nech mě být! to je vše co vím!" Vrabčák ho pustila a otočila se k tobě "Tady máme odpověď ... musím se jít odreagovat na ty bandity či o čem jsi to mluvil ... setkáme se před jeskyní." řekla a zamířila z hostince. Hostinský so začal urovnávat oblečení a mne si zarudlou bolavou bradu, zatímco Tas na něj jen ohromeně zírá "Jé ... vy umíte měnit barvu?"

BadWolf:
"Bohužel my ano a určitě mu to nedáme zadarmo!" křikla Cai a všichni lovci tasili své zbraně. Bandité nehodlali čekat na to až zaútočí první a tři z nich se hned rozeběhli pomoct vůdci bandy. Jednoho okamžutě zastřelil šípem jeden z lovců, druhý začal bojovat na blízko s dalším ... a Cai za pomoci své dýky obkružovala obrněného velitele bandy. Proti tobě se rozeběhl jeden bandita s pořádným řevem a se sekyrou ...

Aurelius:
Vstoupil jsi do vedlejší chodby. Je to celkem krátká chodba, zakončenámenší místností s velkými těžkými dveřmi, naštěstí pootevřenými ... tohle byla nejspíše jedna z obranných linií této stanice. Za pootevřenými dveřmi vidíš problikávající světlo, je to světlo od loučí s dalšími problikávajícími záblesky nějakého modrého světla, skoro jistojistě je to magické světlo. Také slyšíš nějaké mumlání a jakoby řezání nožem do masa ...

Matthew:
Spadl jsi, naneštěstí tam byl tvrdý kámen, který ti i přes zbroj málem vyrazil dech ... zbroj se ale ani nezdá poškrábaná ... ach ta kvalitní práce. Zvedl ses a pomalejším tempem ses vydal ke zdroji kouře ... cesta přímo k němu ti bude trvat 3 tahy. Nedaleko jsi spatřil pod stromem sedící postavu ... možná je zraněná a potřebuje pomoc.

---

Zasměju se Tasově poznámce a cestou do kasáren mu vysvětlím, že měnit barvu neumí hostinský, ale Vrabčák. "Je to ta nejhezčí baba jakou jsem kdy viděl, ale i přesto je nebezpečnější než elitní dwargerští válečníci..... právě jsem se zamiloval." při té myšlence se usměju.

---

Sekeře se pokusím vyhnout a chrstnu mu páru do očí.

---

Tondulín:
"Aha ... myslel jsem si že kdyby uměl měnit barvu, tak by nás to mohl naučit a splývali bychom s okolím ... jako želva!" nadchnul se pro věc Tas. Vyšli jste na náměstí ... a potkalo vás tam nemilé překvapení, asi se koná trh. Město je naplněné kupci, kteří sem přilákala jedinečná možnost prodat své zboží v bohatší čtvrti. Také je tam plno chudých lidí, s čímž jsou spojeni i zástupy kapsářů a zlodějů. Díky zácpě ti cesta může trvat klidně i 3 tahy, nebo to můžeš zkusit obejít postraními uličkami. Uličkami by cesta trvala dva tahy, bohužel díky trhu tam bude velká pravděpodobnost že tě někdo napadne a pokusí se tě okrást.

BadWolf:
Z dlaní jsi banditovi opařil obličej ... ten se za něj chytl a upustil sekyru, ostatní bandité však nehodlali déle čekat a vrhli se kupředu. Jednoho znovu zabil lovec šípem přímo do hlavy, skoro ani nestačil zakřičet. Druhý lovec však neudolal nepřítele, který ho plácl palcátem přes ruku s mečem, potom mu ještě další ranou zanořil palcát hluboko do hrudníku, lovcova lehká kožená zbroj vůbec neovlivnila průběh prorážení kostí. Jak postupuje duel Cai a banditou ve zbroji nevidíš, oba jsou mimo tvé zorné pole, avšak k nim vyrazil další bandita. K úspěšnému lučištníkovi vyrazil také jeden, ale se štítem a kryl se, kdyby náhodou vyletěl nějaký šíp. Na tebe se rozhodli vpadnout dva bandité, jeden má taktéž štít a drží si ho v obranném postavení. Druhý bandita má dvě sekery a vousy, nemohl sis nepovšimnout jeho mohutnější postavy, zcela jistě je to seveřan. V rukou seveřan dřímá dvě válečné sekery a je celkem hustě pomalovaný černými barvami a nejspíš i tetováními, vrhá se na tebe s bojovým křikem ... a také se napřahuje aby jednu sekyrku hodil.

