#1
→ Tah 1302
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Adrian_S
„Nesedí mi to.“ reagovala nespokojeně Ritabeth a odstoupila stranou, abys mohl provést svůj úmysl. Žoldačka se připravila k boji.
Vypustil jsi ledové kouzlo přímo na jeden z obelisků (č. 2) a vyčkal co se stane. Obelisku se začal zmocňovat chlad z tvého kouzla, led jej pomalu obaloval a s napětím tvé společnice vyčkávaly co se stane. Brzy došlo k hlasitému lupnutí. Obelisk se rozzářil rudým světlem, které vytrysklo vzhůru k nebesům s hlasitým zapraskáním a vyvoláním nepříjemné tlakové vlny, která vás odhodila o pár kroků vzad. Nebyla však natolik silná, aby vás povalila, protože každý z vás očekával nějakou formu odezvy. Obelisku se však očividně nic nestalo, zůstal celistvý.
„No...“ vydala ze sebe se zatajeným dechem Ritabeth,
„Přiznám se, že jsem čekala, že se stane něco víc.“ dodala zklamaně a ohlédla se všemi směry. Brzy se však ozvalo nové lupnutí, záblesk modrého světla a brzy na to následovalo další. Ihned jsi poznal, že se jedná o zvuk charakteristický pro teleportační kouzlo. Koutkem oka jsi zahlédl i místo odkud pocházelo. Ve stejný moment následovala ohnivá střela, která se střetla s ochranným kouzlem Ritabeth. Došlo k detonaci a ohnivá koule se rozlila po kopulovité ochraně. Brzy na to následoval další záblesk světla, který směřoval z opačné strany. Tentokrát bleskové kouzlo. Opět bylo pochyceno ochrannou. Další, opět z jiné strany a poté další. Minimálně čtyři útočníci.
„Jsme obklíčeni!“ křikla žoldačka, která se raději kryla za jedním z obelisků, když Ritabeth přerušila ochranné kouzlo. Útok totiž ustal. Protivníci se mezitím rozestoupili, ale ani jeden nepromluvil.
„Čekala jsem něco horšího...“ přiznala Ritabeth, když se rozhlédla v nastalé pauze od útoků.
Skutečně jsi napočítal čtyři protivníky. Mágy v téměř identickém rouchu. Roucho, které na sobě měli bylo černé s pruhy bílé až šedé barvy, místy potrhané a ušpiněné, měli kápě a nejspíš i nějakou masku zakrývající tvář. Vybaveni byli magickými holemi, kterými výhružně mířili na vás.
Jeden z nich k vám promluvil. Jeho hlas byl mužský, zněl však jakoby patřil nějakému přízraku. Promlouval k vám a opatrně kráčel blíže. Jeho chůze nemohla patřit zdravému muži, dopadal na jednu nohu a jednu ruku nepřirozeně kroutil. Přesto se držel na nohou a promlouval k vám. Jeho slova zněla podivně, mluvil řečí, kterou jsi neznal.
„Nevyjednávala bych.“ řekla Ritabeth tiše,
„Ať chtějí co chtějí. Přišli nás zabít a ta záře pomalu klesá… Pak se dostaneme dál i bez nich, když už víme, že tohle není obelisk elementu vody.“ dodala a připravila se do bojového postoje.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tondulin
Ticho pokračovalo. Lizzie si vyměnila pohledy s Annou. Přestože byly vesměs nic neříkající mohl ses domyslet, že obě čarodějky s Beliem soucítí. Belius si hlasitě povzdechl, převzal od Anny dopis a nahlédl do něj.
„Jo... Jo... Máte pravdu.“ povzdechl si znovu hlasitě,
„Má pravdu. Všechno by se tím jen zkomplikovalo.“ kývl hlavou a snažil se působit smířeně, ale nedařilo se mu to.
„Přesto... Mě to dost zabolelo u srdce.“ dodal. Mlčky vstal a Anna se zarmouceně podívala na tebe, její pohled byl však krátký, pak totiž svůj zrak sklopila k zemi a vyčkávala co se bude dít. Dál. Belius se prošel po místnosti.
„No... U srdce mě zabolelo, ale člověk musí být schopen přijímat tyto bolestivé rány... Sám jsem jich dost uštědřil.“ konstatoval zarmouceně,
„Ale... Víte co to znamená? Nemáme dvorní čarodějku.“ pohlédl směrem k Anně,
„Budeš muset ve funkci setrvat ještě o trochu déle. Ideálně... ideálně kdybys to vzala natrvalo. To bych si moc přál.“
Anna viditelně zaváhala. Lizzie na ní pohlédla s dychtivým výrazem ve tváři.
„Nejsem si jistá jestli mohu být ve funkci dvorní čarodějky natrvalo. Vzhledem ke všem těm svým závazkům ve Vysokoskalí.“ odpověděla opatrně,
„Ale uvidíme.“ přikývla,
„Zatím dokud nenalezneš nějakou náhradu budu ve funkci i nadále pokračovat a pomáhat ti s vedením hrabství.“
„Děkuju.“ poděkoval Belius.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
SuperHunterCZ
Muž v kápy se dlouze odmlčel. Očividně si tě měřil pohledem, poté se znovu nakrátko ohlédl.
„Dobře.“ ozval se opět jeho hlas v doprovodu strohého přikývnutí, když natočil hlavu opět ke vchodovým dveřím.
„Osmička ví, že jsem po té dlouhé cestě znaven...“ udělal krok vpřed a přiblížil se k tebou pootevřeným dveřím,
„Přijmu tedy pohostinnost a doufám, že Civello nebude zaneprázdněn tak dlouho.“
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE.
Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >):
[>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler]