---

Oba dva utíkali jako šílení. Slunce sotva zapadlo a už byli pronásledováni. Nával adrenalinu jim dodal síly, jenže ani jeden nebyl vytrvalostní běžec, což se po pár stech metrech projevovat. Jejich těla postupně ochabovala a za chvíli už nebudou moct běžet vůbec.
Danny se ještě z posledních sil otočil, aby se přesvědčil, že pronásledovatelé jsou stále za nimi. Byli tam. Bytosti, na kterých se podepsala jak válka, tak nehostinná pustina.
Stavbu těla měli podobnou jako člověk, to bylo však poslední, čím se lidem vzdáleně podobali. Měli prodloužené přední končetiny a pohybovali se po všech čtyřech. Své oběti zabíjeli pomocí svých několika centimetrových drápů a tří řad ostrých zubů, které nemají problém prokousnout kov. Zabít je, je ještě těžší, než jim utéct. Celé tělo mají pokryté silnými kožními výstupky, které odolají jakékoli sečné zbrani a malorážným střelným zbraním.
Tito noční predátoři s hnědou až černou barvou, očima uzpůsobenýma tmě a se zakrnělým nosem jsou ve dne naprosto zmatení a bezbranní, proto loví ve smečkách pouze v noci a dorozumívají se vysokými skřeky.
Když už si oba kamarádi mysleli, že to nezvládnou, zahlédli v dáli světla. Jejich pronásledovatelé byli už jen nějakých sto metrů od nich.
„Musíme se zbavit zátěže.“ Vydechl Hrdla.
„To nejde, jestli zahodíme batohy, tak o vše přijdeme, i o sniperku.“
„Jenže když ne, tak chcípnem.“
„No tak dobře, ale pak se pro to vrátíme.“ Vypustil ze sebe Danny. Oba dva si odepnuli popruhy batohů a zahodili je, Danny ještě k tomu zahodil svého Dragunova. Jediné co jim zbylo, byla mačeta a devítka.
Když se zbavili zátěže, mohli si dovolit zrychlit a byli už jen pár desítek metrů, jenže tvorové už jim doslova dýchali na záda. Když už si podruhé mysleli, že to nezvládnou, se znovu stal zázrak. Směrem od světel se ozvala hlasitá rána, až z ní oběma začalo zvonit v uších. Nejdřív nevěděli, co se děje, ale když se jednomu z tvorů za nimi rozletěla hlava, bylo jim to jasné.
Střelba tvory zastavila, ale k útěku je přinutila, až druhá rána, která zabila dalšího tvora. Když už byli tyto příšery pryč, mohli konečně kamarádi zastavit. Krokem se vydali směrem ke světlům, která je stále oslňovala, takže nic neviděli.
„Kampak, kampak hošánkové?!“ Ozval se mužský hlas odněkud ze shora za hranicí světel.
„Jen je nech Georgi, vždyť to jsou ještě děti, jen pojďte dál, nic se vám nestane.“ Odpověděl ženský hlas.

P.S.: Trochu kratší díl, ale nemějte mi to za zlé, musím se do toho zase dostat. Navíc jsem trochu upravil ten minulý díl s tím vykopnutím dveří. A jestli se vám dnešní díl líbil, nezapomeňte kliknout na tlačítko "kvalitní příspěvek" a napsat komentář.

---

hmm pěkný příšery :D nechtěl bych je potkat ;) a je to dobrý čtení , ale bohužel se mi laguje net takže se nezlob když si nepřečtu všechny díly :( na to někdy taky přijde ale první jsem si někdy už četl ;) takže přivítejte nového čtenáře :D

---

paráda :)

---

Vítám, chápu a děkuji.

---

Kampak zmizely všechny ty KP?

---

hRDLO, hRDLO, pochvaly ti nestačí? ;) Bohužel toto tvoje dílo nečtu, neboť nemám rád tenhle žánr, takže nemůžu posoudit.... Ale věř, že je jistě spoustu lidí, co to čte. To, že neklikají na KP, neznamená, že se jim to nelíbí...