Aurelius:
Vstoupil jsi do vedlejší chodby. Je to celkem krátká chodba, zakončenámenší místností s velkými těžkými dveřmi, naštěstí pootevřenými ... tohle byla nejspíše jedna z obranných linií této stanice. Za pootevřenými dveřmi vidíš problikávající světlo, je to světlo od loučí s dalšími problikávajícími záblesky nějakého modrého světla, skoro jistojistě je to magické světlo. Také slyšíš nějaké mumlání a jakoby řezání nožem do masa ...

Matthew:
Spadl jsi, naneštěstí tam byl tvrdý kámen, který ti i přes zbroj málem vyrazil dech ... zbroj se ale ani nezdá poškrábaná ... ach ta kvalitní práce. Zvedl ses a pomalejším tempem ses vydal ke zdroji kouře ... cesta přímo k němu ti bude trvat 3 tahy. Nedaleko jsi spatřil pod stromem sedící postavu ... možná je zraněná a potřebuje pomoc.

---

Takže, nevím jestli na to mám dost energie, ale:

Vystřelím na Seveřanovu ruku se sekerou co se chystá vrhnout kamenou šipku, s takovou rychlostí a s tím že to nečeká by mu to mělo vyrazit sekeru z ruky.
Dál vyliju dostatečné množství vody abych vytvořil bahnitý terén. Udělám úhyb i kdyby nakonec oba dva spadli, a pro jistotu si ještě konečně vyčaruju kamenné brnění.
Na oba dva si ještě připravím další kouzlo (pokud vím, popel s bahnem v očích bývá blbá kombinace, ale možná bych zase mohl použít i tu páru).

---

Radši to vezmu trhem, přece jen nepotřebuju další problémy.

---

Příjdu tedy k postavě přec jen se tu nevyznám možná mě pomůže. Prohlídnu si tedy co se stalo a podle toho budu pak jednat.

---

Tondulín:
Vyrazil jsi s Tsem přímo skrze náměstí, kde probíhá trh. Ze začátku jsi se prodíral srze lidi celkem dobře a obratně, i když jsi malý. Později ale začalo být lidí víc než příliž, dokonce jsi zahlédl mezi davy i dalšího trpaslíka, který si pomocí tupé hole rozrážel cestu, to se lidem samozřejmě nelíbilo a občas ho někdo i praštil, ale měl zbroj takže mu to je celkem jedno. Také občas vídáš mezi zástupy procházejících lidí nějaké krámky, prodávají se tam určitě všelijaké věci, které sem dovezli, nebo se tu vyrobili, či našli. Po chvilkovém procházení jsi uviděl i lavičku, seděl na ní jen jeden stařec, možná by ses z ní mohl podívat jak ses daleko dostal ...

BadWolf:
Energie ti na to bude bohatě stačit ... vystřelil jsi šipku, která se zavrtala seveřanovi do zápěstí, zařval a sekyru upustil. Druhou rukou si vytrhl ámen z ruky a hodl ho na zem ... vypadá že jsi ho strášně rozzuřil. Rozlil jsi kolem sebe hodně vody, která se začala hned vpíjet do země a vytvořila bahnitý terén, ale seveřanovi ani druhému banditovi to nějak moc nevadilo, jen je to trochu zpomalilo a seveřan díky svojí váze se celkem zanořoval hluboko. Vyčaroval sis ještě kamenné brnění, to tě začalo obalovat a nakonec se na tobě utvořila kamenná schránka, tohle kouzlo tě ale už dostatečně vyčerpalo, ani jsi nebyl schopen tu zbroj udělat nějakou silnější, jen asi tak centimetr kamene. Možná že další kouzlo tě již vyčerpá natolik, aby jsi upadl do bezvědomí ... možná že ale také ne. Mezitím co jsi bojoval, sis koutkem oka všiml lovce s lukem, ke kterému se pomalu přibližoval bandita s velkým štítem, lovec na něj mířil a nechal ho přijít dostatečně blízko. Lovec sklonil rychle luk a střelil banditovi do kolene, banditou to otřáslo a málem spadl, lovec nečekal a pustil luk, přičemž vytasil dýky a ještě když bandita stál se štítem v obranném postavení, vyskočil, kopl banditu do štítu, čímž se odrazil a udělal salto vzad. Bandita spadl na zem a pak ho lovec už jen podřízl dýkami. Hned se k němu vydal bandita s palcátem. První bandita, který šel proti tobě, se již vzpamatoval a s rudým a spáleným obličejem sebral padlou sekyru, naštvaně a s bolestným výrazem začal během obcházet bahno. Za sebou slyšíš jen nějaké zvuky řinčení zbraní.

Matthew:
Přišel jsi blíže k postavě sedící pod stromem, již zdálky ti bylo jasné, že je to žena, podle jejích dlouhých blonďatých vlasů, podle toho jak je schoulená asi spí. Vlasy jí spolehlivě zakrývají obličej, avšak má na sobě lehkou kožennou tuniku a jinak prosté kožešinové oblečení proti zimě. Všiml sis také ležící malinké dýky, vyrobené nahrubo z nějakého zeleného materiálu, položené hned vedle jejích boků. Poslední čeho sis nakonec všiml, je krvavý sníh, na kterém leží ... asi někde krvací.

