The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal Mopidu dne 11.06.2012 16:32

Cepox napsal:
Je to moc dobré, líbí se mi, že to máš promyšlené, teda alespoň to na mě tak působí ;) A cítím v tom složitější zápletku, než jaká bývá u ostatních deníků tady. Akorát to osvobození onoho vězně mi připadá takové moc jednoduché, nemyslím samotný souboj s imperiány, ikdyž akční popis bojových scén by byl nádherné oživení příběhu, myslím spíš pohnutky, které vedly tvou hrdinky k tomu, aby ho osvobodila, to že tak nějak cítila, že je nevinný mi připadá ve srovnání s ostatní částí vyprávění trochu odfláklé ... ale to je jenom detail, je to moc dobré, poutavé :)

Už opraveno, aby to dávalo větší smysl ;)

Přidal Mopidu dne 11.06.2012 23:31

Tááákže... No Spoilers (.\ u /.) máte smůlu
______________________________________________________________________

"Ale proč Ulfrica? Každý ví že vyhraje Impérium, k čemu ho tedy zabíjet?" namítla Anria. "Válka bude ještě dlouhá... Moc, moc, mocinky dlouhá a země trpí. Lidé trpí! Škutová trpí!" Škutová se naklonila nad oheň až se Anria divila že její bělavé vlasy nevzplály. Co je to dneska za den, to všichni přebrali nebo co? Anria se tedy už dále neptala a Škutová si znovu začala povídat sama se sebou "Lebka, jo... Srdce, jo... Maso, jo... Další maso, ne... Poslyš, nemáš syrovoučké maso?" ještě jednou se otočila k Anrie. Anria kývla a hodila jí ze své mošničky horkeří plátek. Škutová ho chytila a pevně objala, když ale zvedla hlavu, Anria už tam nestála.

Do Windhelmu je to pěkná štrka. Musí se přez hory, po cestě plné banditů. Anria utíkala rychlým krokem, či pomalým během pokud to tak chcete nazvat a dávala si pozor na trolly, medvědy a sibiřské kočičáky. Když ji rozbolelo pravé koleno, myslela že dál už nedojde, avšak proti ní se vztyčili mohutné hradby Windhelmu. Právě včas, Slunce začíná zapadat.

Opatrně přeskočit hradby nebyl vůbec problém díky mostu který vedl k bráně. Pak polehoučku přeskakovala po střechách jako sibiřská opice, až se doskákala k Paláci Králů. Začalo sněžit. Anria se pousmála a chytila si sněhovou vločku na dlaň. Už žádné rozptylování, máme tu zakázku. Anria měla štěstí že Windhelm je skoro zřícenina, ve střeše byla díra. Anria se natočila pod správný úhel a zamířila na Ulfrica.

Vedle Ulfrica Stormcloaka stál jako vždy jeho asistent. Pyšně vypadajcí Nord měl na sobě medvědí kůži a rukavice s drápy které by mu i khajiit záviděl. Měl dobré postavení i slušný plat, nikdo nebude rebelovat zadarmo. V tom zahlédl snášet se sněhové vločky na podlahu. Ve stropě byla díra a v té díře někoho viděl.

Přidal Mopidu dne 12.06.2012 22:57

Dnes nejspíše započne naše zápletka (jen možná), tedy... Jedna z mnoha. Užijte si show!
______________________________________________________________________

"Lukostřelci! Na stropě!" zvolal asistent a ukázal prstem na Anriu. Anria poznala že je v průšvihu a jen rychle pustila tětivu. Šíp si to letěl přímo na Ulfrica, ale asistent mu do dráhy postavil vlastní ruku. Z paže začala téct rudá krev, ale na muži to nebylo znát, prostě Nord. Všichni lukostřelci v místnosti zamířili na díru ve střeše, ale Anria už utíká po střešních taškách a snaží se utéct. Lukostřelci, strážní i pár přítomných Stormcloaků se rozběhli na ulici, dopadnout atentátistu. Za minutku bylo zburcováno celé město. Anria utíkala po střechách co jí nohy stačili, ale zároveň opatrně aby nespadla. V tom jeden lukostřelec správně zamířil svůj cíl a Anria spadla ze střechy se šípem v těle. Vysoukala se na nohy a utíkala dál, teď však po ulici, ale nadběhli jí strážní a Anria měla pocit že je po ní. Mezi strážnými však svitlo slunko naděje, jeden z nich byl výrazně nižší, přesto mohutný. Anrie stačilo že místo dvou metrů má metr osmdesát, rozběhla se a skočila mezi něj a kolegu. Anria ucítila na své noze chladný kov. Ten "prcek" zřejmě na poslední chvíli zvedl meč. Anria se neohlížela, kulhavě doutíkala ven z města a pak se nezastavovala dokud je nesetřásla.

Stormcloacký asistent si prohlédl meč zakrslého norda a po chvíli dumání našel v krvi malý kousek rudé látky. "Myslím že vím s kým jsme měli tu čest..." zamručel svým medvědím hlasem "...a rozhodně to tak nenechám" Nord věděl co tím myslí. Vyhlašují druhou válku, ale proti Dark Brotherhood.