---

A jo! Ty si zase začal psát :D

K.P. dostaneš, pokud zrovna zítra po škole nebudu K.O. :D

---

Měl jsem za to, že jsem tu napsal: "Nehroť to tak, probohy :D", ale asi ne. Takže to sem píšu teď. Nehroť to tak, probohy :D

EDIT: Sorry, já to napsal, ale jinam - k Vzestupu Thalmoru. Ale to je jedno, sem to taky patří :D

---

Mám dvě otázečky :D


Nemá to druhé drápů být zubů? Ono to není důležitý, ale já chci mít ve všech příšerách pořádek :D

Co je to čiperka :D?

Jinak k tomuhle dílu nemám co dodat (žádný ze svých komentářů/rad :D, ale je to dobrý jako vždycky a konečně něco zmutovanýho!), snad jen_
HEADSHOT! :D

---

Takhle to dopadá, když si to po sobě nepřečtu :D A co je čipera, netuším, měla tam být sniperka :D, to sem zase nad něčím přemýšlel :D :D

---

To muselo být něco velkýho nad čím si přemýšlel, když sis spletl sniperka a čiperka :D

---

Teď nevěděli, co dělat, nebyli si jistí, jestli je ten muž nezastřelí, ovšem nakonec přeci jenom došli k názoru, že je to lepší než být sežráni těmi tvory, co je pronásledovali. Pomalu tedy vyšli směrem ke světlům. Jakmile prošli světelnou bariérou a rozkoukali se, konečně viděli, kde to vlastně jsou.
První čeho si všimli, byli reflektory, které vytvářeli ono světlo. Od nich vedli kabely do staré, jednopatrové budovy, jejíž střecha byla celá pokrytá solárními panely. Vedle této budovy se nacházela ještě jedna, vytvořená z různých plechů svařených dohromady, nejspíše se jednalo o budovu obytnou. Kolem domů se hnal plechový plot, který nebyl jen v místě, kudy vešli dovnitř. Kolem plotu byl každých deset metrů reflektor.
Nalevo od kamarádů byla asi pětimetrová provizorní věž, na jejímž vrcholku stál muž s odstřelovací puškou. Podle hlasu mu mohlo být kolem čtyřiceti. Nic víc se však určit nedalo, protože uvnitř plotu byla tma, jako všude jinde. Před dveřmi do obytného domu stála druhá postava s ženskou figurou a ukazovala jim, ať jdou k ní.
Pokrčili rameny a vydali se k „domu“, byli ale ostražití, vůbec se jim to nezdálo, navíc jim ten chlap mířil do zad. Když byli u ženy blíže, už jí mohli vidět do tváře. Mohla mít něco kolem pětatřiceti let, měla tmavé dlouhé vlasy a staré špinavé šaty. Na tváři však měla veliký úsměv a v očích zvláštní lesk, jako když hladového posadíte před prostřený stůl, což kamarády znervózňovalo.
„Nebojte se chlapci, nic se vám nestane… my jsme hodní, žádní bandité. Koukám, že nemáte žádné věci.“
Hrdla odpověděl. „No ano, museli jsme je zahodit, abychom vůbec přežili.“
„Ale, to je velice smutné, no ráno se tam můžeme jít podívat, jestli něco zůstalo. Teď ale pojďte dovnitř, dáme si něco k jídlu…. GEORGI! Pojď domů, ty už se nevrátí“
Žena vešla dovnitř domu a George, po tom, co slezl z věže, jí následoval. Když procházel kolem kamarádů, očima si je poměřoval.
Když byli oba dva uvnitř, řekl Danny Hrdlovi. „Člověče, nějak se mi to nezdá, vypadá to podezřele.“
„Ale prosím tě…. si myslíš, že v pustině jsou jen zlý lidé. Buď trochu optimista.“
„Když myslíš.“ Řekl Danny a oba vstoupili dovnitř.

P.S.: Dneska opravdu krátký díl, protože jsem nevěděl, kam dřív skočit a nějak mi docházejí nápady.

---

paráda :) škoda že ti dochádzajú nápady :(

---

zajímavý díl ;) už mě jen zajímá :D jestli budou hodní nebo zlý :P

---

ty příšery mi připomínají Nosalidi z metra

---

Taky jsem si říkal když jsem to četl.
A myslím, že si nemáš na co stěžovat hRDLO tví příběhy jsou jedny z nejčtenějších. To já mám teď maximálně 5 KP a někdo ani to.

---

Jsem s Dannym, být optimista na takovýmhle místě je na nic :D

---

---

---

To by mě zajímalo z jakýho... :D