Aurelius:
Vstoupil jsi do vedlejší chodby. Je to celkem krátká chodba, zakončenámenší místností s velkými těžkými dveřmi, naštěstí pootevřenými ... tohle byla nejspíše jedna z obranných linií této stanice. Za pootevřenými dveřmi vidíš problikávající světlo, je to světlo od loučí s dalšími problikávajícími záblesky nějakého modrého světla, skoro jistojistě je to magické světlo. Také slyšíš nějaké mumlání a jakoby řezání nožem do masa ...

---

Centimetr kamene je silnější jak plátovka (i když je to pořád kámen no), tak si budu věřit...
Udělám gesto jako kdybych se snažil vyčarovat další kouzlo (budu blafovat) a následně se ho pokusím odzbrojit.

---

Zajímavé.. pomyslím si, budu chvilku opatrně poslouchat zdali alespoň něco zaslechnu z toho mumlání. Poté seberu nějaký kousek uštípnutého ledu (nebo cokoliv co se válí na zemi) a vrhnu to škvírou mezi dveřmi (snad se mi to povede - když ne, tak to třeba taky uslyší a trochu je to vyláká z úkrytu). Poté se skryji, aby na mě nebylo ze dveří vidět.

---

Jako správný gentleman poberu kolem ležící věci a poté zaměřím svoji pozornost ke zraněné ženě jakožto doktor amatér jí jen tak letmo prohlídnu.

---

Tondulín:
Vyrazil jsi s Tsem přímo skrze náměstí, kde probíhá trh. Ze začátku jsi se prodíral srze lidi celkem dobře a obratně, i když jsi malý. Později ale začalo být lidí víc než příliž, dokonce jsi zahlédl mezi davy i dalšího trpaslíka, který si pomocí tupé hole rozrážel cestu, to se lidem samozřejmě nelíbilo a občas ho někdo i praštil, ale měl zbroj takže mu to je celkem jedno. Také občas vídáš mezi zástupy procházejících lidí nějaké krámky, prodávají se tam určitě všelijaké věci, které sem dovezli, nebo se tu vyrobili, či našli. Po chvilkovém procházení jsi uviděl i lavičku, seděl na ní jen jeden stařec, možná by ses z ní mohl podívat jak ses daleko dostal ...

BadWolf:
Udělal jsi klamné vyčarování a zkusil protivníka odzbrojit, ten však jak se zdá smířený s tím že možná proti mágovi zemře, se nehodlal skoro ani krýt. Odzbrojení se ti tedy nepovedlo, a bandita, i když trochu zmatený že ještě žije a že ještě nebyl probodnut jakýmkoliv kouzlem se hned zhostil role zabijáka. Doběhl půlkruh okolo bahna a sekyrou v jeho levé ruce se začal divoce napřahovat, aby tě zezhora rozsekl vejpůl. Ostatní členy skupiny nevidíš, jsi až moc zabraný soubojem a také se nacházejí za tebou, jen slyšíš řinčení zbraní ...

Matthew:
Sebral jsi dýku, samozřejmě hlavně kvůli tomu aby tě jím kdyžtak neprobodla kdyby se lekla že? ... to jsem si mohl myslet ... a pak jsi jí letmo prohlédl, zjistil jsi že krvácí z boku a také jí teče trochu krve z nosu, možná dostala nějakou ránu ... možná to může mít jiný důvod, ale nejsi zdravotník abys věděl co s ní je. Zdá se ti ale hlavně hodně pobledlá, možná je to zimou a nebo ztratila hodně krve.

Aurelius:
Vzal jsi menší kousíček ledu a hodil. Netuším jestli to bylo tím, že škvíra byla moc malá nebo jsi v mládí trávil moc málo času házením kamínků, ale netrefil ses a led zaduněl o dveře. Rychle jsi se vydal za záhyb tunelu, aby tě nebylo vidět, bohužel ale nevidíš ani ty, musel by jsi se vyklonit. Zpoza dveří se ozvalo jen spadntí něčeho kovového na zem a začkráání něčeho ostrého ... nejspíš o kamenou zeď. Po chvilce se ozvalo i šustění pláště, žádné cinkání zbroje nebo dření kůže ... jen šustění látky ... uslyšel jsi zpoza rohu skřípání dveří, jak se otevírají.

---

Opatrně a nenápadně (pokud to vůbec půjde) vykouknu, abych zjistil kdo vyjde ven. Přeci jen jsem se trošku použil od své unáhlené reakce tehdy v lese.