Anria se doplahočila do malého lesíka a znaveně padla do sněhu. Opatrně ze sebe vyndala šíp a prohlédla si řeznou ránu. Bude ohromná zábava jít s tímhle až domů.
Anria si nabrala trochu sněhu a přitiskla ho na rány. Po chvíli měla pocit, že může pokračovat, tedy ovšem než vstala, pak by si nejraději znovu sedla. V dálce zahlédla světlo pochodně a štěkat psa, už ji jistě hledají. Vyskočila na nohy a vyrazila směrem k Dawnstaru, s trochou štěstí tam ještě budou ti khajiiti, ale ke Škutové nechtěla. Nechtěla říkat že to zvorala. Prostě dojde domů a varuje ostatní, Nordové to nenechají bez pomsty.

Přidal Mopidu dne 13.06.2012 21:05

#10

Dnes o něco dřív ;)
______________________________________________________________________

Anria se schovala do malé skulinky v hoře, hlavně aby stráž odešla. Štěrbina dost smrděla po plísní a houbách, ale Anriu teď zajímalo hlavně přežití. Za chvíli zaslechla kroky. Slyšela šest nohou, vojáka a psa. Stále se k Anrii přibližovali, až pes přišel až ke skulině a začal štěkat. "Pšššt" udělala na něj tiše Anria ale pes štěkal dál. "Copak je Pracko?" ozval se Stormcloak a šel za ním. Potáhl nosem "Pracko, ten smrad jsi udělal ty?" Anria věděla že je s ní ámen. Zemře v temné, studené, smradlavé štěrbině. Když Stormcloak přistoupil k Anriinému úktytu, pes začal zlostně vrčet. Nikdo tam totiž nebyl. "Pojď Pracko, nejspíš to byl jen sceever." odtáhl si voják Pracku pryč. Anria se divila proč ji neobjevili. Vykoukla ven a spatřila, že Stormcloak se díval na úplně jiné místo. Když odešel, Anria se tiše vyplížila a zamířila směr Dawnstar.

V Dawnstaru ještě zahlédla khajiití karavanu balit stany. Anria se k nim dobelhala a šla k jejich vůdci. Vypadá to že tentokrát je při smyslech. Čtyři khajiiti balili stany, uklízeli nepořádek a vyhazovali popel z ohniště do vody. Když khajiit spatřil Anriu, zřejmě mu připadala trochu povědomá, ale nevzpomínal si. "Nemáte obvazy?" přikulhala Anria blíž. "Nevypadáte dobře, ale bohužel obvazy nemáme" zakroutil khajiit hlavou. "Můžeme vám dát deku, ale měla by jste s tím zajít do města." "Zřejmě mi nezbývá jiná možnost." sykla bolestně Anria a posadila se na smotek dek. "Pokud chcete, Kharjo by vám mohl pomoct tam dojít" "Hey!" zakřičel od ohniště khajiit v plátovém brnění a díval se Anriiným směrem. "Dobře, tak pokud se mu bude chtít." opravil se khajiit a zastříhal ušima. Anria pohlédla na ránu a uvědomila si že do města nemůže, poznali by ji. Kolem projel koňský povoz a Anria dostala nápad. "Víte co? Já to nějak přežiju." řekla Anria "tu deku bych si ale vzala" "Fajn. Kharjo! Dones deku!" Kharjo se neochotně zvedl a z batohu vyhrabal deku. Hodil ji khajiitovi a ten ji dal Anrie. "Díky." řekla Anria a zvedla se "Díky za všechno"

Anria se schovala do křoví a sledovala povoz. Vozka zastavil kousek od města a slezl ze židle. Když zmizel z dohledu, Anria vylezla a opatrně uvolnila kolíček spojujcí postroj koně s vozem, nasedla a než by si jí někdo všiml odjela. Když byla daleko od Dawnstaru, roztrhla deku a ovázala si ji kolem ran.

Rozrazili se dveře a Anria vpadla uřícená do místnosti, všichni se otočili. K'Raik jí pomohl vstát, Anria mu tiše poděkovala a Nazir skočil pro Ricka. K'Raik zavedl Anriu do jejího pokoje, posadil ji na postel a odporoučel se z místnosti. Anria si pod sebe dala polštář a v tu chvíli do místnosti vtrhl Rick. "Co se stalo?" "Stormcloakové mě viděli... Měla jsem zabít Ulfrica." Rick si nervózně prohrábl vlasy. "To nám práci značně komplikuje. Bude z toho velký problém." Anria poníženě sklopila hlavu. Přála by si, aby šel vrátit čas, aby se nezdržovala sněhem, ale to už bohužel nejde. Rick si všiml jejího zklamání "Nic si z toho nedělej, to se vyřeší" vyšel z místnosti a zabouchl dveře. Anria si lehla a přemýšlela.

Když Anria otevřela oči, stála nad ní Ivy a držela v ruce jídlo. Všimla si že má trup i nohu ovázanou obvazem "jak dlouho jsem spala?" zeptala se.