#1
Leneren napsal:
Hodně zajímavé Koniaashi řekl bych ,že jsi to napsal dosti realisticky a docela vystihl Ulfrika. Ikdyž mě překvapilo ,že říkal Balgruufovy bratranče.Oni jsou bratranci? :O
je velice nepravděpodobné, že by nebyli příbuzní- oba jsou vysocí šlechtici z Ysgramorova rodu. Označení "bratranče" je spíše přenesené, vyjadřuje rodovou, nikoliv nutně přímo pokrevní spřízněnost
#3
Dojít k našemu tábořišti bylo skoro stejně těžké, jako prosekat se bitevní linií. Všude po táboře se potáceli opilí vojáci, zněl strašlivý řev a zpěv, většinou nebylo poznat co je co. Když se mi to po chvíli podařilo, zjistil jsem, že ani tady si klidu zrovna neužiju. Ve čtverci stanů se odehrávala další skupinová oslava. malé prostranství bylo zcela zaplněno ohništi, na nichž se peklo maso, sudy beoru a medoviny, mezi nimiž se pletli válečníci. O kus dál ze sebe Eywind a Erwill metodicky vytloukali duši za mohutného povzbuzování okolostojících. Když si mě celá horda všimla, propukla v nadšený řev a jásot. Nějaký válečník mi vrazil do ruky těžkou rytířskou přílbu plnou medoviny.
" Pít! Pít! Pít!" začalo skandovat dobře padesát chlapů. Co? Proč? Naštěstí byl poblíž Ralof, který přerušil skandování a křikl na mě:
" Víš koho si vůbec zabil, ty vole? Čí je to přilba?" Ten rytíř, blesklo mi hlavou. " To je přilba Oktjafa z rodu Gaviů! Zabil si starého Hlavorubce!" Ano, teď už mi to něco říkalo... Oktavius Gavius, řečený Hlavorubec, v Císařství známý rytíř. Vítěz osmi nebo snad devíti turnajů. Náhle mi vyschlo v krku... Nebýt té šťastné rány, která proklouzla mezi pláty bych... Už by mě teď objímala Bledá...
" Pít! Pít! Pít!" Naklonil jsem přilbu a lokal a lokal. Zlatý nápoj mi stékal po bradě na osníř. Pití jsem přerušil, jen abych zalapal po dechu a pak zas tankoval jako velbloud. Dělalo se mi zle, ale pil jsem dál. Konečně byla přilba prázdná. Bezmyšlenkovitě jsem jí zahodil. Dav zmlkl a zkameněl. Náhle se dal do ještě nadšenějšího řevu.
" Vidíte! Vidíte?" přeřvával všechny nadšeně Ralof. " Co je pro Konyho Lissona takováhle trofej! Nic! Nevzal si lebku trolla, kterou by každý muž vystavil na průčelí domu na důkaz svých činů! Nevzal si Hlavorubcovu přilbu! Nebyl pro něj soupeř! Mnozí jsme viděli jak ho zabil! Jedinou ranou! Jedinou ranou srazil strašného Hlavorubce pod kopyta! Jestli je tu mezi vámi nějaký skald, co si zaslouží zpěv víc než tohle? Dejte mu ještě medovinu!" Než jsem stačil jakkoliv zaprotestovat, natahovalo se ke mě snad dvacet rohů, korbelů, vaků i přileb. Někdo mě dokonce chytil pod krkem a medovinu mi lil přímo do hrdla. Nezbylo než polykat nebo se utopit. Naštěstí mi po chvíli dali pokoj, i když jsem musel pořád dokola vyprávět, jak jsem zabil Gavia. Medovina naštěstí pomáhala, takže mi ani nebylo za těžko nepřipomínat, že to byl náhodný zásah. Dokonce jsem získal válečnické přízvisko Sikkersverd, což znamenalo Jistý meč. No, rozhodně to bylo lepší než Ralofovo přízvisko, které si vysloužil již dávno- Ulvsgrin, Vlčí škleb, ale to zase bylo mnohem přesnější a pravdivější. Věděl jsem, že do rána bude o tomhle mém činu vědět celý tábor a časem se to rozkecá po půlce Skyrimu. Tipoval jsem, že v podání třetího, nejvýš tak čtvrtého vypravěče budu měřit deset stop a Oktavia, nebo jak tady komolili Oktjafa, zabiju holýma rukama. Norda by to možná těšilo, ale já vím, že přílišná sláva nikdy válečníkovi nic dobrého nepřinesla. Kolik se teď najde idiotů, hlavně tady, ve slávou posedlém Skyrimu, kteří mě budou chtít zabít jen aby mohli vyprávět, že složili Konjase Sikkersverda? Tenhle večer jsem na to ale nehodlal myslet. Zapojil jsem se do zábavy a obavy z přílišné slávy sem rozpustil v rybníku medoviny.