---

Na chvíli si na lavičce oddechnu, přitom si prohlédnu onoho starce.

---

Když zeshora tak v tom bude dost síly. Pokusím se uskočit do strany a třeba ho při tý příležitosti kopnout (to se mi asi nepovede). Pokud by byl dost blízko tak skočím na něj, přeci jen bych ho měl povalit když na sobě mám tu zbroj.

---

"Co teď. Co teď." Zamyšleně párkrát projdu kolem těla a poté se k němu sehnu a lehce sním zatřepu s pokusem osobu probrat. Pokuď se to nepodaří sednu si poblíž a budu přemýšlet delší dobu co dál. (V tom případě mě prosím tě tak na tah vynechej.)

---

Tondulín:
Sedl sis na lavičku, naštěstí není natřená nebo tak něco ... i když v tomto městě to ani nehrozí. Spolusedící je, jak jsi poznal již z dálky, stařeček a normální člověk, tedy vypadá na něj ... jen si tam tak sedí a tiše pozoruje jak okolo procházejí ve spěchu nějací občané a narychlo shání tu či onu věc, dokud je ještě k mání ... má bílé vlasy a vousy, které nejsou ale až tak ukrutně dlouhé jako ty tvoje, ale jsou asi tak dlouhé, jako bývalo kladivo tvého pradědečka. Když nad tím tak přemýšlíš, tak vypadá neškodně a vlastně i mírumilovně. Najednou se z davu vynořil Tas "Tady je to strašně zajímavé!" vyjekl jen co k tobě přišel blíže a vyskočil na lavičku, pak pokračoval "Podívej co tu ti lidé mají! tady ten to snad jen tak zahodil na zem! ostatní lidé by to jisto jistě zašlapali ale rychle jsem to sebral." a ukázal ti zelený lísteček se zlacenými okraji, zcela jistě elfská práce. Pokud sis dobře vzpomínal tak se takové občas používají jako spony, nebo jednoduše jako šperky ... Tas ale hodlal pokračovat "Taky jsem si tam od nějakého milého pána půjčil tyhle nůžky! slíbil jsem mu, že mu je večer vrátím, ale neřekl mi kde ho mám hledat, vlastně vůbec vypadal jako by mě neviděl! Ale určitě o tom věděl!" řekl Tas a z nedalekého velkého hloučku lidí jsi uslyšel mezi všemi těmi hlasitými zvuky trhu nadávání a klení. To určitě nebyla Tasova práce ... ehm. Stařec se jen na Tase se zájmem díval a pod vousy se usmíval.

BadWolf:
Uakočil jsi do strany, tvoje zbroj ti ale oslabila pohyblivost a jeho sekera ukousla skoro celý kus kamenné zbroje, která ti dělala nárameník. Tobě se však nic nestalo a ješět než se mohl zmoci se probrat z toho tvrdého otřesení když mu sekyra dopadla na kámen, tak jsi na něj skočil a za pomoci své malé váhy a kamenné zbroje (a samozřejmě všech krámů, které taháš sebou ... čímž myslím i prut) jsi ho povalil a přímo do bahna, teď jsi na něm a on se cachtá v bahně ... ještě že máš tu kamennou zbroj, jinak by jsi na tom nebyl jinak a také byl celý od bláta.

Matthew:
Lehce jsi zatřepal s pokusem osobu probudit. Chilku sis myslel že se nic nestane, ale po chvilce žena několikrát zakašlala a dokonce trochu s obtížemi pootevřela oči. Než je však zase zavřela, tak sis stihl všimnout, že jsou modré. Dále se již nic nestalo a žena stále leží stejně jako předtím ... možná zase upadla do bezvědomí. Sedl sis a začal nad tím trochu přemýšlet ... Ze stromu na tebe ještě spadl kus sněhu, který nasněžil včera a strom tu tíhu již prostě nevydržel ...

Aurelius:
Vykoukl jsi, dveře se se skřípáním otevřeli a vystoupil z nich nějaký muž, což jsi poznal podle hustých dlouhých a šedivých vousů a vlasů, které zakrývají jeho obličej. ... je to zcela jistě také mág, jelikož na sobě má oblečené temně modré roucho s vyšitými stříbřitými runami. Jeho roucho mělo být nejspíše černé, ale asi již není nové a nejspíše je již vybledlé .... takže pomalu dostává modrý nádech. V rukou onen muž s chladnou jistotou svírá sekáček na maso, na zádech má ještě hůl, ale tu si nevyndal. Začal se opatrně rozhlížet, tebe si ale nevšiml a o chvilce se otočil a se zaskřípáním zavíraných dveří zase zmizel v útrobách místnosti. Ještě jsi uslyšel silné zakašlání a pak již jen ze své vzdálenosti ticho.